vloženo: 23.02.2008   
3.452 znaků / 599 slov   
počet zobrazení:   

   „Takže mohl by mi někdo vysvětlit, co se tam venku stalo?“ zeptala se klidně Storm, zatímco si sedla na volné místo vedle Harryho.
   „To nic nebylo. Malfoy se jen snažil vyprovokovat Harryho a uspěl,“ odpověděla Hermiona.
   dobře. Příště ale zkuste myslet, než zaútočíte. Takže to byl Draco Malfoy? Není to náhodou syn Luciuse Malfoye?“ zeptala se Storm.
   „Ty znáš Luciuse Malfoye?“ zeptali se všichni tři v souzvuku.
   „Toho zná přece každý. Nejde si ho nevšimnout.“
   „Docela mě překvapuje, že ho znáš, když nejsi odtud,“ řekl Ron.
   „Já jsem ale nikdy neřekla, že nejsem odsud.“
   „Mysleli jsme si, že jsi studovala jinde, když je tohle tvůj první rok v Bradavicích,“ vysvětlil jí Hermiona. „Odkud tedy jsi? A kam jsi chodila do školy?“
   „Docela mi zajímalo, kdy se mi na to zeptáš. Ale Hermiono, nechtěla jsi mi spíš položit konkrétnější otázky? Určitě umíráš touhou se mi zeptat,“ řekla s úsměvem Storm.
   „No dobře,“ rezignovala Hermiona. „Jaké je tvé příjmení? Proč s tebou nebyl někdo na nádraží? Proč vlastně vůbec nemluvíš o své rodině a minulosti? Proč jedeš do Bradavic až teď a proč všechna ta tajemství?“ zeptala se jedním dechem.
   „Páni. No dobře. Za prvé: příjmení není vůbec důležité. Nikdy by se neměl soudit podle jeho rodiny, ale podle toho jaký je a co dělá. Mojeho otce zabili, když mi byl rok a matka zemřela o čtyři roky později. Většinu kouzel, co znám, jsem se naučila od lidí, co jsem potkala na ulici. Byla jsem sice chvíli v Pringxtonu, ale na ulici jsem se toho naučila víc, a tak jsem odešla. Nikdy se o mě nikdo příliš nestaral. Nikdo mi nenabídl, že bych u něho mohla zůstat. Až dokud jsem se nesetkala s Brumbálem. Řekl mi, že můžu jít do Bradavic a být tu v bezpečí. Ulice už tak bezpečné opravdu nejsou. A co se týče tajemství, budeš muset být konkrétnější.“
   Všichni tři tiše seděli. Snažili se strávit všechny ty informace a představovali si, jak tvrdý musela mít život.
   „Ale no tak. Nebuďte kvůli mně smutní. Nepotřebuji váš soucit. Jsem tady, jsem zdravá a silná,“ řekla Storm. „Žila jsem mezi mnoha různými lidmi a tvory. Všichni byli pokládáni za nebezpečné, ale vlastně nebyli. Jeden z nich byl dokonce vlkodlak a byl to ten nejhezčí a nejmilejší člověk, se kterým jsem se setkala. Přesto s ním ale lidé zacházeli špatně, protože je co je. Lucius Malfoy se k němu a jeho podobným choval a chová stejně. Přesto ale Draco není jako on.“
   Harry s Robem se tomu pojmu vysmáli, ale Hermiona o tom začala uvažovat. Vždycky ho automaticky považovali za budoucího smrtijeda, protože jím je jeho otec. Podívala se na Storm, zda k tomu neřekne ještě něco dalšího, ale našla ji, jak se dívá z okna. Harry s Ronem se na ní také dívali, ale ona vypadala více zaujatá bouří, která řádila venku.
   Když se otevřely dveře, podívali se všichni kromě Storm na nově příchozí. Ginny s Nevillem se vesele usmívali, teda až do chvíle, než se podívali do jejich tváří.
   „Teda vypadáte opravdu šťastně,“ usmála se zvesela Ginny, než přešla k Storm a natáhla k ní ruku. „ahoj, já jsem Ginny Weasleyová, Ronova sestra. Ty jsi určitě Storm, že jo? Jsi nádherná. Ani se nedivim, že se do tebe můj bratr zamiloval.“
   „Ginny!“ zakřičel s rudým obličejem Ron.
   „No co je? A nedívej se na mě, jako bys říkal: později ti to vrátím.“ V tu chvíli už se všichni váleli smíchy.
   „Měli by jsme se raději rychle převléknout. Za chvíli tam budeme,“ řekla v tu chvíli rychle Hermiona, snažíc se předejít sourozeneckému souboji.
   „To ano,“ přikývli usmívající se Storm s Harrym.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13