vloženo: 20.04.2008   
3.889 znaků / 661 slov   
počet zobrazení:   

   Draco byl probuzený chrápáním Crabba a Goyla. Nakonec se ale po chvíli rozhodl vstát a převlékl se. Všichni včera mluvili až pozdě do noci o událostech večera. A přestože se k tomu Potter nějak moc nevyjádřil, byl teď pro každého opět tématem číslo jedna.
   Vše je čím dál lepší, pomyslel si, když šel chodbou k Velké síni. Nemyslel si, že by tam tak brzo někdo byl, ale přesto tam už někdo seděl. Dva lidé, které v tuhle chvíli vidět nemusel.
   Hermiona i Storm se vzbudily docela brzo a rozhodly se jít na snídani už teď. Hermiona byla zrovna uprostřed vyprávění o tom, kteří profesoři jsou v pohodě a na které by si měla Storm dát pozor, když se otevřely dveře do Síně.
   Draco v tu chvíli vypadal, jako by litoval, že přišel, ale ani jedna z dívek ho přesto nenechala odejít.
   „Proč nepřijdeš a nesedneš si k nám místo toho, abys tam stál a díval se, jako by sis myslel, že tě snad sníme,“ řekla netrpělivě Storm, jako kdyby mluvila s dítětem. „No tak, nikdo tě neuvidí.“
   Zvažoval své možnosti. Může si k nim sednout a povídat si s nima. Kdyby ale někdo vstoupil a viděl ho sedět s mudlovskou šmejdkou, jeho pověst by byla v čudu. Nakonec si k nim šel ale sednout.
   „Myslel jsem si, že jsem tu jediný vzhůru,“ řekl Draco. „Omlouvám se, jestli jsem vás při něčem vyrušil.“ Zoufale doufal, že nemluvily o Potterovi.
   „Jen jsem Storm říkala o profesorech a hodinách,“ odpověděla ledabyle Hermiona.
   „Vzrušení z prvního dne mě dnes ráno probudilo celkem brzo. Hermiona už byla taky vzhůru, tak jsme se rozhodly jít sem dolů. Za jak dlouho sem začnou chodit ostatní?“ zeptala se jich nakonec Storm. Doufala, že bude mít dost času těm dvěma ukázat, že mají hodně společného. Kromě toho si všimla, že se Draco bez váhání posadil vedle Hermiony.
   První odpověděl Draco: „Jako každý rok se budou prváci bát, že budou mít zpoždění, takže sem přijdou mezi prvníma. Počítám tak za hodinu.“
   „Skvělý. Takže jsme tu ještě docela brzo,“ řekla Storm. „Takže Draco, máš pro mě pro můj první den nějakou radu?“
   „Nenaštvi žádného z profesorů,“ odpověděl s vážnou tváří.
   „Není úžasný, jak dokázal shrnout všechno, o čem jsem posledních patnáct minut mluvila, do několika slov?“ řekla s úšklebkem Hermiona.
   „A co sem mohl jiného říct? Nejsem tak ukecaný,“ ušklíbl se prozměnu Draco. Když se tomu ale obě začaly smát, objevil se mu na tváři místo úšklebku úsměv.
   „Tak to sme dva,“ řekla Storm. „Mimochodem, kdy spolu máme nějaké společné hodiny?“
   „Nebelvír má se Zmijozelem spojené obvykle hodiny Lektvarů a Péče o kouzelné tvory,“ odpověděla Hermiona. „Jelikož se ale nepřihlásilo moc studentů na Věštění z čísel a na Starodávné runy, mají je všechny čtyři koleje společné.“
   „Takže jste si asi oba předměty vybraly, co?“ zeptal se Draco.
   „ano. Rozhodně jsou zajímavé. A na oba se mnou bude chodit i Hermiona,“ odpověděla Storm.
   „Takže budeme mít společné čtyři předměty,“ vydedukovala Hermiona.
   „Nebudeš tam mít ale za zády celý Zmijozel a nebudeš muset odmítat se s náma bavit,“ ušklíbla se Storm. „Protože jinak bych byla nucena ti jednu vrazit, nebo hůř, udělala by to Hermiona.“
   „Opravdu?“ ušklíbl se prozměnu Draco. „To byste udělaly a zničily byste mi tak můj hezký obličej?“
   „Ach Malfoyi, nebuď tak domýšlivý,“ protočila oči Hermiona.
   „No tak, Grangerová,“ zasmál se Draco. „Připusť to, myslíš si, že jsem hezký.“
   „Hmm… mám ti pohladit ego nebo ne?“ zamyslela se nahlas Hermiona.
   „Nemuč mě,“ řekl naoko prosebným hlasem Draco.
   „Dobře, pane Domýšlivý, řeknu to. Jsi hezký.“
   „Díky za tvůj hlas, Grangerová. Docela rád bych teď ale dostal i hlas od Storm.“
   „Na to zapomeň, Draco. Nic nepřipustím, dokud se s náma nebudeš při hodinách bavit. Budeš si muset počkat. Teď by jsi měl ale spíš jít ke svému stolu. Pokud mě nešálí sluch, někdo sem jde,“ řekla Storm, zatímco si mazala máslem topinku.
   „Dobře,“ ušklíbl se jen Draco, když s přikývnutím vstal a odchodem ke svému stolu tak uzavřel celý ten ranní rozhovor.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13