catriona(@)centrum.cz
     270-541-834

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› něco o mně
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› "starší novinky"

cat - povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

cat - překlady

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› kapitolovky HP

vaše povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

ostatní

  ›› obrázky pro povídky
  ›› mé oblíbené knihy
  ›› tagy pro text
  ›› tagy pro barvy
  ›› smajlíci
  ›› anime

        

9.kapitola - Lektvary a počítání

vloženo: 05.07.2008   
3.876 znaků / 649 slov   
počet zobrazení:   

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Odložte své hůlky,“ vyštěkl Snape, zatímco si prohlížel letošní sedmý ročník na hodině Lektvarů. Když se rozhlédl, uviděl neznámou tvář. „Vy,“ ukázal na Storm, „jméno.“
   „Storm."
   „A máte nějaké příjmení?“ zeptal se sarkasticky Snape.
   „Nepoužívám ho. Nemám ho teď,“ odpověděla trpělivě.
   „Nemám čas na hry, jméno,“ zasyčel Snape, snažící se udržet svou náladu.
   „Říkám Vám, že ho nemám,“ řekla silou vůle klidně, i když se už musela hodně kontrolovat.
   Tou dobou už všechny zajímalo, kdo tuto malou bitvu vyhraje. Všichni znali Snapea, ale Storm vypadala nebojácně.
   „Pak kdo je Váš otec a Vaše matka?“ vyštěkl Snape se zlostí, jasně patrnou v jeho hlase.
   „Ani jednoho nemám,“ řekla se zlomyslností v hlase.
   Všichni se na ní překvapeně podívali a dokonce i Snape se nad tím na chvíli zarazil.
   „A kdo Vás pak vychoval?“ zeptal se nakonec klidně.
   „Já sama,“ odpověděla tiše Storm.
   Nikdo nechtěl porušit ticho a Harry, sedící vedle Strom, si přál, aby byl nějaký způsob, jak ji utěšit.
   „Můžeme pokračovat v hodině?“ zeptala se nakonec Strom.
   „Ano,“ řekl Snape. Třásl se sice rozpaky, ale choval se už stejně jako dřív. „Dnes budeme vyrábět Trojitý utrejch. Jestliže bude vyrobený správně, měl by se po vypití dostavit tříhodinový hluboký spánek s klidnými sny. Přísady jsou na mém stole a postup máte na tabuli.“
   Všichni hned začali rychle pracovat a vše probíhalo stejně jako vždy. Nevill ale svůj lektvar tak zkazil, že každý, kdo s ním přišel do kontaktu, se stával příliš hiperaktivním.
   Jako poslední pak měli věštění z čísel, při kterém si Storm s Hermionou sedly obě až do zadní lavice. K jejich velkému překvapení si ale Draco sedl raději k nim, než k malé skupině zmijozelských dívek. Storm, která byla stále ještě rozzlobená, seděla tiše, zatímco Hermiona s Dracem si povídali o hodině lektvarů.
   „Omlouvám se za to, co se stalo při lektvarech,“ řekl Draco Storm. Nevěděl, proč se omluvil, protože nic neudělal, ale cítil, že musí.
   „To není tvoje chyba a dokonce ani Snapeova, že jsou moji rodiče mrtví. Nemyslím si, že by za to někdo zde mohl. Pokud je to ale něčí chyba, tak Voldemorta.“ Ignorovala šok na jejich tvářích, ale byla zachráněna od vysvětlování, když do učebny vstoupil profesor Vektor.
   „Dobrý den, třído, vítám vás na hodině věštění z čísel,“ řekl vesele profesor. „Všichni vypadáte jako pilní studenti a už se na tento rok těším. Dobře. Jako první bych vám rád ale řekl, že se většina z vašich projektů bude vypracovávat ve tříčlených skupinách. Takže teď bych byl rád, abyste se nějak rozdělili a řekli mi vaše konečné rozhodnutí.“
   Všechny zmijozelské dívky se s jiskřičkou naděje v očích podívaly na Draca. K jejich překvapení se ale Draco obrátil ke Storm a Hermioně. „Partneři?“
   „Proč ne,“ řekla Storm. „A protože sis nás tak oblíbil, připouštím, že jsi sympatický. Teď buď ale tak hodný chlapec a běž říct prefosoru Vektorovi, že spolu budeme ve skupině.“
   „Jak si přeješ,“ ušklíbl se Draco, zatímco vstal a odešel.
   „Tak co si mám myslet o jeho postoji, Hermiono? Myslela jsem, de jste nepřátelé.“
   „To sem si myslela taky. Já nevím, ale myslím si, že sem se mýlila a že jsi měla pravdu.“
   „V čem?“ zeptala se Storm.
   Hermiona pomalu vytrhla pohled od Draca a podívala se na Storm. „Není jako jeho otec.“
   Dřív ale, než mohla Storm odpovědět, se vrátil Draco s širokým úsměvem. „Tak dohodnuto a dostali jsme rovnou první úkol. Tak se sejdeme večer v knihovně? V sedm?“ zeptal se, když mu obě dívky vrátily jeho úsměv.
   „Jedině jestliže slíbíš, že nebudeš mít v patách celý zmijozel a nenecháš nás udělat všechnu práci,“ ušklíbla se Hermiona. Shledala totiž, že je docela legrace se s ním popichovat a vtipkovat.
   „Já a opustit dvě holky jak obrázek?“ zamyslel se na oko Draco. „Nikdy.“
   Obě dívky se tomu zasmály. Všichni tři ale byli tak zabraní do jejich rozhovoru, že si ani nevšimli zlostných smrtelných pohledů od zmijozelských. Některé věci se nikdy nezmění…


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13