vloženo: 22.09.2008   
5.956 znaků / 1.053 slov   
počet zobrazení:   

   Nálada u večeře byla dost vrtkavá. Ron s Harrym byli naštvaní na Storm a Hermiona se to snažila zachraňovat. Udělaly se Storm chybu, když jim řekly, že se mají po večeři setkat s Dracem v knihovně. Pokusili se sice oba skrýt svou nelibost, ale když mluvili, byla v jejich hlasech slyšet zlost.
   Po chvíli to ale přestaly řešit. Bylo snadnější je nechat se vztekat, než se s nima hádat. Oba se přitom ale snažili jíst pomalu a doufali, že je tak zdrží.
   Všichni ale byli překvapení, dokonce i Hermiona a Storm, když se Draco zvedl od zmijozelského stolu a šel směrem k nim. Nebelvírští, očekávající útok, pomalu vytáhli své hůlky. Storm s Hermionou se ale zvedly a dívajíce se na něj čekaly, až k nim dojde.
   „Ahoj. Jak se dnes večer máte?“ zeptal se s hravým úsměvem.
   „Báječně,“ řekla Storm. „Ačkoli by to bylo lepší, kdyby se tihle dva,“ ukázala na Harryho s Ronem, „zklidnili,“ dodala, než se na ně podívala. „Harry, tváříš se, jako bys v tom byl nevinně a ty Rone, jako bys spolknul ten největší citron světa. Jsme už dost staré, abychom se samy rozhodly, s kým chceme být přátelé.“
   „Nepotřebujeme vaše svolení a bylo by fajn, kdybyste přestali být tak tvrdohlavý a pochopili to,“ řekla vážně Hermiona.
   Harry byl první, kdo se vzdal, ostatně jako vždy. „Tak dobře. Běžte a užijte si to. Ale až se vrátíte, mohla bys mi, Hermiono, zkontrolovat mou esej do lektvarů? Prosím?“
   Hermiona se jen začala smát. „A nedělám to vždycky? A co tobě, Rone?“
   Ron jen něco zavrčel, což vzali všichni jako souhlas. Hermiona se sehla a oba je objala. „Děkuju,“ zašeptala, než se znovu postavila a připojila se ke Storm a Dracovi, se kterými pak společně odešla z Velké síně.
   Jen málo si přitom uvědomovali, že studenti nebyli jediní, kdo je pozoroval. Snape Draca sledoval lítostivým pohledem. Zmijozelští se přátelí s nebelvírskými? To je neslýchané! Pak se ale podíval zvědavě na Storm. Kdo to je? Proč mu připadá tak známá?
   Jakoby mohla číst jeho myšlenky, otočila se a pohlédla na něj. Pak se usmála mrazivým úsměvem, jako kdyby znala všechny jeho myšlenky, které mu kroužily hlavou. Zase se ale rychle odvrátila.
   Přesto se ale jeden z profesorů usmíval, když odcházeli. Brumbál byl velmi šťastný, jak se vše hnulo. Koleje se už začaly míchat. Snad si i ostatní uvědomí, že je to nutný krok k poražení Voldemorta. Všechno šlo podle plánu. Zajiskřilo mu při tom v očích, když pomyslel na události dalších dnů, co měly přijít.
   „Takže, Draco,“ řekla s úsměvem Storm, když se pohledem ujistila, že Hermiona ještě hledá knihu, pro kterou šla. „Proč jsi vždy nenáviděl Hermionu? Máte spolu dost společného. Oba jste nejlepší ze třídy a máte rádi stejné předměty. Chci říct, proč se tak nenávidíte?“
   „To je komplikované,“ odpověděl Draco. Uvědomil si ale, že to, co řekls, je pravda.
   „Proč je to komplikované?“ povzdechla si Storm. „Já vám klukům snad nikdy neporozumím! Je to proto, že jsou její rodiče mudlové?“ Čekala, že něco řekne, ale Draco zůstal zticha. „Je to tak nebo ne?“
   „Ne,“ vyštěkl Draco. „Ano. To je komplikované!“ zavrčel.
   „Je to kvůli tvé pověsti, že?“ zamračila se Storm, než se otočila, aby zjistila, jestli je Hermiona z doslechu. „Vysvětli to a rychle.“
   „Nerozumíš tomu. Vždy mě učili, že jenom ten čisté krve je dobrý čaroděj. To už byla první věc proti ní. Pak se ale spřátelila s Potterem a o to víc jsem ji nenáviděl. Nevěděl jsem, že je hezká a po pravdě jsem se o to ani nestaral. Pravou příčinou ale byla má rodina a její pověst. Už kvůli ní jsem jí musel nenávidět.“
   „Po pravdě ti nerozumím a upřímně ani nechci.“ Storm si začala balit své věci. „Pro tvé předchozí chování neexistuje žádné ospravedlnění a dlužíš jí omluvu.“
   Když Storm vstala, začal se opravdu cítit vinně. „Kam jdeš?“
   Storm se na něj podívala vyčítavým pohledem. „Víš, když jsem žila na ulici, přátelila jsem se s mnoha lidmi, vlkodlaky, upíry i mudly bez rozdílu. Nevybírala jsem si přátele podle toho, kdo byli jejich rodiče. Vždy to ale byli ti, ke kterým bych se obrátila pro pomoc. Nemyslím si, že ty někoho takového máš. Měl by sis uvědomit, co máš a že se s Hermionou vzájemně docela dobře doplňujete. Jdu do svého pokoje. Omluv mě a řekni Hermioně, že jsem odešla.“
   Draco ji sledoval, jak odchází. Měla pravdu a on to věděl. Podíval se na Hermionu. Stále se přehrabovala v knihách. Dlouhé hnědé vlasy jí přitom spadaly až do půli zad, tvář měla bez jakéhokoli makeupu a byla… krásná. Proč si toho nikdy dřív nevšiml?
   Obrátila k němu svůj pohled. Draco se zvedl a šel pomalu k ní, aniž by se jí přestal dívat do očí. Když došel až k ní, vzal jí z rukou knihu a položil ji na polici za ní. Natáhl se přitom a dal jí druhou rukou za ucho zbloudilý pramen vlasů.
   „Hermiono,“ zašeptal. „Omlouvám se.“
   Zmateně se na něj podívala. „Za co?“
   „Za všechno co jsem ti kdy řekl a udělal.“
   „Nedělej to, Draco,“ řekla tiše a podívala se do země.
   Dal jí prst pod bradu a zvedl jí hlavu, aby se na něj podívala. „Ale ano. Cítím se špatně, že jsem se k tobě tak choval kvůli tvým rodičům a Potterovi. Nikdy jsem neměl šanci tě poznat a to je mi líto.“
   „Proč ta náhlá změna? Počkej, nech mě hádat, Storm.“ Chtěla, aby to popřel a řekl, že se neomluvil ze své vlastní svobodné vůle. Nic takového ale nepřišlo. „Omlouvám se ti, ale nemůžu to jen tak přijmout.“
   Rychle prošla okolo něj, sebrala co nejrychleji své věci a pak, jako vystrašený králík, utekla. Prošla dírou v portrétu a rozhlédla se po Storm. Když si jí nakonec všimla, ukázala na ni: „Ty. Nahoru. Hned!“ zvládla říct skrz ovládaný hněv.
   Storm jí vyhověla a šla nahoru, kde si začala rozestýlat postel, zatímco Hermiona zavřela dveře.
   „Nemůžu uvěřit, že jsi ho donutila se omluvit. Ty nevidíš, že to nic neznamená, když to neudělá sám od sebe? Jak jsi mohla?“ Ke konci jí po tváři tekly slzy. Dívala se na Storm a snažila se jí pochopit. Jak může jediná dívka vstoupit do jejich životů a během jediného dne jim je zpřeházet?
   Nakonec došla pomalu k posteli, převlékla se a lehla si.
   „Omlouvám se,“ zazněl po chvíli z temnoty pokoje do hrobového ticha hlas Storm.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13