TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Prosté záležitosti

    info: láska není snadná... přestože je tak prostá
    autorka povídky: Hekko
    postavy: McGonagallová, Snape, Filch
    žánr: romantika/humor

     10.228 znaků/1.673 slov    vloženo: 30.06.2006    počet zobrazení:    


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Minerva McGonagallová odložila vidličku, usrkla z čaje a odvážila se pohlédnout na druhý konec učitelského stolu. Měl starosti, to poznala, i když se to snažil skrýt. Znovu se napila a vrhla pohled jeho směrem. Tentokrát potkala jeho pohled a výraz jeho tváře se změnil. Ne změkl... jen změnil. Téměř nepostřehnutelným, rozčilujícím, Snapeovým způsobem.
   Muži a ženy... to není nikdy prosté.
   Minerva se vrátila ke svému jídlu. Nemohla popřít, že se jejím tělem prohnala vlna tepla, kdykoli na svého mladého kolegu pomyslela... ne, mohla to popřít a zcela jistě by to popřela. Před kýmkoli kromě sebe samé. A Severem, kdyby se jí na to někdy obtěoval zeptat. Co nikdy neudělal a s největí pravděpodobností ani nikdy neudělá.
   Necítila by se tak zle, kdyby to nebyl Severus, kdo dal podnět k tomuhle... vztahu. Na štědrý večer do sebe málem vrazili přímo pod jmelím a Severus, podivný záblesk v očích, ji políbil, naklonil se k ní a do ucha jí zašeptal, že je nejkrásnějí ženou ve Velké síni.
   Možná si měla uvědomit pravý význam těch slov, když se rozhlédla: jediná dalí bytost ženského pohlaví, která mohla být nazvána ženou, byla Hermiona Grangerová, ostatní dívky na to byly příliš mladé. Ale jí to nevadilo. Měla příslib něčeho víc, jenže všechno, čeho se nakonec dočkala, bylo několik příjemných večerů strávených s lahví dobrého vína a kulisou tiché hudby, zakončených celkem třemi - třemi! - polibky. Ve vztahu s mladím mužem čekala Minerva něco jiného.
   Jestli tomu vůbec mohla říkat vztah. Minerva se zamračila. Tou neskutečnou rychlostí by mohli svlékout košile někdy kolem jejích dvou stých narozenin. Byl by to hezký dárek, ale Minerva by ho radši dostala o něco dřív. Rozhodla se vyříkat si to se Severem, vstala a obešla stůl. Sklonila se k jeho uchu, předstírajíc, že její srdce nebije dvakrát rychleji než obvykle.
   „Chci s tebou mluvit. Můj kabinet?" Nepřítomně přikývl, oči upřené na Harryho Pottera, který právě se zbytkem nebelvírského famfrpálového mužstva vstal od stolu. Minerva zamířila do svého kabinetu.
   Byla to chyba čekat oheň pod tou chladnou, bledou kůží? Ne, ten oheň tam byl - ale proč jí ho ke vem čertům jetě neukázal?

   O dvacet minut později vstal od stolu i Severus. Ne že by nemohli odejít společně, to jen Kratiknot se rozhodl probrat se Severem nějaké hloupé, nepodstatné kouzlo právě tady a teď. Severus povzdechl. Hodlal se před famrfálovým zápasem zbavit aspoň těch nejhorších studentských prací, ale Minerva si chtěla promluvit. Takže tak jako tak může zmeškat začátek zápasu, v poslední době totiž v Minervině přítomnosti nedokázal dát dohromady ani holou větu.
   Když se přiblížil k jejímu kabinetu, snažíc se odhadnout, o čem by mohla chtít mluvit, zaslechl známý hlas. Zarazil se s rukou na klice. Co dělal Argus Filch v Minervině kabinetu?
   „Tak co myslíte?" zeptal se Argus.
   „Podle mě to nemá budoucnost," odpověděla Minerva.
   „Dělá mi to starosti. Je tak... chladný," řekl Argus.
   „Nedává najevo, co cítí, a musím přiznat, že mi nepřijde připravený na takový závazek," odtušila.
   „Jaký závazek? Vztah?"
   „Jestli tomu tak můžeme říkat, ano, vztah. Možná je jen příliš mladý na to, aby bral takovou věc vážně..."
   „Ano, ten věkový rozdíl," přerušil ji Argus. „Ten mě hodně zneklidňuje. Nejen že je mladší, ale o tolik mladší... Je to nemorální!"
   Severus se otočil na patě a uprchl. Jak jen mohla probírat jejich vztah s Filchem!
   Nějaká nešťastná prvačka mu neustoupila z cesty dost rychle a Severus strhl Mrzimoru deset bodů, aniž by se otočil a zjistil její jméno.
   Zabouchl za sebou dveře svého kabinetu a začal přecházet od jedné stěny ke druhé a zpátky. Chladný? Snažil se k ní být milý! Nedává najevo, co cítí? Nikdy se nezmínila, že jí to vadí. Příliš mladý? To nevěděla dřív?
   Zastavil se před skříňkou s prázdnými lahvičkami. Skleněné dveře odrážely jeho tvář. Měla by vidět tohle, pomyslel si, teď je dokonale vidět, co cítím. Zamračil se a potlačil touhu rozbít sklo.
   „Příliš mladý, aby bral takovou věc vážně," zamumlal zlostně. Dostal chuť vypít láhev čistého lihu. Všechno, co měl, byla láhev vína, příliš slabého na to, aby se pořádně opil. Vrátil se k přecházení místnosti.
   Bral celou záležitost vážně. Až doteď. Na moment se zastavil. Ano, až doteď. Držel se zpátky, aby ji nevyděsil. Udělal všechno možné, aby ji ujistil o svých úmyslech. Minerva, jak vidno, nepochopila.
   V záchvatu zlosti smetl ze stolu hromádku pergamenů a sesypal se na nejbližší židli.

   „Nejen že je mladší, ale o tolik mladší... Je to nemorální!" Argova slova lapila Minervinu pozornost. Nemohla si pomoci, musela myslet na Severa i na to, kolik toho oba případy měly společného.
   „Argu, přestaňte," vytěkla rozhořčeně. „Jsou to kočky! Mají nejspíš svou vlastní morálku. Každopádně věřím, že paní Norrisová je dost stará na to, aby věděla, co je pro ni dobré!" Arga zřejmě tento obrat zaskočil, stejně jako Minervu samotnou. Skutečně právě přirovnala svou situaci k životu Argovy kočky? Nemohla tomu uvěřit.
   „Když to říkáte..." řekl Argus nejistě.
   „A teď, jestli mě omluvíte..." Minerva popadla několik pergamenů a zatvářila se zaneprázdněně.
   „Ach, někoho čekáte." Vzhlédla. „Měla jste hned říct, že obtěžuji." A Argus mrkl. Minerva vzhlédla, oči zúžené.
   „O čem to mluvíte?"
   „Mmm, vy a Snape," odpověděl Argus se irokým úsměvem.
   „J-jak o tom víte?" zakoktala se.
   „Slyšel jsem to od někoho, kdo to někde zaslechl, víte..."
   „Pomluvy."
   „Nemějte strach, nikomu to neřeknu. Jestli o tom tedy jetě pořád někdo neví." On přehání, uvědomila si. Musí přehánět! Hlavou jí proletěla smutná myšlenka: kdyby to tak byla pravda...
   Argus odešel a Minerva netrpělivě pohlédla na hodiny. Severus už tu dávno měl být. Nakonec se rozhodla jít a zjistit, co ho zdrželo. Nebo kdo...
   Žárlivá, v tvém věku, Minervo? Potřásla hlavou, ale nezbavila se nepříjemného pocitu. Možná to byla chyba, možná to neměla nechat vůbec začít, možná to bylo nemorální, možná by s tím měla skončit hned teď...
   Jenže ona nechtěla skončit. Chtěla víc, posunout se vpřed a hlouběji...
   Zastavila a upřela pohled na nejbližší obraz. Na tohle zrovna teď myslet nemohla. Ale ve skutečnosti chtěla Severa Snapea a on jí v tom vůbec nepomáhal.
   Nebyla si jistá, co vlastně čekala. Jistě ne ohňostroje, zemětřesení a záblesky... jakékoli. Snad záblesky v očích. Povzdechla.
   Na druhé straně přeběhl přes chodbu povědomý stín - Křivonoka s myší v tlamě. Nejspíš mířil na schůzku s paní Norrisovou, která měla svou vlastní kočičí morálku. Minerva kráčela pomalu a podmračeně. Kočky měly tak prostý život.
   Přesto věděla, co chce. Dávat a dostávat vášeň, skrýt se v pevném a bezpečném objetí, být líbána a vlastněna a strážena a milována.
   Co vlastně hledám? Nikdy takový nebude, po dvou měsících to už snad vím... Posmutněle zaklepala a bez vyzvání vstoupila.
   Místnost se zdála být prázdná. Ve tmě rozeznala, že podlahu pokrývaly pergameny. Minerva nechala dveře za sebou pomalu zaklapnout. Automaticky sáhla po hůlce.
   „Severe?" Popošla několik kroků vpřed.
   „Co chceš?" vyjel. Otočila se k němu a odložila hůlku. Seděl u stolu a zlostně ji pozoroval.
   „Nepřišels," připomněla mu, trochu zmatená.
   „Ale přišel." Vstal a přešel k ní. Ustoupila a zády narazila do zdi. „Přišel jsem a slyšel vás." Byl tak rozzuřený, a na chvíli uvěřila, že ji uhodí, ale jen zaťal pěsti.
   „Myslíš, že o mně můžeš takhle mluvit? Takhle se mnou zacházet?" zaječel. Netušila, o čem mluví, ale neodvážila se pohnout nebo něco říct. Jen její oči se rozšiřovaly, když na ní křičel o svých pocitech a očekáváních. Polovině slov nerozuměla, tak rychle je vyplivoval, pochopila ale přinejmenším, že k ní něco cítí, a srdce se jí rozeběhlo rychleji a rychleji.
   „A teď, teď si myslíš, že mě můžeš jen tak... jen odmítnout jako... jen tak?" Chtěla protestovat. Chtěla říct, že odmítnout ho je poslední věc, kterou by chtěla udělat, ale nemohla, protože zaklel a políbil ji.
   Neměl nic společného s jejich předešlými polibky. Byl hluboký a žádostivý. Minerva ucítila, jak jí Severus strhl klobouk a rozpustil vlasy. Druhou rukou jí přitiskl její vlastní ruku ke zdi. Cítila tíhu jeho těla a teplo jeho těla a chvění země.
   Ztrácím rozum.
   Pustil její ruku a zatahal jí za hábit ve snaze rozepnout knoflíky. Prsty se mu třásly, a tak je o vteřinu později prostě utrhl. Stáhl látku k jejímu pasu a konečně přerušil polibek, aby se na ni podíval.
   „Myslela jsem... že Vánoce... jsou v prosinci," podařilo se jí vydechnout. Oči mu zářily, když se k ní znovu sklonil.

   Ticho v pokoji rušilo jen tiché mumlání, jak si Minerva spravovala šaty. Nemluvili; nepotřebovali nic říkat.
   Severus ji pozoroval. S vlasy padajícími přes ramena a na záda vypadala... úžasně. Nádherně. Cítil, že by měl říct něco hezkého, ale nenapadalo ho nic, co by bylo dost hezké.
   „Příjdeme pozdě, jestli si nepospíšíš," řekl místo toho. Vzhlédla.
   „Jako by to byla moje chyba. Já si s tvými knoflíky práci dala." Zatvářil se napůl provinile, napůl potěšeně a Minerva se usmála. Takhle se necítila už, inu, celé roky. Dala se znovu do práce.
   „O čems to vlastně mluvil?" zeptala se jen tak mimochodem. „No, spíš křičel," dodala.
   „Slyšel jsem Filche a tebe v tvém kabinetu a..."
   „Aha, problém paní Norrisové?" Zachytila výraz jeho tváře. „Mluvili jsme o paní Norrisové a Křivonokovi."
   „Kdo je k čertu Křiivonoka?" zavrčel.
   „Kočka slečny Grangerové." Minerva se oblékla a podívala se na hodiny na stěně. „Je skoro jedenáct, půjdeme?"
   „Tak moc chceš vidět Zmijozel vyhrát?"
   „Tak moc chci vidět Zmijozel prohrát," odtušila zlehka. Ve skutečnosti v tu chvíli pustila famfrpál z hlavy. Měla ji příli plnou jeho.
   Prohrábla mu vlasy a on ji políbil na tvář. Z hradu odešli společně a rozešli se až pod tribunami, aby se připojili ke svým kolejím. Minerva se postavila vedle Lee Jordana právě ve chvíli, kdy kapitáni týmů přistoupili k Madam Hoochové, aby si potřásli rukama.
   „Ehm... paní profesorko?" řekl Jordan tiše.
   „Ano, Jordane?"
   „Proč máte na sobě zmijozelské barvy?" Minerva shlédla na svou šálu, vrhla pohled na Severa a spatřila ten malý úsměv v jeho očích, který nikdo jiný neviděl. Vytáhla hůlku, aby svou šálu přebarvila, když dostala skvělý nápad.
   Severus sklopil oči ke své náhle červené a zlaté šále a předstíral, že se urazil. Ukončili kouzla ve stejnou chvíli a vyměnili si pohled, který nikdo jiný nerozluští.
   Miluje ho. Prostě tak.