TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

1.kapitola


     vloženo: 13.09.2011    aktualizováno: 09.04.2012   
     5.815 znaků / 927 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Výhružně vypadající muž seděl ve svém koženém křesle, a jeho pohled byl upřený do plamenů přímo před ním. Oběma rukama pevně svíral opěrky křesla. Navzdory sálajícím plamenům mu byla příšerná zima. Měl vždycky pocit, že ten chlad se v něm usadil již dávno. Od ubohých dob v sirotčinci až do noci, kdy ho přemohl pouhý chlapec. Myslel si, že by to na něj mělo být použito nyní, za studena. Byl to jeho věrný společník, byla to ta jediná věc, díky níž nikdy neodešel. Jeho následovníci ho občas opouštěli, ale jeho had, Nagini, se odplazil pryč tu a tam ve zdánlivé naději, že se oprostí od jeho společnosti. Jak pošetilí jsou ti lidé, pomyslel si, svírajíc opěrky křesla, až mu klouby na rukou zbělely. Ti lidé si ani neuvědomují, že já, Lord Voldemort, je mohu nechat vypařit do zapomnění, kdykoliv by se mi zachtělo? A přesto se stále odvažují ho opustit a očekávat od něj odpuštění, když se vrátí.
   Pokračoval v zírání do plamenů. Kdyby měl alespoň jednoho oddaného následovníka, který by nahradil toho posledního, Petera Petigrewa. Peter tu byl pro Voldemorta od začátku až do konce, ale pouze ze strachu. Kdyby měl alespoň jednoho následovníka, kterému by mohl věřit tak moc, jako důvěřoval sám sobě. Všichni jeho Smrtijedi jsou buď příliš staří, mrtví nebo připravení se jimi stát až ve chvíli, kdy jim to řekne. Potřeboval někoho nového, někoho, kdo by se nadchnul při pomyšlení, že by stanul po boku největšího čaroděje na světě.
   Rozčileně vyskočil z křesla. Dlouhými kroky zamířil k otevřenému oknu a zahleděl se ven do noční krajiny. Hleděl na malou vesnici dál pod kopcem, kde se rozkládalo sídlo Riddlů.
   Věděl přesně, kdo by mohl uspět v úkolu někoho přivést. Severus Snape byl Voldemortovým věrným špionem. Jeho zaměstnáním bylo dělat profesora lektvarů na proslulé škole v Bradavicích. Tam pro něj opatrně sledoval starého muže – Brumbála. Snape nepatřil mezi Smrtijedy, kteří by byli bázlivý. Jeho věrnost totiž spočívala v tom, že pobýval stranou od Voldemorta.
   Hrozivý muž vytáhl hůlku a vyhrnul si levý rukáv hábitu. Vytetovaný had se plazil do lebky, a pak z ní zase ven. Tetování kontrastovalo s jeho bledou kůží na vnitřní straně jeho předloktí. Voldemort klepnul hůlkou na znamení, aby zavolal svého předního špiona.

   Mladá žena se náhle probudila z hlubokého spánku. Ten, kdo jí zatřesením probudil, byla ředitelka nebelvírské koleje, profesorka McGonagallová. Cítila, že má v ruce něco těžkého a uviděla, že stále ještě drží knihu Beatle a Bard, kterou už četla po páté.
   „Hermiono, drahoušku. Slečno Grangerová,“ stará žena ji volala svým náročným tónem, „ředitel chce, abyste ihned přišla do jeho kanceláře.“
   Hermiona si odhrnula z obličeje divokou hřívu temně blonďatých vlasů.
   „Řekl proč?“ zeptala se. Jediné časy, kdy bylo potřeba, aby se dostavila do kanceláře ředitele, byly ty, jestliže byl nějaký problém s Harrym.
   McGonagallová zatřásla hlavou. „Ne, ale pospěš si. Říkal, že je to naléhavé.“ Znenadání se otočila a opustila společnou ložnici.
   Hermiona rychle vklouzla do džínů, hodila na sebe tričko a následovala svou ředitelku. Hermiona cítila, jak se jí vnitřnosti kroutily silnými obavami, zatímco pospíchaly vzdušnými chodbami. Brzy dorazily před chrlič, který střežil vchod do kanceláře ředitele. Nadechla se, aby se připravila na to, až k němu bude stát čelem, a pak oběma rukama otevřela dveře. Vkročila do útulné zlaté místnosti plné portrétů bývalých ředitelů Bradavic a stříbrných udělátek. Uprostřed místnosti stál velký stůl, kde ředitel – Brumbál, který byl největším čarodějem, který kdy žil – stál. Byl to starý, moudrý muž s velmi dlouhým bílým plnovousem, ale Hermiona zpozorovala, že na tváři nemá vřelý úsměv jako obvykle. Nyní byl nahrazen zamyšleným výrazem.
   Brumbál pohlédl směrem k nově příchozím.
   „Ach, slečna Grangerová, jsem rád, že jste přišla,“ řekl. Jeho hlas zněl staře, ale zaznívala v něm moudrost a zkušenosti.
   Hermiona vešla do místnosti. Nadskočila, když zpozorovala, že v kanceláři nejsou jen sami dva. Profesor Snape stál vedle Brumbálova stolu. Měl na sobě svůj dlouhý černý hábit, který mu umožnil splynout se stíny. Na bledé tváři měl přilepen svůj obvyklý úšklebek, který částečně zakrývala clona černých vlasů. Nebral jí v úvahu, když přistoupila ke zlatému stolu, který ji oslňoval, a držela s ním tempo.
   „Děkuji, že jste přišla, slečno Grangerová,“ zopakoval Brumbál jemně. Hodlala stát, dokud jí Brumbál nenabídne židli.
   „Co se děje, profesore?“ zeptala se s obavami a bojovala se zíváním. „Jde o Harryho?“
   Snape přestal přecházet a jeho oči se zaleskly, když na ni zíral.
   „Ne. Ne,“ řekl Brumbál s povzdechem, „ale důvod, proč jsme tě vybrali je Harry.“ Hermiona se zmateně zamračila.
   „Jak jistě víš, profesor Snape je mým věrným špionem mezi Smrtijedy,“ začal Brumbál. „Právě se vrátil od Voldemorta, který si ho zavolal. Zdá se, že touží po následovníkovi, a tak požádal Severuse, aby ho našel. Snape mi vyprávěl, že Voldemort ohledně něj smýšlí, jako o věrném následovníkovi, ale dobře ví, že Snape nemůže být na jeho straně po všechen čas.“
   Hermiona pokračovala v mračení, sledujíc přitom Snapea, který nyní začal znovu přecházet pomalým krokem po místnosti.
   „Oba jsme souhlasili, že tohle pozvání je šance přidat do řad Voldemortových následovníků dalšího špiona.“
   Hermiona na okamžik zaváhala, když se zamyslela.
   „Nerozumím, pane profesore. Proč mi to říkáte? Temný pán je spíše Harryho zaměření. Chcete, aby Vám pomohla najít někoho vhodného, ale já opravdu nevím-„
   „Ne, slečno Grangerová,“ přerušil ji Brumbál, a pak pomalu pokračoval, „přes mnoho úvah jsme se Severus a já rozhodli, kdo by měl vystupovat, jako náš nový zvěd.“ Starý muž se zarazil a podíval se s očekáváním na Hermionu skrz své brýle ve zlatých obroučkách.
   Hermioně se protáhl obličej, protože si uvědomila odpověď ještě předtím, než vyšla z ředitelových úst.
   „Vy, slečno Grangerová.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64