TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

4.kapitola


     vloženo: 18.12.2011    aktualizováno: 09.04.2012   
     6.294 znaků / 1.046 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Snape v rychlosti provedl Hermionu dolů bludištěm temných a zaprášených chodeb sídla. Zastavil až před prohnilými dveřmi, na nichž visel malý portrét nádherné, mladé ženy. Rezavá klika hlasitě zaskřípala, když za ni zabral, aby otevřel dveře. Vešli dovnitř. Zpozorovala, že ji zavedl do ložnice, která páchla starobou. Pavučiny zde spadaly od stropu až k e sloupkům postele.
   „Zůstanete tady, dokud se pro vás znovu nevrátím,“ řekl Snape, zatímco Hermiona rozhlížela kolem po místnosti. „Může to chvíli trvat, tak si zkuste odpočinout.“
   Hermiona odtrhla své oči od velkolepého vyřezávání na sloupcích postele zpět ke Snapeovi.
   „Kam mě vezmete, až se vrátíte?“ zeptala se Hermiona starost zastřeným hlasem.
   „Budu krátce vystupovat venku,“ řekl, odcházejíc pomalu ke dveřím. Hermiona v jeho hlase rozpoznala nepokoj.
   „Když budete zde, slečno Grangerová,“ začal pomalu, „můžete být pověřena úkoly, které nebudete chtít dělat. Vidím, že už je čas,“ otočil se k ní tváří a tvrdě jí zíral do očí, „ještě si zapamatujte, že to, co je v sázce, je Váš život.“
   Hermiona bolestivě polkla, aby udržela své pocity na uzdě a pomalu přikývla.
   „Děkuji, myslím za tu momentální péči.“ Odmlčela se. Přemýšlela. „Nebyl jste na mě ve škole příliš milý. Takže jsem vděčná za Váš zájem,“ řekla.
   Snape se neusmíval, ani si z ní netropil posměch.
   „Služba Temnému Pánovi není Váš průměrný domácí úkol, ani směšná záležitost, víte to?“ řekl, než se otočil k odchodu, avšak zastavil se a otočil. „Málem bych zapomněl. Budete v utajení vystupovat pod jiným jménem, abyste zachovala svou totožnost: Harmony Hangletonová. Je to podobné, jako Vaše jméno, tak by nemělo být těžké si to zapamatovat.“ Pak odešel. Dveře se za ním zavřely se zabouchnutím.

   Hermiona seděla na posteli, na níž byla palec tlustá vrstva prachu. Věděla, že nebude moci usnout, když měla nervy k prasknutí, od chvíle, co jsou tady. Místo toho si prohlížela místnost, nejistá tím, co s ní bude. Cítila, že přemýšlí, jak se vlastně dostala do této velmi riskantní situace. Hermiona si dovolila, aby okamžik tiše plakala, slibujíc si, že je to naposledy. Už nikdy nebude brečet.
   Hodina utekla a Snape stále ještě nebyl zpět. Pláč jí unavil a začala být ospalá. Na tváři jí zasychaly slané slzy. Strhla si šálu, díky čemuž se jí mnohem lépe dýchalo. Povzdechla si, snažila se uklidnit si nervy a praštila s sebou po zádech do postele. Když upadala do spánku, vznášel se kolem ní oblak prachu.

   Šla okolo Prasinek; vesnice byla zahalena opravdu silnou vrstvou mlhy, neviděla ani na pět metrů před sebe. Kolem ní nebyl nikdo, koho by viděla, což bylo už tak velmi zvláštní neboť Prasinky byly nejoblíbenější kouzelnická vesnice. Nerozpoznávala žádný z obchodů, které míjela, a když se zahleděla skrz výlohu, tak naprosto celý obchod byl pokryt prachem, pavučinami a byl opuštěný. Pokračovala v chůzi dolů po polní cestě, náhle mohla rozeznat obrysy dvou postav v mlze. Běžela k nim a jejich obrysy byly s každým krokem ostřejší. Srdce jí skákalo radostí, když spatřila, že jsou to její rodiče. Uplynuly už měsíce od doby, kdy je viděla naposledy. Bylo to předtím, než zase nastoupila do školy. Radostně na ně zavolala a oni se otočili čelem k ní. Očekávala, že jejich tváře se rozjasní štěstím, když se shledají se svou dcerou, ale místo toho se na ni mračili a zírali na ni, jako na nějakého nedůvěryhodného cizince.
   „Mami, tati?“ zeptala se zmateně. Přibližovala se k nim pomalu, ale oni se rychle otočili a běželi pryč od ní, zamračeně na ni zírající přes rameno. Jejich postavy se rychle ztrácely v mlze, jako kdyby tu nikdy nebyly.
   Běžela za nimi, ale bylo to, jako kdyby se rozplynuly do vzduchu. Hermiona padla uprostřed polní cesty na kolena. Projelo jí trápení a zmatek, a tak začala plakat a vzlykat. Když si otřela obličej, s překvapením zjistila, že je suchý.
   Najednou cítila, že na jejím pravém rameni spočívá něčí ruka. Byla ledově chladná, i přes černé vlněné šaty jí celým tělem projel mráz. Podívala se na své pravé rameno. Uviděla ruku s dlouhými, bledými prsty, a dál viděla černý rukáv, ramena zakrytá černým hábitem a kápi přes hlavu. Otočila se tváří k muži. Byl vysoký a černý hábit se kolem něj vzdouval v neviditelném vánku. Snažila se zahlédnout jeho tvář, ale kápě vše příliš stínila.
   Jediným plynulým pohybem rozpřáhl ruce a přistoupil k ní blíž, jako by ji chtěl obejmout.

   Hermiona se probudila a sedla si do nohou postele. Snape se postavil vedle ní, jako stín. Cítila, jak ji v pravém rameni pulzuje bolest a uvědomila si, že Snape s ní nepříliš jemně třese, aby ji vzbudil. Zadívala se na něj a mnula si bolavé rameno. Ztuhla, když se na ni dolu podíval s pohledem těžkým starostmi.
   „Proč si mě tak prohlížíte?“ zeptala se Hermiona nevrle a otírala si sůl z okolí očí po zaschlých slzách.
   „Slečno Gr-, tedy myslel jsem, slečno Hangletonová,“ začal. Uvědomila si, že jeho hlas byl nezvykle nejistý. Nikdy ho neslyšela mluvit tímto způsobem, což způsobilo, že jí v okolí žaludku píchali jehličky.
   „V našem plánu nastala drobná změna,“ Snape se na okamžik odmlčel. Vypadal jako socha, když na ni zíral skrz své mastné vlasy, černýma, smutnýma očima.
   Hermiona se na něj zlostně zahleděla s očekáváním. Všechna její únava byla pryč.
   Její profesor lektvarů se zhluboka nadechl. „Zdá se, že s Temným Pánem budete více času, než jsem předpokládal. Netušil jsem, že chce, abych mu našel někoho, no, jeho nejbližšího následovníka. Nejsem si úplně jistý, co pro vás plánuje. I když si myslím, ale to není možné. Tudíž mohu jen předpokládat, že vás bude učit.“
   „Učit mě?“ Hermionina hruď se naplnila znepokojením. Pak, jako kdyby někdo otočil vypínačem, se starosti změnili na pobouření, načež se obrátila ke Snapeovi.
   „Ale říkal jste, že ho skoro ani neuvidím,“řekla. Snažil se udržet pod kontrolou kňourání v hlase, aby o ní nepřemýšlel, jako o dítěti.
   „Stále ještě si myslíte, že to mohu zvládnout?“ zeptala se, potají doufajíc, že to zamítne.
   Snape si povzdechl a frustrovaně si třel spánky.
   „Nemáme na výběr. Není tu možnost omluvy, abyste odsud mohla odejít, když už jste jednou dorazila. Temný Pán si přál mít nového následovníka dnes večer, nemůžu z toho vycouvat.“
   Když se Hermiona podívala zpátky na Snapea, tak odvrátil pohled.
   „Co teď mám dělat?“ nemohla potlačit kvílení v obvykle pevném hlase.
   Snape se podíval zpět na ni.
   „Až bude připraven, setkáte se s ním.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64