TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

6.kapitola


     vloženo: 12.02.2012    aktualizováno: 09.04.2012   
     3.011 znaků / 497 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harmony čekala, zatímco ji tiše hodnotil.
   „Velmi málo dospělých kouzelníků je schopno vyčarovat patrona,“ řekl více k sobě, než k ní. Otočil se nalevo a odcházel do stínů.
   „Následuj mě!“ zavolal na ni chladným hlasem.
   Civěla do stínů, kde zmizel její nový mistr, a pak jako když někdo vystřelí, skočila dolů, zvedla třesoucíma se rukama opuštěnou knihu a rozeběhla se za ním. Stíny ji prakticky okamžitě pohltily. Okamžitě uviděla velké tvary, které vyrůstaly od podlahy s černými dlaždicemi až ke klenutému stropu. Její oči se brzy přizpůsobily temnotě a ona málem omdlela, když si uvědomila, co jsou ty velké tvary zač. Tisíce a tisíce knih – malé, velké, tlusté i tenké – zabíraly masivní police knihovny. Míjela řadu knih za řadou v tichém úžasu. Je tady mnohem více knih, než v Bradavické knihovně, pokud je to tedy možné, pomyslela si. Zvedla ruku v rukavičce a jemně laskala prastaré kožené svazky.
   Malé zakašlání ji vytrhlo z jejího omámení a ona se otočila dokola. Voldemort stál na konci police jen pár řad od ní. Vrhla se k němu a zastavila se asi deset metrů od jeho temné, hrozivé postavy. Zaznamenala, že má v bledé ruce několik velkých knih. Harmony nemohla vidět jeho tvář, ale řekla by, že se ušklíbl, když říkal: „No, co říkáš mé knihovně?“
   Harmony zůstala civět se svázaným jazykem do černé díry jeho kápě. Já musím odpovědět, pomyslela si pevně.
   „Jsem ohromena, můj pane,“ odpověděla popravdě.
   „Ano, bylo mi řečeno, že jsi trochu knihomol,“ řekl. Harmony si nebyla jistá, zda to znělo potěšeně nebo naopak rozčileně. Proplachtil kolem ní a hodil jí do náruče pár knih, co držel. Odfrkla si pod tou váhou s jiskřičkou podráždění, co se jí zažehla v okolí žaludku. Zůstal stát nepříjemně blízko a ve chvíli, kdy jí bránil v možnosti odejít, se její rozčilení změnilo v poplach. Co hodlá dělat, ptala se sama sebe s panikou.
   „Avšak zapamatuj si jedno, Harmony Hangeltonová,“ začal tichým, ale pevným hlasem, „co je napsáno v knihách není všechno. Pravé učení spočívá ve zkušenosti.“
   Stejná slova jí probleskovala myslí stále znovu a znovu. Nemá rád zbabělce, nemá rád zbabělce. Přesto měla pocit, že její tělo zachvátí nervové křeče. Harmony se podívala přímo tam, kde tušila, že leží jeho tvář skrytá ve stínech. Mohla jen stěží rozeznat bělmo jeho očí, zbytek však zůstával skryt ve tmě. Krátce přikývla. „Ano, pane,“ řekla, „rozumím tomu.“
   Viděla stíny jeho obočí, jak se nepatrně nadzvedly. „Podcenil jsem tvé znalosti ohledně magie. Máš moje svolení zůstat zde a hledat cokoli, jak dlouho budeš chtít, ale pokud odejdeš, musíš jít přímou cestou zpět do svých komnat.“ Jeho hlas zněl ostřeji při jeho posledních slovech a Harmony potlačila zachvění.
   Opětovně přikývla.
   Voldemort se otočil dokola a odcházel pryč. Uvědomila si, že zadržovala dech, a tak vydechla. Její bušící srdce se pomalu vracelo do normálního tempa. Zírala na mistrova záda mezi policemi před ní, dokud neodešel z velké místnosti. Když už dlouho neslyšela jeho těžké kroky, tak jí knihy vyklouzly mezi prsty na zem a ona omdlela.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64