TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

7.kapitola


     vloženo: 12.02.2012    aktualizováno: 09.04.2012   
     5.206 znaků / 860 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když se Harmony probrala, trápila ji ostrá bolest hlavy a mravenčily jí nohy. Rychle se posadila a snažila se vstát, ale zhroutila se k zemi. Nohy jí po dlouhém ležení na zemi neposlouchaly. Citlivě si je masírovala rukama v černých rukavičkách. Jak dlouho jsem asi byla mimo, ptala se sama sebe, rozhlížeje se kolem dokola po masivních policích knihovny, které ji obklopovaly. Cítila, že její pýcha utrpěla tím, že udělal něco tak křehkého a slabošského. Dokonce, i když tu nebyl nikdo, kdo by ji viděl, jí to přišlo pokořující. Bez dalšího rozmýšlení si z tváře strhla šátek, aby mohla lépe dýchat. Několikrát si povzdechla předtím, než se zvedla na nohy, opírajíc se přitom o poličku. Nechtěla tu být déle sama pro případ, že by se vrátil. Sesbírala tedy knihy ze studené podlahy a nachystala se k odchodu. Zatímco míjela police, její oči se zatoulaly ke knihám na nich. Ach, to vypadá zajímavě, pomyslela si, když jedna z knih upoutala její pohled. Pak další kniha, další a další.
   „Páni!“ zvolala hlasitým šepotem. Rozhlédla se okolo, uvědomujíc si, že zde musí být každá kniha, která kdy byla sepsána pro kouzelnický svět od Zvěromagie až po Jak zkrotit vlkodlaka. Vytahovala knihu za knihou, které se jí již začínali vršit v náručí. Její ruka zamrzla, zatímco si brala další knihu, když jí hlavou zazněla Pánova slova.
   „Ano, říkali mi, že jsi trochu knihomol.“
   Popuzeně našpulila rty při té vzpomínce a položila poslední knihu, kterou vzala, zpět na polici.

   Harmony se svalila na zaprášenou postel, vyčerpaná z ohromujícího setkání s Temným Pánem. Několikrát se po cestě do svých komnat ztratila. Tohle místo vypadalo, jako jeden velký labyrint, pomyslela si a pozorovala usazující se prach na velké sametové posteli. I kdyby chtěla utéci, tak by nejspíše nebyla schopna najít cestu ven – to by dříve umřela žízní či hladem. Přitáhla si kolena k hrudi a objala je. Co když nikdy nebudu moci odejít, pomyslela si zavírajíc oči a pomalu upadajíc do spánku.
   Opět se jí zdálo o zničených Prasinkách, až na to, že tentokrát, když přišla k páru, o němž věděla, že jsou to její rodiče, tak ji úplně ignorovali. Když ucítila těžkou ruku na svém rameni, tak se ani neotočila, aby se podívala, komu ta ruka patří, ale dále zírala na zem s očima lesknoucíma se slzami. Sevřela si hlavu v dlaních, pevně zavřela oči a přála si, aby to už bylo pryč. Cítila paže, které ji objaly kolem těla, jako když had ovíjí svou kořist. Uslyšela ledový šepot u jejího ucha. Neslyšela všechno, co říkal, ale jedno slovo zaslechla naprosto zřetelně: „Knihomol.“
   Harmony vystřelila z postele. Vyskočila a obcházela kolem malé místnosti, dokud ji žaludeční nevolnost nedonutila si znovu sednout. Povzdechla si a šátkem si otřela z tváře pot. Oči jí padly na obrovskou hromadu knih na posteli. Uvázala si svůj šátek přes obličej, zatímco si sedala na okraj postele a otevřela první knihu. Zaúpěla, když si přečetla titul: Černá Magie a Vy od Imeldy Whishtaw, na obálce byl zelený drak proplétající se mezi zlatými písmeny. Obrátila několik stránek, pozorujíc zaklínadla. Přešla k těm nejstrašlivějším kletbám, které kdy viděla a pohledem klouzala po nějakých obrázcích. Byla si jistá, že kniha byla zřejmě k tomu, aby z kouzelníka udělala vraždící monstrum. Když měla dost vražedných kouzel, tak knihu zavřela s prásknutím, odhodila ji a vzala si další.
   „Tahle vypadá lépe,“ řekla, když zvedla jinou. Titulek hlásal: Obrana proti Černé Magii pro začátečníky. Obsahovala velmi obtížná kouzla, ve srovnání s Obranou proti Černé Magii, kterou znala z Bradavic. Všimla si kouzla, které soupeřovi způsobilo halucinace, při nichž si myslel, že ho napadli obři. Harmony se usmívala, zatímco procházela všechny kroky. Ve chvilkovém rozmaru se jí nezdařilo kouzlo a její hůlka vyzařovala tyrkysové světlo na zeď naproti ní. Zírala s vyjeveným výrazem na zeď, která zaskřípěla a sténala na protest.
   „Promiň,“ zašeptala. Začervenala se pod šátkem. „Já mluvím se zdí!“ vykřikla podrážděně. Vyskočila a pochodovala kolem místnosti. „Už začínám šílet,“ říkala si.
   „Ne, vy ne, bohužel,“ řekl znuděný hlas za ní. Harmony vyjekla překvapením, otočila se dokola a téměř se skácela na zem. Snape stál ve dveřích s rukama založenýma na hrudi. Jeho tvář byla naplněna netrpělivostí.
   „Temný Pán si vás přeje vídat každé ráno za úsvitu. Pamatujte si to,“ řekl, ukazujíc na okno za ní. Podívala se skrz špinavé okno, a opravdu, zlaté slunce se blížilo k zelenému horizontu lesa.
   „Ve chvíli, kdy se objeví slunce, se musíte setkat s Pánem v jeho výukové síni, aby vás mohl učit.“ Udělal krok zpět z místnosti do chodby. „Musíme jít. Hned.“
   „Výuková síň?“ zeptala se Harmony, když pobrala knihy, který jí dal Voldemort vyjma dvou, na něž se nepodívala.
   Když se přidala ke Snapeovi, tak jí odpověděl.
   „Ta velká místnost s knihovnou, kde jste se s ním včera setkala. Vidím, že jste ji využila. Proč jen mě to nepřekvapuje?“
   Harmony zlostně hleděla na jeho záda, když ji vedl zpět do výukové síně. Předtím, než Snape otevřel velké, dubové dveře, se podíval na Harmony. Zabručel a upravil jí její šátek přes obličej, i přesto, že byl v pořádku a uvázaný.
   „Díky,“ zamumlala zpoza látky.
   Na to nic neřekl a opustil ji rychlým krokem zpět onou osudnou chodbou se zelenými svíčkami.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64