TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

8.kapitola


     vloženo: 09.04.2012    aktualizováno: 09.04.2012   
     6.087 znaků / 1.005 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harmony proplula těžkými, otevřenými dveřmi a stanula uvnitř. Místnost se nyní naplnila světlem z obrovských oken. Vitrážová okna házela po studené, černé podlaze barevné obrázky. Až teď si doopravdy uvědomila skutečnou nesmírnost prostoru. Celá Velká síň v Bradavicích by se vešla do této místnosti a ještě by tu zbyla rezerva. Podívala se napravo na police s knihami. V rychlosti napočítala čtyřicet – čtyřicet řad knih od stropu po podlahu. Nedokázala si ani představit, jak mnoho informací je v této místnosti a přemýšlela, zda si její nový pán všechny přečetl.
   Když se dveře za jejími zády zabouchly, Temný pán se otočil a hleděl na ni přes rameno. Pokývl jí na pozdrav, a pak se otočil zpět ke žhavému ohni, který měl ve svých plamenech krvavě červenou barvu. Harmony zdráhavě přistoupila blíž.
   „Můj pane,“ zamumlala. Ozvěna jejího hlasu se nesla místností, jako by tam bylo několik Harmony zdravících svého znepokojujícího mistra. S náhlým údivem si uvědomila, že mistr nemá na hlavě kapuci svého pláště a skvrny světla prozařovaly krátké, tmavě hnědé vlasy. Konečně, pomyslela si, uvidím tvář nejděsivějšího kouzelníka, kterého lidstvo zná. Otočil se a prošel okolo stolu umístěného naproti ní. Harmony zalapala po dechu a sevřela své ruce pevněji okolo knih, které držela, aby zakryla jejich třas.
   Jeho pichlavé oči by mohly vrtat díry do kamenů. Byly čistě ledově modré a způsobily, že Harmony přimrzla k podlaze. Byla v pokušení s fňukáním běžet pryč, ale použila každou část odvahy, aby se ovládla, zvedla bradu a pohlédla přímo na něj. Jeho plné rty se zkroutily do samolibého úsměvu. Může do mě vidět, pomyslela si nešťastně.
   „Jsi jedna z mála, kteří mě viděli mimo stíny, Harmony Hangletonová. Pobav mne, jsem takový, jakého jsi mne očekávala?“ zeptal se ledovým hlasem plným pýchy.
   „Ve skutečnosti, můj pane, mi připadáte velmi povědomý,“ vyhrkla, ale hned zase zavřela ústa na zámek. Ve chvíli, kdy to řekla, věděla, že je to pravda. Měla pocit, že jeho tvář už někdy před tím viděla, ale nedokázala přijít na to kde.
   Její učitel na ni hleděl s nedůvěrou. Bylo to už dlouho, co očekával, že to uslyší.
   „Povědomý?“ zeptal se energicky. Jeho oči se nyní dívaly jinak, jako kdyby to byly rentgeny, které hledí skrz ni a každý centimetr pečlivě zkoumají.
   Rychle odpověděla. „Prosím, omluvte mou upřímnost, pane. Prostě jen mám pocit, že jsem vás už někde viděla.“ Odpoutala svůj pohled od jeho.
   „Nežádal jsem tvou omluvu,“ řekl netrpělivě.
   Jednou přikývla.
   „Máte pravdu,“ odvážně se očima setkala s jeho, „můj pane.“
   Okamžik jako by zvažoval a očima s předstíraným nezájmem si ji prohlížel. Zahleděl se stranou s krátkým hm a dlouhým krokem šel zpět ke krbu. Harmony měla pocit, že než se otočil, tak zahlédla mírně zkřivený koutek úst v jakémsi úsměvu.
   „Takže, věřím, že ses nemohla naučit zaklínadla z knih, které jsem ti půjčil,“ řekl, pomalu mávajíc hůlkou dokola před sebou – rudé a stříbrné jiskry se promíchávaly na špičce hůlky v plamenech ohně.
   Harmony se zahleděla dolů na velké knihy, jež svírala v náruči.
   „Ano, byla tam příliš složitá kouzla, ale podařilo se mi na vlastní pěst vykouzlit nějaké obrané kouzlo,“ řekla, myslíc na zaklínadlo, které vykouzlí obry.
   „Myslel jsem si to,“ řekl. Harmony si pomyslela, že v jeho hlase zaslechla pýchu, ale pak se jeho hlas stal jemně krutým. „Ale obranná kouzla jsou neobyčejně jednodušší, než ta útočná. Obranná kouzla nabízejí pocit potřeby, a potřebné síly mohou být přirozené, ale útočná kouzla vyžadují mnohem silnější moc. Je u nich potřeba chtít víc, než u čehokoli jiného. Ve většině případů se útočná kouzla objeví, pokud někdo provokoval nebo při náhlém popudu.“
   Harmony si nad jeho slovy lámala hlavu a vrátila se zpátky v čase do doby, kdy byla před rokem doma z Bradavic v období letních prázdnin. Bylo to pozdě v noci a ona rychle kráčela domů z obchodu. Ze stínů vyšel pevně stavěný muž ne o moc starší, než ona. Natáhl se po ní a chytil ji, avšak před tím, než mohl cokoliv udělat, tak mu jasně zelené světlo vystřelilo do hrudi. Muž padl ochromený na zem a ona utekla dřív, než vůbec zkontrolovala, jestli dýchá. Byla to jedna z náhod, které se jí stávaly v jejím kouzelnickém životě. Nakonec si to vysvětlila takto: ten nečekaný impuls vyšel z popudu jejího magického já, které nemá pod kontrolou.
   Harmony byla tak zabraná do svých myšlenek, že nadskočila, když Voldemort promluvil, zatímco se k ní tajně přiblížil. „Ty rozumíš tomu, co jsem teď říkal, že?“
   Harmony se na něj se zájmem upřeně zadívala. Předtím, než přikývla nebo jinak přijala tuto pravdu, tak pokračoval: „První se budeme učit obranná kouzla, protože jsou jednodušší a dokončíme je rychleji.“ Harmony ztuhla, když se natáhnul bledou rukou přes stůl a vzal jí knihy, co měla v náruči. Náhodně zalistoval jednou knihou.
   „Dnes začneme naši první lekci.“ Zavřel knihu, nechal tam jen palec, který označoval dané stránky. „Odzbrojovací kouzlo, umíš ho?“ zeptal se. Přikývla. Bylo to zaklínadlo sloužící k odzbrojení vašeho protivníka tím, že mu vyrazí hůlku z ruky mimo jeho dosah. Její nejlepší kamarád, Harry Potter, Voldemortův nepřítel, je učil tohle kouzlo zároveň s Patronovým zaklínadlem. Uměla ho lépe, než kdokoliv jiný ve třídě.
   „Zvládám ho docela dobře,“ řekla. Její vychloubačné já se však nakoplo, jelikož věděla, že v porovnání s Voldemortem se nemůže srovnávat.
   Pozvedl obočí. „Docela dobrá?“ Harmony poskočil žaludek. Jeho tón urážel nebo dojímal, obávala se. Přešel na její stranu stolu a ona si málem začala myslet, že se jí jde dotknout. Ale nakonec jí jen širokým obloukem ukázal, aby přešli do jedné části velké místnosti, ve které nebyl žádný nábytek. Vyndal svou hůlku a mávl na ni druhou rukou. Harmony pomalu přicházela blíž k němu s očima, které nespouštěla z jeho hůlky. Ach ne, co asi má v plánu udělat, pomyslela si, proč jsem vůbec otevírala tu mojí velkou pusu? Určitě se ji chystal potrestat za to hraní. V porovnání s ním neměla téměř žádnou moc. Co když se rozhodl ji zabít? On chtěl někoho, kdo bude jeho dokonalým následníkem, a vzhledem k tomu, že tak nevypadala, se třeba rozhodl ji zabít a požádat o někoho jiného.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64