TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

13.kapitola


     vloženo: 07.04.2013    aktualizováno: 07.04.2013   
     5.048 znaků / 874 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harmony viděla jeho hůlku a klopýtla zpět, připravujíc se na útěk, ale rychle se opanovala a neukázala před ním strach. Neobtěžoval se ji zastavit nebo na ni seslat zakletí z místa, kde stál a přešel až k ní. Až nepříjemně blízko, prolétlo jí hlavou. Spolkla svůj strach a podívala se na něj, doufajíc, že v jejích očích uvidí odvahu. Díval se přímo na ni a ona si konečně uvědomila, proč jí přijde tak povědomý. Byly to jeho oči. Byly to ty samé oči, jaké měla i žena na portrétu, který viděla první den, když přišla na toto panství. Ta mladá žena v zelených šatech a její Mistr museli být příbuzní. Jeho oči byly dokonce i stejně okouzlující, i když mnohem více, protože tu byl osobně.
   Skoro zapomněla, že měla být prokletá, ale do skutečnosti ji vrátilo, že ji vzal za levou ruku tou samou rukou, v níž držel svou hůlku. Druhou rukou jí strhl rukavičku až do poloviny jejích prstů, a pak ji jemně stáhnul. Držel v ruce její dlouhou černou rukavičku a popadl ji za paži tak, aby bylo vidět ohbí jejího lokte. Chtěla se stáhnout zpátky, když se po ní natáhnul. Jak se vůbec opovažuje si myslet, že na mě může sahat, blesklo jí hlavou. Ale když se jeho kůže dotkla té její, tak nečekaně ucítila jeho moc, jak jí prostupuje z paže do celého těla. Přinejmenším očekávala, že jeho ruce budou studené a mrtvolné, protože tak prostě ty bledé ruce vypadaly. Avšak namísto toho byly oproti její kůži horké. Takže je člověk, Harmony se málem zasmála, ale zastavila se, když jí jeho hůlka přejela po paži.
   Začal si potichu mumlat zaklínadlo, poťukávajíc přitom konečkem své hůlky na její levou paži. Harmony zavřela oči v očekávání bolesti, která přijde. Ale namísto toho cítila, jak se jí něco horkého obtočilo kolem její paže. Bylo to, jako by jí na ruku dopadávaly kapky vody. Otevřela oči a zadívala se dolů na svou paži, ale okamžitě si přála, aby to neudělala. Byl tam malý černý had, který silně žhnul a vycházel z Voldemortovy hůlky a zraňoval ji na paži, jako větev stromu.
   Pán jí uvolnil ruku, když se had konečně vyplazil z jeho hůlky, avšak nezastavoval se. Pokračoval v klouzání vzhůru po její paži a teď si razil cestu kolem jejího ramene. Byl to pocit, jako by to byl opravdový had a ona předpokládala, že ji uškrtí, když se jí plazil kolem krku.
   Pán ji sledoval, zatímco si rukou v rukavičce přejela po místě, kde předtím byl stříbrný had. Její kůže byla stejně jemná, jako předtím.
   „Znamení zla?“ zamumlala otázku.
   Zamračil se nad její otázkou.
   „Znamení zla? Ne. Ty nevíš, co to je?“
   Harmony zavrtěla hlavou, hledíc na něj široce rozevřenýma očima. Mistr nad ní pozvedl obočí, neschopen uvěřit svým uším. Chvíli ji pozoroval, než promluvil. Zatímco se mu hlavou honily myšlenky, promluvil: „Je to pro tvou ochranu. Tohle kouzlo tě se mnou spojuje, takže když se ztratíš nebo se při své cestě zraníš, budu o tom vědět,“ řekl, a pak odešel pryč s nejistotou vyrytou na čele.
   Harmony se zamračila. Takže je to jako vodítko, pomyslela si sklesle. On ji opravdu potrestal. Zadívala se dolů, chycená v pasti své beznaděje. Pokračovali v jejich lekci, pouze Harmony bojovala s jakousi určitou lehkovážností. Kvůli svým novým poutům cítila potřebu ukázat Voldemortovi, že ji nemůže oslabit. Stále se snažila, jak nejvíc mohla, bez ohledu na to, jak zdatný ve srovnání s ní byl. Mistr buď cítil, jak rychle postupovala při vyučování nebo byl už frustrovaný z toho, jak pořád odrážel její kouzla. Protože ji z lekce propustil brzy. Slunce bylo ještě vysoko na obloze.
   Harmony došla k názoru, že Barty Skrk Junior je ten, kdo jí donáší jídlo, takže věděla, že na něj cestou do svého pokoje narazí. Zahnula za roh, a jak předpokládala, uviděla ho vycházet ze svého pokoje, akorát za sebou zavíral dveře. Tentokrát byla připravena. Podíval se na ni skrz svou dlouhou ofinu a zazubil se.
   „Pobavila ses dnes s Pánem?“ zeptal se uštěpačně. Cíleně jí vstoupil do cesty, když se ho snažila minout. Nemluv s ním, nabádala se v duchu. Vůbec se na něj nedívej. Natáhl ruku, aby ji kolem ní obtočil. Ale ona se přikrčením dostala z jeho dosahu a otočila se, běžíc do bezpečí svého pokoje. Když byla uvnitř, použila kouzlo, aby zamkla dveře. Slyšela, jak zkouší kliku, ale brzy to vzdal a odešel. Když byl pryč, Harmony s povzdechem vydechla a strhla si šátek okolo krku. Věděla, že had leží ještě níž, protože když se na ni Barty podíval, had utáhl své sevření kolem jejího krku, jako by ji varoval. Bylo to velmi krátké, ve skutečnosti to skoro nezaznamenala.

   Claudia byla ve svém obraze, když si Harmony sedala ke svému jídlu.
   „Výuka byla dobrá,“ oznámila Claudia. „Nebylo to tak dlouhé, jako když tě pán zkoušel z tvého nového odzbrojovacího zaklínadla.“
   „Ale já se skutečně zlepšuji,“ stěžovala si Harmony. „Jak mám zvládnout test, kde je neúspěch naprosto zřejmý?“ Tohle bylo pro Harmony těžké. Nebyla zvyklá na to být v něčem chabá. Měla od přírody talent, když přišlo na to naučit se kouzlit. Claudia zvedla ruce v obranném gestu. „Nemusíš mi hned utrhnout hlavu. Říkám ti jen to, co mi řekl Pán.“ Odešla z rámu, ale Harmony slyšela její mumlání: „Nestřílejte posla.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64