TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

14.kapitola


     vloženo: 27.04.2014    aktualizováno: 27.04.2014   
     7.456 znaků / 1.256 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


   Zatímco Harmony dojídali své polední jídlo, tak nervózně přemýšlela o tom, jak by ji Mistr mohl otestovat na odzbrojovací kouzlo. Mohl by zařídit finální souboj mezi nimi dvěma? Vzala si ubrousek, avšak v hlavě se jí stále ozývaly otázky. Spala přerušovaně, a když vstala, tak se slunce ztrácelo nad horizontem. S hrůzou vyskočila z postele a vyběhla rovnou ke dveřím. Odstranila kouzlo, kterým se tu zamkla a nakoukla ven. Venku ještě nebyla žádná večeře, což ji uklidnilo. Nelíbilo se jí pomyšlení na Bartyho číhajícího někde poblíž, když spí.
   Claudia nebyla ve svém rámu, čímž dala Harmony perfektní šanci, aby se nepozorovaně vytratila. Každý den, když spala, myslela na samotnou dívku ztracenou v místnosti bez nikoho, kdo by jí mohl pomoci s dítětem. Potřebovala tam jít a došla k názoru, jak se ochránit před tím, aby se ztratila. Jestliže se neztratí, pak nebude v nebezpečí. Ne v nebezpečí, které předpokládá, že kouzlo s černým hadem varuje jejího Mistra. Bude tak moci odejít bez toho, aby se dostala do problémů. Dokonce ani to, že ji někdo chytí, pro ni nebylo důležité. Vše, na čem záleželo, bylo najít tu dívku a dostat ji a její dítě z nebezpečí.
   Harmony rozsvítila svou hůlku a začala postupovat dolů temnými chodbami. Po každé, když minula pár dveří, nakreslila pomocí hůlky velké červené X na zeď tak, aby jí pomohlo najít cestu zpět. Míjela roh za rohem s pocitem dezorientace z množství podobných chodeb. Nevěděla, kam jde, ale to byl účel. Čím rychleji se ztratí, tím rychleji ji magie dovede k té dívce.
   Poté, co jí připadalo, že již udělala stovky červených X, začínala Harmony pociťovat netrpělivost. Měla dojem, že zatímco běžela, tak se kupodivu neztratila. Běžela tak rychle, jak jen dokázala. Zastavovala se jen každých pár stop, jako teď, aby mohla umístit další červené X. Bylo to, jako by více času trávila mimo společnost těhotné dívky a dělalo jí to mnohem více problémů. Harmony se rozhodla ještě přidat.
   Zastavila se až ve chvíli, kdy měla pocit, že má plíce v jednom ohni a ony zoufale volají po vzduchu. Zoufale se rozhlédla kolem sebe s obličejem zpoceným a zrůžovělým od běhu. Zastavila se však i z jiného důvodu – její hůlka, která na začátku silně zářila, nyní pouze mdle poblikávala. Klepla koncem hůlky o dlaň, jako kdyby to byla baterka. Trochu ji to rozzářilo, ale pak zhasla úplně, stejně jako když zhasne svíčka. Hůlky mohou přestat pracovat, jestliže kouzelník nebo čarodějka byly příliš vyčerpáni, než aby dokázali kontrolovat magii. Ona se však cítila v pořádku, pokud pominula dvojnásobnou bolest z toho, jak běžela.
   Když světlo z její hůlky zhaslo, zmocnila se jí temnota. Nyní na tom byla hůře, než kdyby se ztratila: byla ztracená v neprostupné temnotě. Bez nějakého světla byla všechna namalovaná X, která ji měla dovést zpět do jejího pokoje, naprosto k ničemu. Musela si odpočinout, než její hůlka začne znovu pracovat, ale ona nedokázala zůstat v klidu na jednom místě. Musela se hýbat, musela prostě něco dělat. Vydala se dolů chodbou s oběma rukama na zdi, jako by byla slepá. Její ruce míjely zaprášené dveře a pavučiny. Čekala, než bude lehčeji dýchat a křeče odejdou, aby mohla zkusit hůlku.
   „Lumos!“ zakřičela. Neobjevila se ani jiskřička. Zkoušela to ještě několikrát v zoufalém pokusu, ale bylo to k ničemu. Bude muset zůstat v temnotě.
   Hm! Přemýšlela. Možná to není kvůli mně, že moje hůlka přestala fungovat. Bylo to něco naprosto jiného. Musela to být ta samá věc, která ji dovedla do toho zvláštního pokoje. Magie. Nemohlo to být nic jiného. Harmony trhla rameny a udeřila se dlaní do čela, přičemž se cítila jako naprostý pitomec. Mohla jsem o tom více přemýšlet, říkala si v duchu zoufale. Oči se jí pomalu plnily slzami znechucení, zatímco na levé paži ucítila křeč. Jak by se z toho vůbec mohla dostat? Ocitla se uprostřed kouzelného bludiště, kterým mohla chodit do nekonečna v neprostupné tmě. To není možné! Harmony potlačila vzlyknutí a sjela dolů po zdi, sedíc si na patách. Nikdy se odsud nedostane. Nikdy. Ledaže…
   „Claudie,“ řekla Harmony nahlas. Její vlastní hlas jí zněl cize v prázdných, tichých chodbách. Byla si jistá, že někde v okolí je nějaký portrét. Mohla ji volat, a pak následovat její hlas zpátky, než její hůlka začne zase fungovat.
   „Claudie,“ zavolala znovu hlasitěji. „Claudie! Claudie! CLAUDIE!“ Slzy jí stékaly po zakrytých tvářích a ztrácely se v jejím černém šátku. Prosím přijď, prosím přijďte někdo. Nechtěla tu zemřít, jako podivný návštěvník. Ona nebyla návštěvník, nebyla ani vězeň. Ona sama si vybrala, že sem přijde… A nyní zemře. Ne proto, že si to přál Voldemort, ale kvůli své vlastní hlouposti.
   Znovu si stoupla, opírajíc se o studenou zeď. Nesnesla pocit neschopnosti a hlouposti. Potřebovala se pohnout. Ještě se ani nepohnula, avšak její paže už se zkroutila v křeči, že ji zabije, avšak ona se potřebovala pohnout. Pokud se pohne, mohlo by jí to pomoci zapomenout na některé její myšlenky.
   Obličej měla horký od slz a bylo tak příjemné cítit na čele chladivý dotek zdi. Hledání místnosti s těhotnou dívkou už se déle nedokázalo udržet v popředí její mysli, když v tom ji napadlo, že by mohla vejít do každého pokoje na každém rohu. Ale nyní se prostě jen pohnula. Neslyšela nic jiného, kromě svého zrychleného dechu a její bot pleskajících o podlahu. Třela si ruku, v níž jí znovu začala tepat bolest. Věděla, že nakonec se unaví a odpočine si v jednom z pokojů, z kterého již nikdy nevyjde. To je to, co se mělo stát. To je to, jak to kouzlo funguje, i když to nebylo to, co předpokládala, že se stane s ní.
   Aby zapomněla na svou situaci, vrátila se v myšlenkách ke své rodině, která ji ve snech opustila. Myslela na své přátele, které by šokovalo, kdyby zjistili, že je zradila a je s Voldemortem. Tohle bylo to, co psali v novinách. Všude. Titulky hlásaly: Potter zrazen svou nejlepší kamarádkou. Znělo to chytlavě, avšak ona by byla pravděpodobně mrtvá, než by se to vytisklo. Vrátila se v myšlenkách zpět ke svým dvěma přátelům, Harrymu Potterovi a Ronovi Weasleymu. Věděla, že oni by nemohli uvěřit ničemu špatnému o ní. Noviny vždycky vykládaly lži o Harrym a ona s Ronem vždy stáli při něm. To bylo totiž to, co přátelé dělali jeden pro druhého. Nechala pár slz, aby se přidaly k ostatním a smutně se usmála. Hodně je postrádala.
   Křeč v její ruce se stále zhoršovala, a když ucítila, že dosáhla svého vrcholu, tak bolest pomalu odeznívala. Byla šťastná, že zmizela. Nechtěla cítit žádnou bolest, když si co nejdříve chtěla odpočinout. Připadalo jí, že už chodí hodiny. Nohy měla, jako z rosolu díky únavě. Oči ji příšerně pálily od soli ze zaschlých slz. Pláč ji dělal ještě unavenější a ona se brzy bude muset rozhodnout, jak dlouho ještě počká, než si vybere pokoj a usne v něm.
   Povzdechla si. Čím dříve, tím lépe. Nebyla si jistá, o kolik déle ještě vydrží bloudit. Udělala poslepu několik málo kroků, držíc se zdi a hledajíc nejbližší pokoj. Unavenou rukou zavadila o chladnou kliku, ale zastavila se, než jí otočila. Pozvedla svou zbytečnou hůlku. Jeden pokus navíc už mi neublíží, pomyslela si. Zhluboka se nadechla. Dobře, takže to bychom měli. Buď bude fungovat, nebo ne.
   „Lumos,“ řekla. Bylo to, jako kdyby mluvila k obyčejné tyčce. Bojovala s nutkáním svou hůlku zahodit tak prudce, jak jen dokáže pryč do neprostupné temnoty chodby. Na místo toho v klidu svou hůlku zasunula do boty, aby ji udržela v bezpečí. Objevila se opět před svými dveřmi. Alespoň to bude tichá a klidná smrt, proběhlo jí hlavou smutně, a pak otočila klikou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64