TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

        

15.kapitola


     vloženo: 27.04.2014    aktualizováno: 27.04.2014   
     5.697 znaků / 975 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


   Pak zmrzla.
   Začalo to, jako jemné a pozvolně sílící světlo, ale čím blíž to bylo, tím větší a zářivější to bylo, zatímco se to táhlo ze spodku chodby. Ještě více ji zamrazilo, zatímco hleděla na modrostříbrné světlo, které stále sílilo a oslepovalo ji. Zaznamenala, jak se světlo zformovalo do koule, a pod úrovní koule byla otevřená dlaň nesoucí světlo. Z dlaně vycházela zahalená paže, rameno, a pak něčí trup.
   Harmony si nebyla jistá, jestli má brečet štěstím nebo smutkem. Štěstím, protože byla zachráněna nebo smutkem, protože to byl její Mistr, Lord Voldemort, kdo ji zachránil. Když se k ní dostal, uviděla jeho tvář, která byla díky světlu bledě modrá. Jeho oči se divoce zadívaly do jejích. Divokost se šílenstvím nebo divokost s obavami, těžko říct, jaký v tom byl rozdíl. Když už byl přímo před ní, všimla si, že měl v jedné ruce hromadu knih. Přečetla si nápis na hřbetu jedné z nich. Obrana proti černé magii pro začátečníky. To byly její knihy z jejího pokoje. Kromě oblečení, které měla na sobě, byly knihy to jediné, co měla.
   Její Mistr odhodil těžký náklad, co mu spočíval v pažích a ona se málem složila vyčerpáním, kdyby jí kolem pasu uvolněně neovinul paže, a nepodepřel ji tak. Napůl ji vlekl chodbou ozářenou modrostříbrným světlem. Mlčel. Harmony si nebyla jistá, zda byl rozzuřený a plánoval, jak ji zabije za to, že byla znovu neposlušná, ale bylo jí to jedno. Tak, jako tak, měla ještě před pár vteřinami zemřít.
   Hlava jí spadla na rameno, bezvládně poskakujíc z vyčerpání. Chtěla zavřít oči a prostě usnout, avšak cítila, že omdlí, když to udělá, a pak by ji musel odnést tam, kam s ní míří. Zachvěla se při tom pomyšlení, a snažila se nemyslet na nic jiného, než na své ruce svírající knihy a udržení se na nohou. Chtěla se ho zeptat, kam jdou, avšak obávala se, že by ho mohlo naštvat, kdyby dělala cokoliv jiného, než šla po jeho boku.
   Když ji vedl ze schodů, tak se z vrcholu hromady svalila jedna kniha. Padala jen pár kroků. Harmony byla příliš unavená, aby ji sebrala, a bude ji tedy muset nechat za sebou. Ale Pán se rychle zastavil a sebral knihu volnou rukou, a pak ji znovu obtočil kolem ní. Harmony byla příliš unavená, avšak s rozpaky zaregistrovala, co pro ni udělal. Co se stalo pak, jí nebylo jasné, jelikož vyčerpání jí bránilo jasně myslet. Prošli už mnoha chodbami, zdolali mnoho schodů a brzy si už Harmony vybavovala některé z dveří, které minuli. Zdolali ještě jedno obrovské schodiště a zavedl ji do malého pokoje. Pokoj byl příliš temný na to, aby uviděla něco jiného, než velkou postel v rohu místnosti.
   Vzal jí z rukou knihy a usadil ji na postel, mumlajíc, aby si lehla. Poslechla ho, uklidněná tím, že se už nemusí hýbat. Pán vyvolal stříbrný pohár, spočívající na nočním stolku a zamíchal jeho obsah, než jí ho podal. Vzala si ho rukou v rukavičce a chystala se strhnout si z obličeje šálu, aby si mohla vzít lektvar, zarazila se. Vzhlédla ke svému Mistrovi, který hleděl dolů na ni mrazivě modrýma očima. Okamžik bylo mezi nimi ticho, pak Mistr ztuhnul a odvrátil pohled. Dostal nápad a odešel z místnosti, zavírajíc za sebou dveře. Stáhla si dolů šátek a bez rozpaků spolkla obsah poháru. Nemohl být otrávený. Kdyby ji chtě zabít, tak by tohle všechno nedělal. Nicméně nerada pila lektvary, chutnaly totiž příšerně. Bylo to jako polykat sousta slizu plného křupavých kousků, avšak vypila všechno, i když se po posledním doušku rozkašlala. Spánek přišel okamžitě, i když její svědomí ji dokázalo zdržet na tak dlouho, aby si šátek uvázala znovu přes obličej. Pak všechno zčernalo.
   Nebyla si jistá, zda je opravdu vzhůru nebo jestli to je jen další část jejích snů, ale když rozlepila ztěžklá víčka, tak viděla na několik kroků kolem sebe. Její oči se sotva o kousek pootevřely, když spatřila ruku, která právě dávala na noční stolek tác s jídlem. Vzhlédla a uviděla Bartyho. Její paže byly příliš unavené na to, aby zkontrolovaly, zda je šátek na svém místě a zakrývá vše, co má. Ve skutečnosti se vůbec nedokázala pohnout.
   Poté, co odložil tác, vrhl letmý pohled na ni, jak leží na posteli. Jakmile se podíval, nedokázal od ní odtrhnout oči. Očima se vpíjel do každého jejího kousku a jeho ruce sebou přitom cukaly, jak se jí chtěl dotknout. Harmony cítila sílící tlak pod úrovní krku, zatímco si myslela, že ji přiškrtí, ale její dýchací cesty nic nesevřelo. Chystala se něco říct, ale Mistr zavolal Bartyho z jiné blízké místnosti. Neochotně se ohlédl a odplahočil se z místnosti, zanechávajíc dveře otevřené. Neslyšela nic z jejich rozhovoru, kromě mumlání, zatímco znovu upadla do spánku.
   Myslela, že bude mít bezesný spánek, ale když se znovu vzbudila, pamatovala si několik výjevů. Ležela na jemné, chladné podlaze, zlomená a slabá. Bylo tam za ní zářivé bílé světlo, ale před sebou měla postavu stojící k ní zády. Ruce měl odtažené od těla a jeho dlouhý černý plášť se třepotal v neviditelném větru. Na druhé straně postavy byl hluboký stín, který se pohyboval směrem k ní – chtěl ji. Postava držela stín z dosahu světla i jí. Postava otočila hlavu dozadu na ni. Když se jeho tmavě hnědé vlasy zaleskly ve světle za ní, uvědomila si, že je to její Mistr. Jeho modré oči žhnuly slzami zklamání.
   „Utíkej!“ požádal ji, stále ještě bojující se stíny. Věděla, že by se ho měla zeptat na něco důležitého ohledně ní, ale bezprostředně se rozhodla jinak. Její rozlámané tělo se znenadání naplnilo životem a silou. Pomalu se vydrápala na nohy. Pohlédla na hřejivé a příjemné světlo, připravena k útěku. Ale něco jí říkalo, aby se zastavila. Podívala se zpět na svého zápasícího Mistra. Její nohy chtěly utíkat pryč, ale její mysl jí to nedovolila.
   Harmony se probudila ve chvíli, kdy si uvědomila, že ho nedokáže opustit a nechat ho, aby bojoval sám.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64