TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

2.kapitola – Krev (Blood)


     vloženo: 01.04.2013    aktualizováno: 01.04.2013   
     2.755 znaků / 475 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   V tu chvíli hlasitě zazvonil zvonek, až jsem nadskočila, a Edward Cullen už vedle mě neseděl. Plynule vstal – byl mnohem vyšší, než jsem si myslela – zády ke mně, a byl venku ze dveří dřív, než se kdokoliv ostatní zvedl ze židle.
   Citace z 1.knihy-Twilight/Stmívání


   Dlouhou chvíli jsem se za ním dívala, než sem si posbírala své knihy a připojila jsem se ke zbytku třídy k odchodu. Co jsem udělala Edwardu Cullenovi tak zlého? Ani se na mě nepodíval.
   Potřásla jsem hlavou v pokusu na něj zapomenout a pokračovala jsem ke své skřínce.
   Všechny pokusy zapomenout ale šly pryč, když jsem k ní došla.
   Stát tam Edward, jak mramorová socha Adonise, opřený o skříňku vedle té mé. Sledoval mě, jak se přibližuji nečitelnýma černýma očima. Moje kroky se zpomalily, zatímco mé oči se setkalys jeho. Má mysl, která předtím plánovala jít po uložení mojich knih do tělocvičny, se stala zvědavým prázdným místem. A byla jsem překvapená, když jsem se ocitla vedle Edwarda před mou skříňkou.
   „Přišel jsem se omluvit,“ řekl tiše. Jeho hlas byl krásný a ladný. „Mé chování ve třídě bylo nepřiměřené.“
   „Já…“ Moje hrdlo bylo najednou až příliš suché a jeho oči tak oslnivé… „Žádný problém?“
   Jemně se usmál. „Děkuji. Mohu tě doprovodit do tvé další třídy. To je to nejmenší, co mohu udělat.“
   „No… dobře.“
   Normálně nemluvím tak nesrozumitelnou řečí, ale byla jsem v tu chvíli příliš fascinovaná vším, co souviselo s Edwardem Cullenem, že jsem si ani nevšimla, že mě odváděl pryč od školy, až dokud jsme nebyli v temnotě lesa, který vypadal, jako kdyby obklopoval celé Forks.
   A v tu chvíli jsem se probrala.
   Kde to k čertu jsme? Uvědomila jsem si to ale příliš pozdě, a že to je už zbytečná otázka. Tak jsem se rozhodla zeptat se ho na něco jiného. „Proč jsme tady?“
   „Neměla bys následovat divné muže na divná místa,“ odpověděl mi Edward poněkud cynickým hlasem. Najednou se na mě díval se zvláštním citem v očích – se smutkem? S lítostí? A pak najednou zmizel.
   „Tohle opravdu není moc vtipný!“ řekla jsem, i když jsem v duchu začínala panikařit. Jak se pohyboval tak rychle?
   „Máš pravdu,“ vydechl Edwardův hlas do mého ucha. „To není.“
   Pokusila jsem se otočit, aby mi řekl, jak se dostal do jeho nové pozice tak rychle, ale jedna jeho paže mě objala okolo pasu a přitáhl si mě na hrudník. Zabralo mi to dobrých pět sekund, než sem si uvědomila, že bojovat proti jeho sevření bylo marné – jako kdybyste se pokoušeli ohnout železnou tyč.
   „Je mi to opravdu moc líto, Isabello,“ zašeptal s ryzí lítostí v hlase.
   Neměla jsem daleko k údivu, proč se mi omlouvá, když byly jeho zuby najednou u mého krku a nemohla jsem se už ani pohnout, natož vytvořit soudržnou myšlenku nebo větu. Poslední věcí, kterou jsem uslyšela před ztracením vědomí, bylo, že někdo křičel.
   „Edwarde – ne!“
   Pak už jsem nevěděla nic.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20