TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

2.kapitola - Večírek (The Party)


     vloženo: 22.06.2011    16.389 znaků / 2.811 slov   počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak další kapitola na světě a moc se omlouvám za tu dlouhou prodlevu od té předchozí.
Snad vám to vynahradí její délka

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harry se na Malfoye zamračil, překvapený tou neočekávanou (a podezřele lákavou) nabídkou. Ten se mu ale jen s nepatrným úšklebkem podíval do tváře. Ale poprvé za celou tu dobu, co ho Harry znal, to byl přátelský úšklebek a ne jeden z těch skrývajících krutou urážku.
   „Nevím…“ řekl Harry a chvíli přemýšlel, jestli to není nějaká past. „Co je to za večírek?“
   Malfoy pokrčil rameny. „Takový ten co se jim říká typicky americké.“
   „Co tím myslíš?“
   „Že se bez jakéhokoli povolení všichni opijeme, vyspíme se s ochotnýma holkama a tak,“ odpověděl mu ledabyle Malfoy.
   Harry nevěřícně vyvalil oči. „Něco takového se děje v Bradavicích?“
   Malfoy protočil oči. „Samozřejmě, Pottere. Kde asi jinde v okolí? No jasně. Ty jsi přece z Nebelvíru. Vsadím se, že nejblíže k alkoholu si se dostal, když si pil máslový ležák. No tak, Pottere. Pojď se mnou a já ti ukážu, co sem tím myslel.“ Předstíral přitom, že táhne Harryho ven z keře, ale ten se odtáhl.
   „Nemyslím, že to je dobrý nápad,“ řekl nervózně Harry.
   „Ale no tak, Pottere, nebuď takový srab. Bude to v pohodě. Ochráním tě.“
   Harry si odfrkl. „Důvěřovat tobě, že ochráníš? No jasně. Zhruba před deseti minutama jsme ještě byli pomalu nepřátelé na smrt a teď, protože jsme si navzájem řekli pár našich nejhorších tajemství, chceš, abych ti důvěřoval? To chce víc něž to.“
   Draco frustrovaně vydechl. „Fajn. Tak co chceš, abych udělal? Poslouchej, udělal jsem ti ledacos, ale nikdy jsem ti nelhal. Nemáš skutečně žádný důvod mi nevěřit, když přísahám, že tě ochráním.“
   „Tak fajn,“ řekl nakonec opatrně Harry. „Budu ti věřit. Ale stále ještě nevím, jestli ve všem.“
   Draco se svými momentálně rozcuchanými vlasy vypadal, jako by na něj chtěl nejraději zakřičet. „Bože. To takhle jednáš se všemi svými přáteli? Jak tě donutí něco udělat?“
   Harry se nepatrně pousmál. „My jsme přátelé?“
   Draco si povzdechl. „Ano, Pottere, a není potřeba to nějak zveličovat. My jsme přátelé, což znamená, že mi nemusíš říkat Malfoyi nebo urážet mé přátele, a já nemám žádný důvod urážet ty tvé.
   Harry nejistě přikývl. Líbilo se mu, jak s ním teď Draco jednal. Nelíbila se mu ale skutečnost, že se stali přáteli tak snadno. Opravdu moc nerozuměl tomu, jak může být někdo k někomu po celou dobu, co ho zná, tak krutý, ale když se najednou trochu poznají, vše se změní. „A ty zase mě. Ale… chováš se najednou dost… jinak,“ okomentoval to. „Tak dlouho si se choval jako někdo, kdo nemá žádné srdce a byl si mnohdy až krutý. Teď se ale chováš jako někdo úplně jiný. Proč?“
   „Hm… zajímavý. Překvapil jsem tě a dokonce sis toho i všimnul. V poslední době si nevypadal jako někdo, kdo věnuje pozornost tomu, co se okolo něj děje.“
   Nepatrně se na něho zamračil. „Asi máš pravdu. Dokonce sem si až do letošního roku ani nepřipustil, že se spolu Hermiona s Ronem scházejí, dokud sem je neviděl, jak si to skoro rozdávali v Ronově posteli.“
   Draco vybuchl smíchy. „Ty… tys to ne… nevěděl?“ dokázal nakonec říct, než se, potlačujíc smích, dokázal nadechnout. „Já to věděl a to se s nimi nepřátelím. Ty si jejich přítel a nevěděl si to? Bože, ty si ale slepoň.“
   Harry cítil, jak mu rudnou tváře. „Já jen… celou dobu tady se jen hádají a…“
   Draco si povzdechl a promluvil, jako kdyby vysvětloval malému dítěti proč jedna a jedna nejsou tři. „A to je přesně to, proč každý věděl, že spolu chodí. Hádali se jak staří manželé, tak bylo každýmu vše hned jasný. A neříkej mi, že byl Weasley nějak nadšený, když se tenkrát objevil s Grangerovou na plese Viktor Krum.“
   Harry pokrčil rameny. „Myslím, že nějaká moje část to vždycky věděla. Ale co ty? Proč si tady a sám?“
   „No, já…“ Draco se zamyšleně rychle podíval jinam, vyhýbajíc se jeho očím. Harry si toho ale všimnul a docela ho zajímalo, proč to udělal.
   „Crabbe s Goylem nejsou moji opravdoví přátelé. Bože, jsou to tupci,“ řekl nakonec s odporem. „Mysleli si vždycky, jak nejsou chytrý, když předstírají, že jsou moji nejlepší přátelé, zatímco tajně hlásili každý můj krok mému otci. Šlo jim to ale děsně. Vždycky přišli s nějakou pošetilou lží, proč v noci odešli z koleje. Vymýšleli si všechno možný od toho, že se šli jen projít, až po to, že šli udělat nějak pasti na Nebelvírské. Tušil jsem ale, co dělají, a jen se mi to potvrdilo, když sem je jednu noc sledoval. Bylo to přesně to, co jsem si myslel,“ řekl tupě. „Posílali sovy mému otci, kde mu říkali, co se ten den stalo, co jsem řekl a co jsem udělal. Znám svého otce a vím, jak nenávidí mudlovské šmejdy a tebe. V podstatě jsem musel být vždy dokonalým synem, jinak mě trestal, když sem se vrátil domů. Vlastně jsi mi docela ulehčil, když skončil ve vězení. Ani nevíš, jak jsem byl docela i šťastný, dokud nevyšel ven. Musel sem to ale držet v sobě. Stále dokola jsem si myslel, že jsou všechny výprasky u konce. Ale víš, co se pak stalo.“
   Harry se na něho tiše díval. Chtěl ho utěšit, držet ho a říkat mu, že bude všechno v pořádku. Ale jak by mohl něco takového slíbit v tak nejisté situaci? Pak do něj ale doslova praštila jedna myšlenka víc než cokoli té noci. On chtěl držet Malfoye? Co se to s ním děje? Hloupý blázne, nadával sám sobě. Malfoy si hraje chvíli na laskavého a ty k němu začneš něco cítit? Přesto ho to ale nezbavilo pocitu chtít utěšit Malfoye. „Omlouvám se,“ řekl nakonec, než se natáhl a chytil ho za zápěstí. Měl ruku chladnou jak led. Malfoy se mrazivě otřásl a opatrně stáhl svou ruku z pod té Harryho.
   „To není tvá chyba,“ zamumlal Draco. „Tak raději přestaneme mluvit a půjdeme na večírek.“
   A Harry, který se opravdu nikdy nenaučil bránit tlaku okolí, souhlasil, že s ním půjde na typicky americký večírek.

   Draco vylezl ven z trnitého keře s jen pár škrábanci. Harry ho (o dost půvabněji) následoval ihned po něm. Draco se podíval přes rameno na nebelvírského prince, který se nervózně rozhlížel, jakoby se bál, že odněkud něco vyskočí a sežere ho to. Uchechtl se, až se na něho Harry podíval.
   „Fajn. Venku už je opravdu tma a není nic vidět,“ řekl Harry. „Tak kterým směrem to je?“
   Draco kývl směrem k Zapovězenému lesu, nyní tmavšímu jak noc a odporněji vypadajícímu, jak nikdy předtím. Objevoval se nad jejich hlavami jako zlý netvor, který čeká, až je spolkne.
   „Cože? Zbláznil ses? Ty si už nepamatuješ, co se stalo, když jsme tam byli naposledy? Proč ze všech míst na Zemi pořádáte večírek zrovna tam?“
   Draco protočil oči. „Na chvilku se nad tím zamysli. Kde bys navrhoval, že bysme měli mít pařbu s pitím, drogami a s chtivýma dospívajícíma holkama? V hradu? Kde by nás mohl načapat nějaký učitel? Nebo na okraji lesa, kde nás nikdo neuvidí, neuslyší, natož aby se obtěžoval jít kontrolovat, jestli tam někdo není?“
   Harry pokrčil rameny. „Hádám, že okraj lesa je lepší,“ zamumlal.
   „Přesně. A v první řadě to byl samozřejmě můj nápad,“ řekl Draco s narážkou na své staré snobské chování.
   „No samozřejmě,“ řekl Harry zadržující smích.
   „No dobře. Tak pojď. Už to určitě začalo a já řekl Blaiseovi a Pansy, že budu pryč jen pár minut,“ řekl Draco a otočil se k lesu. Rychle k němu vyrazil a Harry neochotně spěchal, aby ho dostihl.
   „Jak se ti podaří jim mě vysvětlit?“ zafuněl Harry, když šel konečně vedle něj.
   Draco pokrčil rameny. „Nevím… pravděpodobně jim ale řeknu, aby zmlkli a jestliže tě tam já chci, nikdo ti nemůže ublížit.“
   „Skvělý plán,“ zamumlal rozmrzele Harry. „A zítra ráno ze mě nezbude víc než krvavá skvrna na zemi.“
   „Přestaň být tak protivný,“ řekl Malfoy odmítavě. „Bude to velká legrace.“
   Harry si jen odfrknul a zbytek cesty k lesu mlčel. Když byli nakonec na jeho okraji, prošel Draco párkrát tam a zpátky a se zamračením zamumlal pár slov. Jeho výraz se ale najednou změnil v úsměv. „Ah, tak takhle to je,“ řekl a pokračoval dál do lesa. Harry váhal. Uvažoval, jestli by se neměl otočit a jít zpátky do Nebelvírské věže, kde to bylo bezpečné, kde by nebyl obklopený na tmavém temném místě partou opilých zmijozelských, kteří nenáviděli jeho kuráž. Už se pomalu rozhodl odejít, když ze tmy uslyšel Malfoyův hlas.
   „Tak jdeš nebo co, Pottere?“
   Harry ochabl. Nemohl zklamat Dracovo obecenstvo. Nebyl si přesně jistý proč, ale z jakéhokoli důvodu nemohl Harry od toho světlovlasého kluka odejít.
   „Už jdu!“ vykřikl a vykročil do obklopující temnoty, která jej během chvilky obklopila. Kdyby se v tu chvíli na něj obtěžoval někdo dívat, s určitostí by řekl, že zmizel tak rychle, jako kdyby se přemístil.
   Objevil se na velké mýtině, naplněné asi padesáti, z velké části zmijozelskými studenty. Byly tam i studenti z Havraspáru, z Mrzimoru a dokonce i pár studentů z Nebelvíru. Ale hlavní účast tam měli zmijozelští. Zřejmě proto, že jak poznamenal Draco, to byl v podstatě jejich večírek. Zněla tam taky nějaká hlasitá hudba z velké stereofonní aparatury. Harry uvažoval, že nechtěné návštěvníky pravděpodobně odkloňovala mimo jiné i umlčovací kouzla umístěná kolem celé mýtiny. A možná taky nějaká vyrovnávací kouzla neviditelnosti. Hudba ale byla zvláštně příjemná. Zrovna tam hrál nějakej mudlovskej rap. Byla tam také modře a bíle blikající světla, která celému místu dodávala mystický dojem. Skrz občasný kouzelný kouř to ale vypadalo zároveň i hrozivě. Byl tam také dost tmavý odloučený roh, kde dokázal Harry rozlišit několik heterosexuálních i homosexuálních párů. Byl tam také velký stůl s nějakým jídlem a nápoji, ale hned vedle něho i obrovský soudek s pivem. Harry na to vše kolem fascinovaně zíral. Nikdy předtím na žádném takovém večírku nebyl a bylo to skvělý. Začal se docela zajímat o to, proč tu nikdy předtím nebyl a obrátil se na Draca.
   „Proč sem o tom tady nikdy předtím neslyšel?“ zeptal se zvědavě. Jistě, měl by o tom od někoho slyšet. Pokud zde byli nebelvírští běžní, pak by to určitě museli říct přátelům, kteří by to pak mohli říct Harrymu.
   Draco zamračeně pokrčil rameny. „No začaly se pořádat teprve na konci minulého roku, tak se to k tobě ještě nemuselo donést, ale…“ Zarazil se, jako kdyby přemýšlel, zda má Harrymu něco říct nebo ne.
   „Ale co?“ zeptal se Harry.
   „Weasley a Grangerová ti o nich neřekli?“ řekl, zatímco se na něj díval s podivným výrazem v tváři.
   Harry potřásl hlavou. „Ne,“ řekl pomalu. „Ale jak by o nich mohli…“ Na jeho tváři se objevil zlostný výraz. „Oni na těchto večírkách už byli?“ zeptal se, vyhýbaje se Dracovým očím.
   Draco přikývl. „Ano. Několikrát tu byli. Nedokážu si představit, proč ti o tom neřekli.“
   „Já jo,“ řekl Harry, zatímco pomalu zatnul ruce do pěstí. „Ach Harry,“ řekl, napodobujíc hlas Hermiony. „Jsi v pořádku? Jsi si jistý, že jsi v pořádku? Nesmíš se tak vyčerpávat, jen odpočívej, a bla bla bla,“ řekl naštvaně. „Oni si myslí, že jsem příliš slabý, abych něco dělal. Proč nenechají rozhodnout čeho jsem schopný?“
   „Pravděpodobně se ti jen snaží pomoct, Harry,“ řekl Draco, na něj nezvyklým laskavým tónem.
   „Ale nejhorší je,“ řekl nešťastně Harry, „že to tím naopak zhoršují.“
   „Tak fajn, Harry, nemůžu…“ začal říkat Draco, než byl najednou přerušen.
   „Draco! Tady jsi! Už jsme si o tebe dělali starosti. Pojď, večírek už je v plném proudu!“ volal na něj velmi nadšeně Blaise Zabini. Doslova ale ztuhl s rukou na jeho paži, když uviděl Harryho. „Proč je tady on?“ zeptal se nepřátelským tónem.
   „Je tady, protože chci, aby tu byl,“ odpověděl mu Draco stejným tónem, jasně říkajíc, že jestliže bude Blaise ještě něco namítat, doplatí na to on.
   Blaise pokrčil rameny a zamumlal, že je mu to jedno, než odtáhl Draca pryč, aby si promluvili i s Pansy. Harry udělal pár pokusných kroků směrem k nim, nejistý, co by měl udělat. Bez Draca, který ho tam chránil, se cítil najednou jak nahý. Normálně po někom nevyžadoval žádnou ochranu, ale všiml si několika zmijozelských studentů, kteří nevypadali zrovna dvakrát šťastně, že ho tam vidí. Spěchal teda raději za Dracem a Blaisem, aby se vyhnul pohledům jiných studentů.
   „Přemýšleli jsme,“ blábolil Blaise, nevědomý skutečnosti, že byl Draco čím dál víc podrážděný, čím déle se ho držel. „Myslíš, že bychom měli na Halloween uspořádat kostýmovou slavnost? Já vím, že je to až za dva měsíce, ale stejně, neuškodí myslet dopředu. Pansy vymyslela, že bysme možná mohli vymyslet nějaká témata pro všechny naše večírky. Mohlo by se to všem líbit. Ale já mám strach, že by to mohlo některé studenty odradit přijít, protože by se museli podle toho obléci. A…“
   „Balise!“ zakřičel na něj rozzlobeně Draco. „Cením si tvého nadšení, ale musíme o těchto věcech diskutovat zrovna teď? Během posledního týdne jsem ti už k tomuhle tématu věnoval dvě schůzky. Teď se chci ale jít bavit, tak si jdi povídat třeba s Pansy, která už je touhle dobou jistě dost opilá, aby tě poslouchala.“
   „Dobře,“ zamračil se nakonec Blaise a odkráčel pryč.
   Draco si ulehčeně povzdech a rozhlédl se po Harrym, který stál pár kroků od něj s úšklebkem na tváři.
   „Ty si měl s nima tento týden dvě schůzky jen kvůli naplánování tohoto večírku?“ zeptal se, zatímco se musel držet, aby se nezačal smát.
   „Ach, zmlkni,“ vyštěkl na něj Draco. „Musel jsem najít nějaký způsob, jak udržet Blaise dál od věčného odposlouchávání mě. Bohužel to ale vypadá, že sem byl neúspěšný,“ řekl podrážděně, zatímco se podíval přes rameno, jako kdyby se mu mohl Blaise schovávat za zády.
   Harry mu se smíchem pokynul, aby ho následoval. „Pojď,“ řekl mu, zatímco šel ke stolu s pitím. „Vezmeme si raději něco k pití.“ Chytil papírový kelímek, naplnil ho pivem a usrkl si.
   „Nevěděl jsem, že piješ,“ okomentoval to Draco, zatímco plnil svůj vlastní kelímek.
   „To ne,“ řekl Harry, než se zašklebil nad chutí piva. Zabralo to ještě několik polknutí, než si na tu pachuť v ústech zvykl.
   „Měl bys,“ zamumlal Draco. „Pomáhá to odstranit bolest pravého života.“
   Harry se na něj podíval. Chtěl říct něco moudrého na oplátku, ale nebyl toho schopný. Nikdy nebyl moc dobrý v mluvení k lidem, nejspíš díky jeho dětství. Tak místo toho pouze položil ruku na Dracovo rameno a nic neříkal. Chvíli tam tiše stáli, Draco se zvláštním pocitem, když Harryho ruka spočívala na jeho ramenu. V tom doteku vycítil mnohem víc starosti, než kdy v celém životě od svých rodičů. Dost pochyboval o tom, jestli ho vůbec mají rádi. Nikdy dřív si něčeho takového nevšímal, neměl v životě nikoho, kdo by ho opravdu miloval. A bylo to divné mít někoho, kdo se o něj přinejmenším aspoň trochu stará. Dopil rychle kelímek, než se podíval na Harryho.
   „Díky,“ řekl tiše. Harrymu se nepatrně zaleskly za brýlemi oči. Nevypadaly moudře, ale inteligentně. Laskavé a silné oči. A Draco se cítil dost divně pod pohledem jiného kluka, bylo to něco, co nikdy předtím necítil. Harry se k němu opatrně naklonil, když…
   „Hej vy dva! Blokujete soudek! Vypadněte!“ zakřičela na ně nějaká sedmačka, až Draco nadskočil, než se se začervenáním klidil z cesty. Normálně by na dívku něco zavrčel, ale cítil se na to nějak duševně vyčerpaný. Místo toho popadl jeden z větších papírových kelímků, naplnil ho po okraj pivem a rozhodl se opít, bez ohledu na to, čím.
   Harry se rychle klidil od Draca, když na něj zakřičela ta dívka, aby uhnul. Odběhl zpět k tanečnímu parketu a snažil se ignorovat pocity, které v něm doslova vřely. Co se to děje? Nikdy by si ani nepomyslel, že by mohl něco cítit k Draco Malfoyovi a teď… Co se změnilo? Proč bylo vše najednou tak jiné? Je snad na kluky? Ani nevěděl, co ho to napadlo, když se začal naklánět k Dracovi, jako by ho chtěl políbit. Cítil ale v tu chvíli, že dělá správnou věc. No tak fajn. Pokud byl opravdu na kluky, to by vysvětlovalo jeho nedostatek přitažlivosti k holkám, a proč se cítil tak nepříjemně, když ho tenkrát políbila Cho.
   Harry si uvědomil, že se na něj všichni okolo divně dívají, a věděl proč. Skončil totiž veprostřed tanečního parketu a netančil. Harry začal tedy rychle tančit na píseň, kterou si nakonec docela i oblíbil. Cítil se docela uklidněný, že to nebyla pomalá píseň, protože neměl ani s kým tančit.
   Tančil ještě na několik písní, než se konečně uvolnil, když pocítil zaťukání na rameno. Obrátil se a uviděl, že to byl zcela opilý Draco. „Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se Draco s opileckým nádechem v hlase.
   Harry ho ale nemohl moc dobře slyšet, jak byla hudba hlasitá. „Cože?!“ zakřičel, když se k němu naklonil blíž. Draco ho ale chytil za ruku a odvlekl ho do více odloučené části mýtiny, pryč od všech světel, zvuků a lidí.
   „Harry,“ řekl Draco váhavým hlasem, který byl od něj nepřekvapivý, jak se stejně váhavě zastavil.
   „Co se děje, Draco?“ zeptal se Harry, který o něj začínal mít trochu strach.
   „Jen sem si myslel, že bys měl vědět, že tě mám opravdu rád, Harry,“ řekl Draco předtím, než se předklonil a políbil užaslého Harryho Pottera na rty.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10