TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Svědomí

    Název povídky: Svědomí
    Autorka povídky: Piper
    Postavy: Hermiona/Ron
    Žánr: songfic/tragédie

     3.683 znaků/672 slov    vloženo: 08.12.2006    počet zobrazení:    


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Svítilo slunce, bylo příjemné teplo a Hermiona šla pomalu po chodníku směrem na Grimmauldovo náměstí. Na tváři se jí leskly slzy a od pláče už jí bolela hlava. Šla bosa. Boty nechala v Godrikově dole, kde ani ne před hodinou (zemřela Ginny, Artur a se spoustou jiných i Harry) zemřeli se spoustou dalších lidí Ginny, Artur i Harry.
   Hermiona a Ron nebojovali bok po boku, ale proti sobě. Už od začátku byla lepší, to oba dobře věděli. Jenže Ron věděl i jinou věc. Že Hermiona Grangerová ho nedokáže zabít. Měl pravdu, nedokázala to. Stála s napřaženou hůlkou a dívala se mu do očí. Ron se jen ledově zasmál a zmizel. Zklamala. Zklamala všechny, kteří jí věřili a teď jsou po smrti.
   Už je to půl roku, co se Ron přidal k Voldemortovi. Nikdo nevěděl proč. Prostě jednoho dne ráno zmizel a už se nevrátil. Pořád tajně doufala, že se vrátí. Věřila tomu, bohužel.
   Otevřela dveře a vešla do haly. Lidé na obrazech se na ni otáčeli a nevěřícně zírali. Nikdo tam nebyl, tenhle dům už dávno není základna Fénixova Řádu.
   Na zemi ležela obrovská kytice růží, co dostala k narozeninám. Přinesla jí ji velká sova, bez vzkazu, nebo jen jména odesílatele. Ale věděla, kdo je poslal. Kdo jiný by jí poslal černé růže?
   Přitiskla si je prsa, sedla si do rohu místnosti a opřela se o zeď.

Sedíš v koutě, zlomená,
objímáš černé růže.
Zlo, nevěděla si, co to znamená,
nikdo už ti nepomůže.

   Seděla a tiskla k sobě růže tak, až jí z rukou tekla krev. Čekala, až ji tady najde. Musí se jí zbavit, to věděla dobře. Ale teď už nemá cenu se bránit. Není pro koho. Svět už nezachrání, jediný vyvolený zemřel a to částečně i kvůli ní.
   Cítila, že ji hledá. Bála se smrti. Hůlku neměla. Nechala ji v dole. Dřív nebo později ho napadne sem jít, když mu zlo zatemnilo mozek.
   Pomalu se stmívá. Do oken svítily poslední paprsky slunce, které pomalu zapadalo.

Krev ti po rukách teče
a růže pomalu vadnou.
Řekla si, že ti neuteče,
teď nemáš šanci… žádnou!

   Setmělo se. Všude kolem byla tma. Mohla tam sedět pár hodin, ale zdálo se to jako roky. Měla kolena pod bradou a na kousíčky rozcupované růže se válely všude kolem ní. Rozdrápané dlaně do krve od pevných trnů měla položené pod koleny. Půjde za Harrym a Ginny. Věděla to a byla s tím smířená. Dokonce se těšila až to přijde. Hlas, který jí v hlavě křičel, jí pomalu přiváděl k šílenství.

Vidíš, jak tmavá se mění v černou,
hlas ti v hlavě křičí.
Ty jen tiše kýváš hlavou,
ta vina v duši tě ničí.

   Začala být zima a u podlahy dost táhlo, ale nevnímala to. Dívala se do země před sebou bez jediného pohnutí. Působilo na ni temné prostředí a pesimismus se jí usadil v hlavě. Kdyby tam takhle seděla dál, nejspíš by si dala za vinu i to, že Pán zla vůbec povstal.
   Od prstů na nohách na studené zemi až po pihovaté tváře ztrácela barvu. Byla bledá jako ta stěna co se o ní opírá, ale to bylo to poslední, na co teď myslela. Sžíralo ji svědomí. Pomalu a bolestivě.

V studeném náručí růže zvadly,
a tvoje duše pomalu zhasíná.
I poslední naděje dávno padly,
a jako struna život se napíná.

   Z haly slyšela pomalé kroky. Tak pomalé, že kdyby chtěla, stihla by utéct. Neudělala to. Čekala, až dojde až sem. Někde tam hluboko v sobě pořád doufala, že ji zvedne ze země a odvede pryč odsud. Že to celé je jen jeden velký omyl. Jeho vysoká postava se objevila ve dveřích. Probodával jí pohledem. Nezvedla oči z podlahy. Nechtě vidět jeho oči. Stalo se z něho vraždící monstrum. Zrůda, kterou pořád milovala. Proč? Po tom co jí udělal? Co jim udělal? Bez jediného slova vytáhl hůlku. Za pár chvil poprvé promluvil a řekl ta poslední dvě slova, co si Hermiona Grangerová vzala s sebou.
   „Avada Kedavra!“

Dobro nikdy nevyhraje,
on už se nevrátí zpátky,
Anděl tě nikdy nezabije,
je konec, nevěř na pohádky.