TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

  ›› povídky na přání
    ›› Tajná láska

Komentáře k povídce

        

Tajná láska


    autorka povídky: Santinan Black
    druh povídky: jedno ze světa HP
    žánr: romantika
    postavy: Draco/Pansy/Hermiona
    omezení: 12+
    na přání pro: adélu

     vloženo: 28.02.2011    15.238 znaků / 2.636 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Draco seděl pod starým stromem rostoucím u jezera. Na klíně měl položenou hlavu své přítelkyně – Hermiony Grangerové. Její narezlé vlasy mu jako záplava ležely na stehnech a kolenou. Rád se těmi vlasy probíral, ale poslední dobou už to nebylo ono. Něco se změnilo. Snad to bylo tím, jak se Hermiona změnila. Měl na ni rád její oheň a prořízlou pusu, ona však záhy pod jeho dohledem zkrotla. Byla naprosto jiný člověk. Ze začátku mu to nevadilo, ale nyní mu to přišlo nudné. A ačkoli měl tu dívku rád, tak přemýšlel, zda mu to za to stojí.
   „Nad čím přemýšlíš?“ ptala se tiše a přitom vzhlížela k jeho dokonalému, bledému obličeji. Zavrtěl hlavou, až mu do obličeje spadlo pár pramínků vlasů. Zvedla se do sedu a odhrnula mu je něžným pohybem z tváře. Chytil ji za ruku a chvíli ji za ni držel. Hleděla na něj a přemýšlela, co se mu asi honí hlavou. Ale na jeho tváři nebylo nic znát. Jeho obličej byl vždy, jako dokonalá maska, na které byly vidět emoce jen málokdy.
   „Hermiono, měli bychom si o nás vážně promluvit a zvážit náš vztah,“ řekl najednou a přitom si stále jemně pohrával s jejími prsty. Zahleděla se mu do obličeje a jemně vyvinula svoji ruku z jeho. Jeho oči byly pořád ledově modré, a jakoby bez výrazu. Nikdy v nich nedokázala číst. Naopak ji z nich nyní mrazilo. Po páteři jí přeběhlo zamrazení.
   „My se rozcházíme, že ano?“ ptala se tiše. Nekřičela, nenadávala, chovala se naprosto vyrovnaně. Překvapilo ho to. Tahle nová, tichá Hermiona se mu nelíbila a svým způsobem byl rád, že se s ní rozejde. Přikývl.
   „Ano, rozcházíme. Nedokážu být s někým, na kom se mi líbila prudkost a prořízlá pusa a on se chová jako domácí putička. Jsi tak tichá a poddajná, že se mi z toho zvedá žaludek, Mio!“ řekl jí náhle vše, co si myslel už nějakou dobu.
   „Alespoň, že máš důvod, proč se se mnou rozejít,“ povzdechla si. Ještě jednou pohlédla do těch ledově krásných očí zasazených do dokonalého obličeje. Zhluboka se nadechla a zase vydechla.
   „Sbohem, Draco,“ řekla tak tiše, že ji málem nebylo slyšet. Otočila se a pomaličku odcházela směrem k hradu. Chvíli ji sledoval, ale pak se otočil jinam. Nedokázal to sledovat. Čekal hádku, křik nebo hysterickou scénu, ale ne tuhle ledovou královnu bez citu a vášně. Přesný opak té, kterou měl tolik rád.

   Padl večer a Draco seděl ve společenské místnosti ozařované desítkami svíček a několika pochodněmi. Jako obvykle tu zůstal jako poslední a přemýšlel o všem a přitom o ničem. Seděl na pohovce potažené černou kůží a hleděl jakoby do prázdna. Z letargie ho vytrhlo jemné zavrzání tajného vchodu do společenské místnosti Zmijozelu. Podíval se tím směrem a byl zvědav, koho uvidí se po večerce vkrádat dovnitř. V první chvíli si myslel, že do místnosti vešla Hermiona. Ale pak si uvědomil, že to je hloupost. Tahle dívka byla menší a přišla mu nějak ženštější, než jeho nyní již bývalá přítelkyně. Na okamžik zavřel oči, a pak na ni pohlédl znovu. Plameny pochodní ji ozařovaly měkkým zlatavým světlem. Vlasy měla uhlově černé a pleť jemně nazlátlou. Dracovi se najednou zachtělo ji pohladit po tváři. Dotknout se té na pohled bezchybné pleti a vykouzlit úsměv na těch jemně růžových rtech. Už, už se zvedal z pohovky, aby jí pomohl s knihami, které táhla na rukách. Na poslední chvíli se však zastavil a zase si sednul. Pansy však zakopla nejspíše o lem smaragdově zeleného koberce a knihy se jí ve snaze udržet rovnováhu rozsypaly po podlaze.
   „Krucinál!“ zaklela polohlasně, dřepla si a začala knihy sbírat. Draco se neovládl a usmál se. Schytal za to navztekaný pohled tmavých očí.
   „Co, kdybys mi raději pomohl, Malfoyi?“ obořila se na něj. Okamžitě poslušně kleknul na zem a začal sbírat její knihy. Nakonec se zarazil a přemýšlel, co to sakra dělá. Proč on, Draco Malfoy, tady klečí na zemi a sbírá cizí knihy? Najednou své chování nedokázal pochopit. Zahleděl se jí do tváře.
   „Na co tak čumíš, Malfoyi?!“ urvala se na něj vztekle. Tentokrát se nenechal odradit jejím vztekem a dál si ji prohlížel. Hleděl na tu oválnou tvář bez chybičky a přemýšlel, proč si jí nikdy dříve nevšiml. Vytrhla mu knihy z ruky a urychleně odešla do své ložnice, než stačil cokoliv říct. Draco seděl na zeleném koberci a hleděl za Pansy, jako za zjevením, kterého si všiml teprve teď. Nakonec i jeho přemohla únava a odebral se do ložnice.

   Když se ráno probudil, bylo ještě šero. Chvíli koukal na strop ložnice, ale nakonec to vzdal. Myšlenky se mu pořád točily kolem Pansy, a i když o to nestál, i kolem Hermiony. Jeho mozek ty dvě mladé ženy nevědomky srovnával. Vztekle zatřepal hlavou. Nakonec na sebe hodil včerejší oblečení a s košilí nezastrčenou do kalhot se vydal na snídani. Dole před Velkou síní se srazil s Pansy. Zamumlal nějakou omluvu a pospíchal dál ke stolu Zmijozelské koleje. Pansy za ním nevěřícně zírala. Přišel jí čím dál víc nesnesitelný a tohle rozhodně nehodlala přehlédnout. Dorázovala až k němu a poklepala mu na rameno.
   „Co chceš, vždyť jsem se ti omluvil?“ vyjel na ni trochu příkřeji, než měl původně v úmyslu. Hleděla na něj s otevřenou pusou.
   „To myslíš vážně?!“ ptala se ho nevěřícně. Přikývl. „To huhlání měla podle tebe být omluva? Já myslela, že jsi mi spíš nadával!“ rozhořčením na něj skoro křičela. Díval se na ni a nedokázal odolat tomu pokušení. Když se postavil, tak ji převyšoval o dobrých dvacet centimetrů. Zmlkla. Vychutnával si alespoň na chvíli svou převahu.
   „Co teda chceš?“ ptal se tichým hlasem. Zírala na něj s očima rozšířenýma dokořán a ústy lehoučce pootevřenými. Měl neodolatelnou chuť ji políbit, avšak zatím se dokázal ovládat.
   „Aby se po mě snobové jako jsi ty, Malfoyi, přestali vozit! Abych konečně měla klid od všech pitomých mužských, kteří si myslí, že se s holkou můžou vyspat, a pak ji odhodit, jako rozbitou a použitou hračku. Abych,“ na okamžik se zadrhla, aby se mohla nadechnout. Využil toho, chytil ji rukama za paže, sklonil se k ní a políbil ji. Ne jemně nebo cudně, ale s opravdovou a nepokrytou touhou. Touhou po tom být milován a milovat. Touhou po tom okusit její tělo, zjistit, jak chutnají její rty a kůže. Touhou po tom zkrotit ten oheň, který má v sobě. Toužil po tom, aby se mu oddala a naplno mu patřila. Na chvíli se od ní odtáhl a zahleděl se jí do tváře. Rty měla vlhké a pootevřené. Oči rozšířené úžasem nad tím, co se právě stalo. Nesnažila se mu vytrhnout ani zvětšit vzdálenost mezi jejich těly. Jen na něj překvapeně hleděla.
   „Proč?“ ptala se tiše. Políbil ji na čelo a pohladil po pažích.
   „Protože jsi žena, o které jsem snil. Máš v sobě oheň a já zoufale toužím se v tom ohni hřát. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Teď jsi moje, Pansy, jenom moje!“ říkal jí hlasem plným vášně. Oči mu ledově jiskřily, jako dva dokonalé safíry. Toužila v těch očích utonout. Příliš dlouho se snažila přesvědčit sama sebe, že k tomuhle floutkovi nic necítí. A nyní ji emoce přemohly a ona s tím nedokázala nic dělat. Jenom tu tak stála a doufala, že si z ní nedělá legraci. Tohle by ji už nejspíš zničilo. Byla by to příslovečná poslední kapka do jejího poháru hořkosti.
   „Pusť,“ zašeptala a dívala se mu přitom na prostřední knoflíček košile. Zdráhavě ji poslechl a nechal klesnout ruce ke svým bokům. Okamžitě se otočila a zmizela s jídelny, aniž by se najedla. Draco si vzal toast namazaný marmeládou a taktéž šel ven z jídelny. Dnes byla sobota, tudíž se nemusel starat o to, zda přijde pozdě na hodinu. Přemýšlel nad tím, kde by asi mohla být Pansy. Nakonec to vzdal a šel do společenské místnosti Zmijozelu. V duchu však věděl, že je to proto, že tu na ni musí dřív či později narazit. Věděl, že se chová naprosto iracionálně. Připadal si tak trochu jako idiot, jako zamilovaný idiot. Nakonec si uvědomil, že ten cit v sobě musel mít už dlouho, jen si to neuvědomoval. To vědomí ho zaskočilo a tak trochu vyděsilo.

   Pansy se toulala po hradu a přemýšlela nad tím, co se stalo v jídelně. Neodkázala se soustředit na nic jiného, než na vzpomínku na jeho rty přitisknuté na jejích. Na ty ledově modré oči, ve kterých byla spousta krásných příslibů. Tolik mu chtěla věřit, až ji to bolelo. Alespoň na okamžik chtěla věřit slovům z mužských úst. Už tak dlouho po něm toužila a dnes se jí její nejtajnější přání vyplnilo. Nedokázala tomu uvěřit. Ve svém nitru mu však věřila. Nyní již jen tiše doufala, že se neplete a Draco Malfoy ji nebere jen jako náhražku za Grangerovou.
   Vešla do společenské místnosti a zůstala stát, jako přikovaná. Byla už skoro večerka a ona doufala, že tu na nikoho nenarazí. Opak byl pravdou. V křesle u vyhaslého ohniště krbu viděla špičku blonďaté hlavy. Téměř okamžitě věděla, kdo tam sedí. Chtěla potichu vycouvat z místnosti, ale zradilo ji její vlastní tělo. Příliš rychle a zbrkle se otočila a vrazila ramenem do svícnu, který se zakymácel. Ten obyčejný zvuk Draca probudil. Mladý muž vyskočil z křesla a rozhlížel se po místnosti. Nakonec se mu zrak zastavil na černovlasé dívce kousek ode dveří.
   „Pansy,“ promluvil tiše a jeho hlas, jako by zlomil kouzlo, které ji zmrazilo na místě. Nehlasně si zamumlala kletbu za svou nešikovnost. Nyní musela čelit následkům svých činů z dnešního rána. Bojovně vystrčila bradu a narovnala se do celé své výšky. Připomínala někoho, kdo čekal trest. On však stále nepřicházel.
   „Co po mě chceš, Malfoyi?“ ptala se už skoro plačtivě.
   „Dnes ráno jsem ti to řekl,“ upozornil ji jemně. Postoupila o krok kupředu, ale stále se držela mimo jeho dosah. Nepohnul se ani o krok, jen na ni hleděl. Tak dlouho toužila po tom, aby byl její. A nyní ho může mít. A přesto všechno se nedokázala odhodlat mu naplno uvěřit. Toužila potom, ale zatím to nedokázala.
   „Myslíš to opravdu vážně? Nebo mě odhodíš potom, co si se mnou užiješ?!“ ptala se hořce se zavřenýma očima. Toužil ji pohladit a ukonejšit, ale neudělal to. Byl rozhodnut, že ona musí udělat první krok.
   „Kdo tě zneužil, Pansy? Řekni mi to a já si to s ním vyřídím,“ říkal něžně. Zamítavě zavrtěla hlavou.
   „Do toho se nepleť, je to minulost, a tak to taky zůstane,“ namítala potichu. Věděl, že nemá smysl se dál vyptávat. Cítil bolest v jejím hlase a toužil zakroutit krkem tomu mizerovi, co jí takhle ublížil.
   „Chceš si o něčem promluvit?“ ptal se dál potichu, snad aby ji nevyplašil. Přikývla.
   „Můžeme jít někam, kde budeme sami, prosím?“ zeptala se ho s pohledem upřeným na špičky svých bot, které jí najednou přišly nadmíru zajímavé.
   „Samozřejmě,“ přikývl a prošel kolem ní ven do chodby. Následovala ho bez jediného slova. Vystoupal po schodech až do Komnaty nejvyšší potřeby, což byla jediná místnost, o které věděl, že zde budou mít opravdové soukromí. Otevřel dveře a nechal ji vstoupit jako první. Pousmála se, ale vešla dovnitř a usadila se na pohovku u vyhaslého ohniště krbu. Přisedl si k ní, ne však natolik blízko, aby narušil její osobní prostor. Vděčně se na něj podívala. Zhluboka se nadechla a vydechla, než promluvila.
   „Chceš být jen další v řadě, kdo mě využije?“ Třásl se jí hlas, avšak nepodívala se na něj. Natáhl k ní ruku, ale nakonec ji zase nechal klesnout.
   „Ty jsi moje. Nikomu nikdy nedovolím, aby se tě dotkl byť jen v myšlenkách. Chci být ten jediný, kdo se bude hřát v žáru tvého těla. Rozumíš?“ ptal se hlasem poznamenaným vášní. Podívala se na něj.
   „Draco, myslíš to opravdu vážně?“
   „Ano,“ řekl jemně. Klekl si před ní, ale nedotýkal se jí. Dívala se na ten bledý trojúhelníkový obličej a myslela si, že se jí to jenom zdá. Pohladila ho po tváři a urovnala mu pramínek neposlušných vlasů, který mu spadl do obličeje. Opřel si bradu o její kolena a díval se jí do obličeje. Měl pocit, že na ni čekal celý život.
   „Omlouvám se, ale je to moc rychlé,“ řekla s omluvou v hlase. Pousmál se koutkem úst. Vzal ji do náruče a jen ji držel u sebe. Vnímal její teplé tělo a užíval si ten pocit. Pansy nakonec usnula v jeho náručí ukolébaná Dracovým jemný laskáním.

   Uběhlo několik týdnů a Draco byl s Pansy absolutně šťastný. Nezměnila se v poddajnou ovečku, naopak mu spíše připomínala dračici. Byl to jediný člověk, kterého znal, který mu byl schopný a ochotný odporovat do posledního dechu, pokud si myslela, že má pravdu. O to víc mu byla drahá. Často usínali jeden druhému v náručí v komnatě nejvyšší potřeby. Nebyl v tom chtíč, jen potřeba a touha k někomu patřit. Netlačil na ni, nechtěl po ní nic, co mu sama nechtěla dobrovolně dát.
   Jednoho večera to však bylo jiné. Přitulila se k němu v posteli a rukama mu přejížděla po těle.
   „Miluju tě, Draco,“ zašeptala mu do ucha tichounce. Cítil její horký dech na své kůži. Nesmírně ho to vzrušilo. Strčila mu ruce pod košili, přejížděla jimi po pevných svalech jeho zad a užívala si ten dotek holé kůže. Pořád ji jen držel dlaněmi v pase a čekal, co bude následovat. Přitiskla rty k jeho krku, olízla místečko, kde pulsovala tepna, a pak ho tam políbila. Nasucho polknul. Vtiskla mu jemné polibky na krk, bradu a nakonec zakončila tuto pouť na jeho ústech. Okamžitě jí polibek vrátil. Přímo strašlivě po ní toužil. Všechnu svou touhu vložil do toho jediného polibku. Ucítil na rtech její jazyk a milerád jí vyšel vstříc. Rukama sjel po jejích bocích výše, až pod palci ucítil obliny jejích plných ňader. Hladil je přes vrstvu látky, která tak nechávala velký prostor pro fantazii. Sjel ústy po křivce její čelisti a zastavil se až na místečku mezi klíčními kostmi. Jemně zavzdychala, když tam ucítila jeho rty. Dlaněmi obepínal její prsa a dráždil je přes látku. Pansy mu jeho hlazení více než ochotně vracela. Rozepnul jí košili. Pomalu, pomaličku rozepínal jeden knoflíček po druhém. A pokaždé, když nějaký rozepnul, tak to místo políbil. Poté tuto vlhkou cestičku líbal i zpět. Zastavil se mezi jejími ňadry a krátce jí pohlédl do obličeje. Viděl, jak se jí do očí vkrádá touha. Maličko se usmál a pokračoval v laskání jejího smyslného těla. Její kůže voněla po jasmínu. Nadzvedla se a sundala si košili, ještě než stihla dopadnout zpět do polštářů, jí rozepnul háčky podprsenky. Pansy svého milence objala kolem krku a přitáhla si jeho tvář k vášnivému polibku. Draco jí zkušenými pohyby hnětl ňadra a jedna jeho ruka sjela na dívčiny měkké boky. Maličko ji nadzvedl a koleny se jí vklínil mezi nohy. Vzdychla, ale ani na okamžik nezaváhala. Naopak mu ještě vycházela vstříc. Na okamžik se nad ní nadzdvihl, stáhl jí jedním rázem kalhotky i sukni. Jediné, co nyní měla na sobě, byly podkolenky. Horečně se ho snažila vysvléknout, jako by se styděla být sama nahá. S hrdelním smíchem jí odstrčil roztřesené prsty a sám se zbavil svého oblečení. Netrvalo mu to snad ani minutu. Nemohl se jí dočkat. Líbal ji na pupík a vnitřní stranu stehen. Nakonec to nevydržel a pomaličku do ní začal pronikat. Měla hlavu otočenou na stranu a oči zavřené. Jednou rukou se vzepřel, aby nenesla veškerou jeho váhu a druhou jí otočil obličej směrem k sobě. Udiveně se na něj zahleděla.
   „Chci na tebe koukat. Chci si tě zapamatovat v tuhle chvíli,“ zašeptal a konečně do ní pronikl plnou délkou svého mužství. Zasténala a prohnula se do oblouku. Volnou rukou jí hladil na prsou, zatímco rytmus jejich těl zrychloval. O několik minut později jim před očima vybuchl barevný ohňostroj slasti. Vyčerpaně vedle sebe leželi a vychutnávali si blízkost toho druhého. Draco Malfoy konečně naplno pochopil význam slova milování. Držel v náruči nádhernou ženu a doufal, že už to tak bude navždy. Ne, nedoufal, on tomu opravdu věřil. Ještě políbil Pansy na čelo, a pak ho pohltil spánek.