TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

16.kapitola


     vloženo: 27.04.2014    aktualizováno: 27.04.2014   
     8.333 znaků / 1.528 slov    počet zobrazení:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
   Poznámka ke kapitole - psáno od Nell z pohledu Rose :)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------


   Nemůžu toho parchanta ani vystát a Viky ho přitáhne k nám domů! Dobře asi to nebylo dobrovolně, ale co měla dělat. Adrian je dost rozmazlený fracek, který myslí jen na sebe a chová se jako perverzní prase. Tohle bude hooodně dlouhý! Nemohla jsem poslouchat ty jeho kecy o mě a jak se ho snaží nějak Viky zklidnit, takže to odnesli sluchátka s iPodem, pěkně do uší a pustit na celý obrátky.Takže jsem nic neslyšela, což asi byla chyba, aspoň na v ten moment, kdy jsem poslouchala svojí oblíbenou písničku od „Disturbed- Down with the sickness“, když v tom sem otevřela oči a co sem neviděla? Toho hnusného perverzáka!!!! Sundala jsem si sluchátka a zakřičela na Viky.
   „Viky!!!! Co děla ten úchyl v mém pokoji!!!!“
   „Promiň, nebyl k zastavění,“ dost hnusně a naštvaně jsem se na něj koukla.
   „Co chceš, Adriane?“ zkusila jsem to mile, ale moc mi to nešlo to přiznávám.
   „Adriane? Ne úchyle? Páni, no nic, hele, Rose, ty jseš tady největší expert přes počítače, takže jsem tě sem přišel o něco poprosit,“ mrknul na mě jak na nějakou svojí děvku. Koukali jsme na sebe asi minutu, pak se přehloupě usmál a já se na něj ušklíbla.
   „Tak pros, ne?“ nemohla jsem si to odpustit, zvlášť když je to on. Jen ať prosí, ať chce cokoli.
   Dost, ehm, jak bych to řekla, divně se na mě kouknul, myslím že to „divně“ to vystihuje.
   „Fajn, Rose, já tě prosím, jestli by jsi mi udělala nový papíry,“ udělal na mě ten svůj andělský výraz, kterému normální holka odolá, ale vážně jen normální holky, hlavně já, ta, co ho nesnáší.
   „Ne,“ řekla jsem to dost rázně, až jsem slyšela se Viky zasmát a Adrian na mě koukal jak na blba.
   „Proč? Vždyť prosím! Klidně s tebou udělám i dohodu! Dám ti co chceš, cokoli mi řekneš, dostaneš!“ To mě už zaujalo, miluju dohody s Adrianem. Minule jsem od něj dostala černej diamant. Ani nevím jak to udělal, ale je pravda, že on je schopný všeho.
   „Fajn, dáš mi pokoj! Už ani jediný perverzní slovo vůči mé osobě a dáš mi pokoj, když budu s Chrisem.“ Myslím, že se mu to moc líbit nebude.
   „To nemyslíš vážně, Rose!! Tohle mi nemůžeš udělat, ty víš, že pro mě je to nesplnitelný! Udělám cokoli jiného, jen tohle ne!“ Užívala jsem si ten pocit moci, co si budeme říkat. Ale jak jsem si tak ten pocit užívala, nějak jsem se mu zakoukala na krční tepnu. No, víte, upíři mají krev, normálně, takže jeden upír může vysát druhého. Ale děla se to spíš mezi partnery nebo když chcete někomu ukrást schopnosti, ale spíš se to děla mezi intimními chvilkami. Ono se stane, že to ty dva upíry sblíží víc, než se cítí, víc toho druhého chtějí, no prostě je to, je to divný. A jak jsem se tak zadívala ne jeho krční tepnu, ani jsem si neuvědomila, že jsem se k němu přiblížila, až ke krku. Ježiš! Co to se mnou je? Kdy jsem vůbec měla naposled krev? Normální krev. Víte, dost často bydlíme někde poblíž krevních bank. I když máme ty tablety, které jsou náhražky krve, tak stále potřebujeme nějakou tu lidskou krev jednou za čas a já ji neměla už pár měsíců a to je špatný. Adrian nic nedělal, jen tak mlčky seděl přede mnou. A dost hlasitě polknul, ale to je pořád mlčení, ne? Teda já to považuju ještě za mlčení.
   „Rose? Jsi v pohodě?“ ptal se nervózně. Nevím, jestli si z něj mám udělat srandu nebo ho tu trochu vysát. Ale jen malinko, to nikomu nebude vadit, ne?
   „Absolutně.“ Jo, jsem absolutně mimo smysly! Rty jsem se dotýkala jeho krku a už si připravovala zuby, když v tom mě někdo strhnul na postel. A myslím, že Adrian to nebyl. Ten byl na to dost vyjukanej, chudák. Takže poslední možnost, Viky.
   „Rose! Co to sakra děláš!“ Dost těžce jsem dýchala.
   „Promiň, já jen, už dlouho jsem neměla normální krev.“ Což je svatá pravda, ale je mi špatně z toho, že jsem se chtěla napít zrovna té Adrianovi.
   „Jak dlouho?“
   „Asi 4 měsíce.“
   „Sakra Rose! Proč si mi nic neřekla!“
   „Promiň, ale měly jsme toho trochu moc. Co si vzpomínám.“ Jo měli jsme za zádama bandu lovců, což není dvakrát příjemný. Jednou jsem přemýšlela, jestli za smrt královských dostávají nějaké bonusy.
   „Jo, ale stejnak! Tohle je vážný, když jsi chtěla kousnout Adriana!“ Jo, přiznávám, moc pyšná na to nejsem.
   „Co? To jakože jsem pod úroveň?“ Tvářil se uraženě.
   „Promiň Adri, ale u mě jsi dost pod úroveň,“ řekla jsem zadýchaně.
   „Divné, právě teď by jsi mě celého vychlemtala.“ A nedá si pokoj a nedá.
   „Tohle je jiná situace, nemyslíš?“ Nechápu, jak může být s někým takovým příbuzná.
   „Dost vy dva!“ zarazila to Viky „Nejdřív se musíme postarat o to, aby Rose dostala krev, potom se můžete zase hádat.“ Jo mám inteligentní sestru, to se musí nechat.
   „Fajn, a kde ji chceš sehnat? Nebo máš sebou v kufříku dárce?“
   „Ne, dárce nemám, ale nějakou tu krev mám.“ He? A jakože o tom nevím? Myslím, že v tomhle stavu bych tu krev už našla, ne?
   „V-vážně? A odkud?“
   „Ale, když jsem byla jednou nakupovat, stavila jsem se v krevní bance a máme tam podplaceného člověka. Takže krev není problém. Pojď.“ Vzala mě za ruku a vedla mě dolu k ledničce, začala tam štrachat a po chvíli vytáhla pytlík s krví. Cítila jsem, jak jsem začala slintat.
   „Chceš to dát do mikrovlnky?“ Jenom jsem na odpověď kývla. Myslím, že bych jí to jinak vyrvala z ruky i studený a vypila to. Takže mi to Viky šoupla na minutu do mikrovlnky a nalila mi to do mého krásného velkého černého hrnečku. Adrian se k nám taky přidal. Sedla jsem si na židli a naproti mně seděl Adrian a koukal na mě se zájmem. Ale ne tím úchylným, ale se strachem a zvídavostí. Určitě jsem vypadala jak nějakej flák, co už dlouho nedostal fet. Klepaly se mi ruce, měla jsem kruhy pod očima a oči jsem měla skoro černý.
   „Tady máš,“ podala mi Viky hrneček. Klepajícíma rukama jsem vzala hrneček a položila ho na stůl před sebe. Chvíli jsem na něj koukala a pak začala pít. Byla to taková slast. Je to jako by jste pili horkou čokoládu, ale tak krásně hustou a tak krásně sladkou, že by jste toho vypili litry! Za chvíli jsem položila prázdný hrnek na stůl, olízla si rty a cítila, jak do mě proudí síla. Bylo to tak hřejivé, krásný pocit to je. Zvedla jsem se a mířila k pokoji.
   „Adriane, udělám ti ty papíry, ale pod jednou podmínkou. Když budu s Chrisem, dáš mi pokoj!“ sice divná podmínka, ale zdála se mi moc dobrá v tu chvíli.
   „To unesu,“ odpověděl a já zalezla do svého pokoje a lehla zpátky do postele, kde jsem na chvíli usnula.
   Po nevím ani kolika hodinách jsem se probudila a zjistila, že už je večer. Trošku jsem se lekla, když jsem viděla jak je venku tma. Vzpomněla jsem si, že ještě musím dodělat ty papíry pro Adriana. Takže jsem sedla k počítači. Udělala jsem dobrou věc, když jsem si uložila šablony, jen dodám informace a dám tam fotku. Ale škoda tolika papíru na něj. No nic, mezitím co se tiskly papíry, jsem se šla umýt. Koukla jsem do zrcadla a zjistila, že už nemám kruhy po očima ani černé oči, byly, ehm, jak bych to řekla, hooodně kontrastně modrý. To se stává, když se upír napije opravdové krve. Budou mu zářit oči, ale ne doslovně že by svítily, to ne. Jen jeho barva očí bude kontrastní. Možná to vypadalo trochu nepřirozeně, ale ne tak moc. Dá se to ukecat na čočky. Pak už mě nebavilo se zabývat tím, jak vypadám, tak jsem skočila pod sprchu.
   „Ach jooo a zejtra zase škola.“ Ani nevím proč jsem to řekla, když vím, že mě ty dva slyšeli, ale to mi zas tak nevadilo. Spíš to, že Adrian chce chodit do školy taky. Fajn, je inteligentní, umí mluvit s lidma, ale většinou na to kašle, což je jeho velký mínus. Když jsem vylezla ven, zabalila jsem se do ručníku a odcupitala zpět k sobě do pokoje, kde jsem na sebe hodila moje krásný krásňoučký pyžamo, vysušila vlasy a viděla, jak se mi akorát dotiskly všechny papíry. Vzala jsem je. Zkontrolovala a šla dolů za těma dvěma. Jedli popcorn a koukali na nějaký film s upírama, který pro nás byl vždycky komedie. Takže se dívali na komedii a myslím, že to byl VanHelsing. Jo, sice tam upíry neudělali tak dobře, a chudák Dracula, takhle nikdy nevypadal. Ale jinak to je docela dobrej film, namixovaný horory a vu a la, co z toho nevznikne. Pohádka na dobrou noc. Došla jsem až k nim a hodila Adrianovi ty papíry do klína.
   „Tady máš ty papíry.“ A sedla si vedle Viky a ukradla jí trochu popcornu.
   „Díky, zlato.“ No jo, co pro něj jsem? Zlato, kotě… chlapy jsou někdy děsný.
   „Jo, máš zač, brouku.“ Jenom se zazubil a dál to nekomentoval.
   „Už je ti líp?“ zeptala se Viky.
   „Jo, jasně, byl to jen chvilkový můj mimostav. Jsem v pohodě, fakt.“ Usmála jsem se na ní, položila jí hlavu do klína a čučeli jsme na film.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25