TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Varování

    autorka: Izzie Raven
    postavy: Lucius Malfoy, Nymfadora Tonksová
    žánr: romantika
    varování: 15+ - obsahuje erotické scény
    info: je to zvláštní, ale možná se to ani jako romantika nedá definovat...

     7.440 znaků/1.224 slov    vloženo: 30.09.2007    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Lucius vztekle přecházel z jednoho konce obývacího pokoje v Malfoy Manor na druhý. Myšlenky se mu v hlavě míhaly jako hejno vyplašených netopýrů a nemohl je urovnat. Už to byl třetí den, co Narcissa zmizela a Draco utekl s tou malou Weasleyovic holkou.
   Taková lůza! zamumlal a vztekle si odfrknul. On, Lucius Malfoy, který měl vždycky všechno pod kontrolou, byl najednou zmatený a nebyl si jistý, co dělat dál. To bylo snad poprvé v jeho životě a možná i proto se s nastalou situací nemohl - a ani nechtěl smířit. Nač taky, vždyť byl Malfoy! Už to jméno něco znamená!
   Zhluboka se nadechl a usadil se do křesla. V první řadě musí začít hledat Narcissu. Ne že by mu její věčné fňukání a čajové dýchánky chyběly, ale přece jen by bylo podezřelé, kdyby nenahlásil její zmizení na ministerstvu. Znovu se zvednul a rychlými kroky došel do sovince, kde mimo obligátních sov sídlili i jeho oblíbení dravci. Tentokrát ale nepodlehnul svému smyslu pro originalitu a pro doručení oznámení zvolil velkého hnědého výra.
   Než sova odletěla, měl už Lucius další plán, tentokrát se ale týkal Draca. Natáhnul ruku a nechal na ni usednout svého oblíbeného sokola-albína a přešel do své pracovny, kde sepsal krátký dopis svému advokátovi. Ano, jeho jediný ústupek proti mudlovským šmejdům, ale i Lucius musel uznat, že je jednodušší mít někoho, kdo obstará formality, zatímco se on může zabývat důležitější činností. Zapečetil pergamen s oznámením vydědění Draca Malfoye a nechal ptáka vyletět oknem.
   Byl z toho věčného pobíhání trochu unavený a navíc se ještě pořádně nevyspal po minulé schůzi Smrtijedů. Pán zla nebyl mírný a i on si užil pár potupných chvilek u jeho nohou při kletbě Cruciatus.
   Ani nevěděl jak a usnul. O pár hodin později se probral celý rozlámaný z nepohodlného polosedu v křesle a v polospánku se odploužil do ložnice. Tak jak byl padnul do černého saténu a znovu se ponořil do snů.
   Bylo už určitě kolem poledne když se vzbudil - lépe řečeno, když ho vzbudily tiché kroky v patře pod ním. Malfoy Manor sice byla stará stavba, ale zdi byly tenké dost a Luciusova ostražitost neochabovala ani ve spánku.
   Sáhl do kapsy pro hůlku, ani se neobtěžoval s oblékáním hábitu a v kalhotech a košili se plížil po schodech. Opatrně strčil do pootevřených dveří a namířil hůlku na černovlásku stojící zády k němu.
   „Už ani krok, ať jsi kdo jsi,“ řekl dostatečně výhružným tónem.
   Neznámá zdvihla ruce nahoru a upustila hůlku. „Vážně nevíš... Luciusi?“ řekla a otočila se. Lucius se zastavil v polovině pohybu a pomalu sklonil hůlku.
   „Nymfadoro... jak jsi se sem dostala?“ promluvil už ne tím ledovým Malfoyovským hlasem, ale mírně, skoro něžně.
   „Luciusi, ty víš jak tohle oslovení nemám ráda. Chci se ti omluvit za to... vloupání. Přes tvoje obranná zaklínadla jsem se dostala jednoduše, ale když jsem tě viděla spát, nechtěla jsem rušit.“
   „I přes to - měla jsi mě probudit. Můžu vědět, co tu vlastně chceš? Jdeš špehovat pro Brumbála, nebo pro toho vašeho nového vůdce Pottera?“ vrátil se Lucius ke svému normálnímu Malfoyovskému chování.
   Nymfadora se trochu zamračila a odměřeným hlasem odsekla: „Za koho mě vlastně máš Malfoyi? Ne, nepřišla jsem tě špehovat, ale varovat. I když bych se na tebe po tomhle... přivítání měla vykašlat.“
   „Varovat? Tonksová, odkdy donášíš Smrtijedům?“ ušklíbl se zle Lucius.
   „Nedonáším Smrtijedům, jen svým...“ nedořekla Nymfadora a otočila se k Malfoyovi zády.
   „Svým co?“ zazněl trochu mírněji Lucius, pokročil k Tonksové a položil jí ruce na ramena.
   „Já vlastně nevím, proč jsem tu, Luciusi... věříš? Jen jsem ti chtěla říct, že za dva dny chystá Harry - teda Potter, když chceš - sem do Malfoy Manor něco jako razii. Spousta bystrozorů, slídilů, šťouralů a bůhvíkoho z ministerstva. Nevím jestli tu máš něco, co by najít neměli, ale tentokrát na tebe mají opravdu spadeno a najdou všecko.“ Mluvila tiše, ale věcně. Setřásla z ramen Luciusovi ruce, popošla ke stolu a podala mu šálek kávy.
   „Vypadá to, že by ti jen prospěl,“ usmála se. Malfoy se nemohl ubránit alespoň malému cuknutí koutků - jak rozdílná je Narcissa a Nymfadora. I když by měl být on, čistokrevný kouzelník, přesvědčen o Nymfadořině ubohosti, nemohl si pomoci, ale smýšlel jinak.
   „Mělas to nechat na skřítcích – víš, že nemám rád, když ženy vaří.“
   „Hm, promiň, ale přijde mi to trochu snobské přivolávat kvůli troše kafe hordu domácích skřítků.“
   Lucius se usadil na židli co nejdál od Nymfadory a sledoval přes okno zahradu. Ani jeden z nich nechtěl porušit to ticho, takže se hodnou chvíli neozval žádný zvuk.
   Až Luciuse vytrhnul ze snění s otevřenýma očima jasný zvuk - cinknutí lžičky o hrnek. To usínající Nymfadoře vypadla lžička z ruky. I přes to jí hlava klesla na stůl a i na tu dálku Lucius poznal, že spí. Nejspíš za sebou měla rušnou noc.
   Vstal, přešel k ní, opatrným pohybem ji zdvihnul do náruče a vynesl nahoru do své ložnice. Uložil zrzku do postele a sám se usadil do křesla v rohu místnosti. Nebavilo ho jen tak nečinně sedět, proto vytáhnul z police rozečtenou knihu a četl si.
   Tonksová sebou trhla a překvapeně se posadila.
   K čertu, co dělám v posteli! Pomyslela si celá zmatená. Pak si teprve všimla dřímajícího Luciuse v křesle a měla jasno.
   Musela jsem usnout. Krucinál, kolik je hodin? Zašátrala do kapes a vylovila malé kapesní hodinky. Půl páté odpoledne. No, jediné štěstí snad je, že ohlásila na ministerstvu dovolenou.
   Z křesla se ozval šramot, to když se probudil Lucius a zamžoural proti světlu. Nymfadora zavřela oči a po pár vteřinách soustředění vyměnila zrzavé vlasy za černé a bledě modré oči za oříškově hnědé.
   „Tahleta tvá schopnost mě nikdy nepřestane překvapovat,“ zašeptal Lucius, vstal a přešel k posteli. Natáhnul ruku a dotknul se těch hebkých havraních vlasů. I přes ten jemný dotek cítil jak se Tonksová napnula.
   „Jsi moc krásná...“
   „To bys neměl říkat, Luciusi, máš rodinu a já a ty, to je... minulost,“ vypravila ze sebe zajíkavě Nymfadora a zatínala prsty do peřin.
   „Rodina? Od kdy myslíš, že Malfoyové dbají na rodinu?!“ odseknul poněkud ostřeji než chtěl, sklonil hlavu a nesmlouvavě přitisknul svoje rty na její. Snažila se bránit, ale její snaha zanikla v pomalém, jakoby líném kroužení jazyka v jejích ústech. Když jí konečně dovolil uhnout, musela se zhluboka nadechnout - po tak dlouhém polibku jí došel dech.
   Lucius nemrhal časem a rychle rozepínal Nymfadořin hábit, košili a nakonec podprsenku. Všechno její oblečení skončilo na veliké hromadě u postele.
   Spěchal, nezdržoval se zbytečným mazlením, ale jeho partnerce to zřejmě vůbec nevadilo. Laskala prsty jeho dlouhé jemné vlasy, dokonce se snažila převzít vedení, což ale někdo tak dominantní jako Lucius nemohl dovolit. Prudce ji strhnul pod sebe a celou svojí vahou doslova přibil Nymfadoru k posteli.
   Netrpělivě si rozepínal košili a kalhoty, neváhal ani vteřinu a vniknul do ní. Slastně přivřel oči a s několika uspěchanými přírazy vyvrcholil.
   Nymfadora sledovala s mírným opovržením nenasytnost v jeho přivřených očích.
   Vůbec se nezměnil... proběhlo jí hlavou, než jí Lucius pomohl ústy a jazykem k orgasmu. Sice stavěl svoje uspokojení na první místo, ale svoje milenky nikdy nenechal neukojené.
   Odsunul se z ní a unaveně klesnul vedle.
   „Půjdeš?“ zeptal se po chvilce ticha.
   „Půjdu... a děkuju Luciusi.“ Potom Nymfadora vstala, rychle se oblékla. Jen ve dveřích se na chvilku zastavila, jakoby strnula a vlasy i oči se vrátily k původním barvám.
   „Sbohem, Luciusi, dávej na sebe pozor.“
   „Děkuju, Nym,“ zašeptal Malfoy zavřeným dveřím.