TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

3.kapitola - Přenesený student


     4.078 znaků / 693 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Hermiona se probudila v prázdném kupé s bolestí hlavy. Kam se jen poděli její přátelé a všechny její věci?
   Najednou si na vše začala vzpomínat. Malfoy s Ronem na sebe poslaly kletby a ona mezi ně bez přemýšlení skočila. Objevilo se oslepující světlo a najednou se ocitla tady a sama.
   Na chodbě uslyšela smích a kroky. „To bylo docela dobré, Tichošlápku,“ říkal někdo.
   Tichošlápek? Počkat, to nemůže být...
   „Viděli jste, jak se Srabu tvářil? Tohle fakt nečekal. Vsadím se, že se té kletby nezbaví, než dorazíme do Bradavic. Co říkáš, Moony?“ řekl další hlas.
   Srabus? Bradavice? Moony? Začalo jí to pomalu docházet – je to sice nepravděpodobné, ale musela se nějak vrátit v čase!
   „Myslím si, že to bylo dobré kouzlo, ale mohli jste s ním počkat. Přinejmenším až do příjezdu do hradu.“ Toto byl ale určitě Lupinův hlas. Tím si byla Hermiona jistá.
   „No dobře. Tak si půjdeme raději sednout,“ řekl první hlas, zatímco se otevřely dveře do kupé.
   Hermiona spatřila přesnou repliku Harryho. Když ji James ale uviděl, zastavil se uprostřed kroku a překvapeně si ji prohlížel, zatímco za ním někdo promluvil.
   „Co je s tebou?“ řekl první hlas, zatímco do Jamese někdo strčil. „Přece tu nebudeš...“ Její přítomnost ho ale evidentně také překvapila. „Ahoj,“ vysoukala ze sebe mladší verze Siriuse. Nikdo jiný to být přece nemohl...
   „Ahoj,“ vysoukala ze sebe na oplátku opatrně Hermiona. „Moc se omlouvám. Nevěděla jsem, že je už toto kupé obsazené. Půjdu jinam,“ řekla a zvedla se k odchodu. Sirius ji ale zastavil. „To je v pořádku, můžeš tu s námi klidně zůstat,“ řekl s širokým úsměvem.
   Hermiona se pokusila o děkovný úsměv, ale moc se jí to nedařilo. Moc dobře si uvědomovala, že zemřel. Teď tu před ní ale najednou stál, v jeho teplých modrých očích nebyly vidět žádné starosti a jeho husté vlasy mu spadaly kolem tváře, ze které na ní koukal široký úsměv.
   Začal se smát. „Můžeš si klidně sednout. My nekoušeme… teda někteří z nás,“ dodal ještě rychle, přičemž stačil šibalsky mrknout na Lupina.
   Posadila se na místo u okna a docela jí překvapilo, když si Sirius sedl vedle ní, zatímco se James s Lupinem posadili proti nim.
   Po chvíli přerušil mlčení Lupin. „Nastupuješ do prvního ročníku?“ zeptal se se zájmem.
   „No... ne. Přestoupila jsem k vám z Krásnohůlek,“ řekla rychle první název školy, co jí napadl.
   „Do jakého ročníku?“
   „Do sedmého,“ odpověděla mu po pravdě.
   „My také,“ řekl nadšeně Sirius. „Můžeme tě provést po Bradavicích, pokud budeš chtít. Mimochodem já jsem Sirius Black a toto jsou James Potter a Remus Lupin.“
   „Já jsem Hermiona... Grenadeová.“ S trochu inspirace z její dovolené řekla opět první příjmení, které jí přišlo na jazyk. „Až tam dorazíme, budu si muset promluvit s Brumbálem.“
   „Samozřejmě. Doprovodíme tě k němu,“ řekl jí s úsměvem Lupin.
   „Děkuju. Doufám, že to pro vás nebude moc velký problém...“
   „Vůbec to nebude problém,“ přerušil ji Sirius a uvelebil se v rohu sedačky tak, aby na ni viděl.
   Když se nakonec začali bavit Lupin s Hermionou o knihách a o učebnicích, využil Sirius příležitosti a prohlédl si ji. Byla to zdaleka jedna z nejkrásnějších dívek, kterou kdy spatřil. Měla tmavě čokoládové vlasy, které jí v mírných kudrlinách spadaly až do pasu. Její oči měly stejnou barvu jako vlasy a ukazovaly tolik pocitů, že jste se v nich mohly klidně ztratit. Její tělo bylo perfektní a dokonale ladilo k jejímu úsměvu, kterým by mohla pravděpodobně oživit i mrtvolu.
   Náhle ale byly jeho myšlenkové pochody přerušeny, když se otevřely dveře do jejich kupé a v nich nestál nikdo jiný než „předmět“ Jamesových představ. K jeho i Lupinově překvapení ji ale James dokonale ignoroval a upřeně se díval ven z okna.
   „Jsem znechucená tím, co jste udělali Severusovi a přeji si, aby se to v budoucnu už neopakovalo,“ řekla nasupeně, otočila se na patě a odešla.
   „No páni. Tak to byla Lily Evansová, do které je James beznadějně zamilovaný,“ řekl Hermioně šklebící se Sirius.
   „Jo, ale brzo se na to asi vykašlu,“ řekl nevrle James.
   „Cože?“ vykřikli skoro naráz Lupin i Sirius,
   „Vždyť je přece jasně vidět, že ona mě nesnáší,“ odsekl a odešel pryč z kupé, ne náhodou na opačnou stranu, než šla Lily.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,
     23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, epilog