TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

4.kapitola - První setkání


     vloženo: 03.03.2006    8.873 znaků / 1.507 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Ginny si šla sednout zpátky k nebelvírskému stolu, kde ji všichni zahrnuli spoustou otázek.
   „Co ti Brumbál řekl?“ křičela na ní téměř Hermiona.
   „Já ani sama nevím. Ale prý jsem byla opravdu vybrána,“ odpověděla jí Ginny a pokrčila rameny.
   Ron se ale zdál být rozčilený. „Jak ale mohli vybrat tebe a ne mě? Diť jsi v šesťákku. Já to nechápu!“
   Ginny se zúžily oči, když se na bratra podívala a vybavila se jí dracova slova.
   „Rone, Brumbál je čestný. Vybral určitě všechny, kteří si to zasloužili. A jestli naznačuješ, že jsem se dobrovolně přihlásila i přes zákaz, můžu tě ujistit, že JÁ jsem tam ten lístek nevhodila!“
   „Já to ale stejně nechápu,“ řekl znovu, potřásl hlavou a podíval se na Harryho s Hermionou, kteří si mezi sebou vyměnili téměř neviditelný pohled. Ginny si toho ale všimla.
   Síň se začala vyprazdňovat, když Harry prolomil to ticho mezi nimi.
   „Dobře, asi bychom už měli jít. Nechtěl bych přijít pozdě na setkání...“
   „Uvidíme se ve společence, Rone. Určitě to nebude trvat moc dlouho...“ řekla Hermiona.
   „Díky za pokus zvednout mi náladu,“ odpověděl jí sarkasticky a tiše Ron a odešel od stolu.
   „Cítím se trochu blbě,“ pronesla smutně Ginny, když odešel. „Začal se ke mně chovat úplně stejně, jako se chovají Fred s Geodetem k němu.“
   „Ono ho to přejde, uvidíš,“ řekla jí Hermiona. „Možná pro něj bylo dost tvrdé se tohle dozvědět, ale dostane se z toho.“
   Ginny sice vypadala na venek všelijak, ale ve svém nitru se cítila jak v extázi. Bude přece moci být s Dracem!
   Harry s Hermionou si sebrali své věci a vyšli směrem ke knihovně. Ginny je následovala, stále ještě ponořená ve svých myšlenkách. Mohla by to být dobrá příležitost, jak se lépe poznat s Blaise a sem tam by se mohla sejít a promluvit si i s Dracem. Bude muset být ale opatrná před Harrym a Hermionou.
   Když vstoupili do knihovny, Blaise na Ginny lehce zamávala. „Nevím, co se stalo, ale blahopřeji ti,“ řekla jí s úsměvem.
   Ginny se na ní také usmála a přikývla. „Díky, já tobě taky.“
   Koutkem oka ale zahlédla Harryho s Hermionou, jak se na ně udiveně dívají. Nestávalo se totiž příliš často, že by ji viděli mluvit s někým ze Zmijozelu. Ginny to ale raději ignorovala.
   „Co ti řekl Brumbál?“ zeptala se evidentně zvědavá Blaise a povytáhla obočí. Moc dobře věděla, že chce být s Dracem. Nebyla si ale jistá, jestli ji tam ředitel nedal kvůli tomu, že by mu řekla pravdu.
   Ginny trochu ztišila hlas. „Nic. A s tímhle to nemá nic společného. Já jsem tam ten lístek opravdu nevhodila, ale Brumbál trval na tom, že jsem byla vybrána. Tak jsem zde.“
   Blaise pokrčila rameny, rozloučila se s Ginny a šla si sednout do rohu, kde vždy seděli všichni zmijozelští. Ostatní si jich naštěstí moc nevšímali a Ginny trochu litovala, že si k ní nemůže jít sednout.
   Došla tedy až ke stolu, kde seděli nebelvírští, podezřele se na ní dívající, dokud Harry nepromluvil.
   „Co to mělo znamenat?“ zeptal se jí.
   „Prosím?“ zeptala se ho udiveně.
   Harry si poposedl blíž k ní. „Proč s tebou ta holka mluvila? Co chtěla?“
   Její oči se už po druhé v tomto dni zúžily. „Chtěla mi jen poblahopřát. Je v tom nějaký problém, Harry?“
   Harry se zamračil. „Zmijozelští nejsou nikdy jakkoli dobří. Měla by sis dávat pozor.“
   Ginny cítila, jako by se jí vařila krev v žilách. „Neměl bys tak rychle odsuzovat lidi, Harry Pottere,“ řekla jednoduše a sedla si právě ve chvíli, kdy do knihovny vešel Brumbál.
   „Vítejte. Jako první bych vám všem chtěl poblahopřát. V minulosti jste prokázali mimořádný výkon, a proto jste byli vybráni,“ řekl a usmál se na dvacet studentů sedících před ním.
   „Na exkurzy pojedeme přesně za týden. Do té doby nemusíte chodit na vyučování. Jen si musíte sbalit své věci, které s sebou povezete.“
   Vzrušený šepot zaplnil celou místnost. Ginny s Dracem si vyměnily letmé úšklebky. Celý týden budou moci dělat to, co budou chtít. Tajně ovšem.
   „Pojedeme společně bradavičkám expresem do stanice, odkud nás do cílového místa odveze autobus. Nebudu vám zatím říkat, kam se pojede, jelikož je to tajné, ale jsem si jistý, že se to určitě dozvíte. A abych nezapomněl, všichni vaši rodiče už byli dnes ráno informováni.“
   „Jako kdyby se moji příbuzný starali o to, kde jsem. Vsadím se, že doufají, že tam někde zůstanu a už se nikdy nevrátím,“ uslyšela Ginny Harryho, jak to šeptá Hermioně.
   Brumbál ale pokračoval, tak raději přesunula pozornost k němu. „Nyní bych vám rád vysvětlil přesný účel této cesty. Cítím, že už jste dost zralí na to, abyste používali voldemortovo jméno. V Síni jsem záměrně říkal „Víte-kdo“, aby se mladší studenti nezalekli... V každém případě vás tam ale bude učit různými jinými způsoby, než které se používají zde v Bradavicích, několik dalších profesorů spolu se mnou.
   Není žádným tajemstvím, že se stává Voldemort silnějším, a že se pro něho stávají Bradavice hlavním cílem. A tak jsme se rozhodli, že několik starších studentů připravíme pro lepší obranu. Toto je jen opatrnost a nikterak nenaznačuji, že se zde Voldemort v budoucnu objeví, ale vrátit by se mohl,“ řekl a na malý okamžik se usmál na Harryho.
   „Nejen že budete dál pokračovat ve studiu, ale také se naučíte, jak moudře používat magii mimo školu. Budete skládat riskantní a mnohdy i nebezpeční zkoušky, ale budeme se snažit, abyste nakonec získali potřebné znalosti pro úspěch. Můžete své znalosti samozřejmě předat i svým přátelům a spolužákům, pokud budete chtít, protože až vyjdete školu, nebudou tyto věci tak významné jako teď.“
   Draco pozvedl obočí. Vyznělo to, jako kdyby už věděl o jeho vztahu k Ginny a přátelství k Blaise.
   „Další naše setkání se uskuteční den před odjezdem. Včas vám to bude ale oznámeno. Tak, nyní je to snad vše. Jen ale další jednu věc vám mohu prozradit: vezměte si s sebou oblečení do všech typů počasí.“

   Harry s Hermionou vyšli z knihovny a vydali se k nebelvírské věži, zatímco Blaise s Dracem se vydali opačným směrem. Ginny si nebyla jistá, koho má následovat, ale nakonec se rozhodla pro své přátele ze Zmijozelu.
   Šli rychle dolů prázdnou chodbou a Ginny byla velmi zvědavá, kam jdou.
   „Draco,“ zašeptala hlasitě. (pozn.: no lol. Jak se může hlasitě šeptat? Ale musím vás ujistit, že je to tak v originále opravdu napsané)
   Draco se celý překvapený otočil, ale když ji spatřil, rychle se zase uklidnil. „Mysleli jsme, že odejdeš s Potterem a Grangerovou. Proto jsme za tebou raději ani nešli. Bylo by to příliš riskantní.“
   „Tohle je ale dokonalé! Pojď s námi,“ řekla jí Blaise.
   Šli stále se točícími se a kroutícími se chodbami do té doby, než si Ginny uvědomila, že jsou zpátky u knihovny.
   „Jen jsme obešli dokola knihovnu, než všichni odejdou,“ vysvětlil jí Draco, když uviděl její udivený výraz.
   Když vešli, zavedli ji hned do rohu, kde se nacházely padací dveře do tajné chodby, kterou pomohla Blaise ráno utéci Ginny ze zmijozelské koleje.
   Draco otevřel dveře a vešli dovnitř. Ginny ihned rozpoznala tmavé chladné zdi chodby a ucítila, jak jí naskočila husí kůže po celém těle. Chodbou došli až do podivné malé místnosti.
   Blaise hned skočila na nejbližší pohovku a Draco na pohovku proti ní. Ginny si pomalu sedla vedle Draca s náhlým pocitem plachosti. Docela si nevěděla rady. Něco jiného bylo být s ním o samotě, ale něco jiného s ním a mumlajícím publikem. Blaise se zasmála jejímu ztuhlému stavu, zatímco si ji Draco přitáhl na klín. Ginny se začala hlasitě smát a její plachost se v tu chvíli rychle přemístila jinam.
   „No dobře,“ zaspekuloval Draco. „Celý týden máme volno a musíme si jen zabalit? Vypadá to, že bysme mohli tuto místnost dobře využít.“
   Ginny k němu otočila hlavu. „Jak ses vlastně o této místnosti dozvěděl?“
   Draco pokrčil rameny. „To ne já... Blaise ji našla.“
   Blaise se začervenala. „No, být samotář má někdy i své výhody. Nikdo vás neotravuje a můžete si svůj volný čas trávit, jak chcete. Objevila jsem ji náhodou, když jsem jednou utíkala před Filcem...“

   „Znělo to ale, že si tam užijeme hodně legrace. Ale bude to taky dost... nebezpečné,“ připustila nakonec Ginny.
   Blaise přikývla. „Rozumím ti. Jak Brumbál říkal o těch nebezpečných zkouškách. Asi to nebude vypadat zrovna jako čajový dýchánek.“
   „Že ne? Zvláštní ale bylo, co řekl o těch spolužácích a přátelích. Znělo to, jak by o nás věděl,“ řekl s pochybami Draco.
   „Byla to asi jen náhoda,“ řekla Ginny. „Ale myslím si, že by nebylo špatné nás smísit.“
   Blaise vypadala jako směska všech možných citů. „Nebylo by to špatné. Musíme být ale opatrní. Všichni tři. Lidem by se to mohlo zdát moc divné a podezřelé, kdyby nás viděli často pohromadě. Nebelvír a Zmijozel se přece nikdy nemohou přátelit. V čarodějném světě je to dá se říci něco nemyslitelného.“
   Vážnost a smutek v jejím hlase Ginny trochu postrašili. Draco to ale postřehl, přitáhl si ji blíž k sobě a políbil ji na tvář.
   K jejich velkému překvapení jí to Ginny ale po chvíli odsouhlasila. „Máš pravdu, Blaise. Moji přátelé a rodina by nebyli zrovna dvakrát nadšení, kdyby mě s vámi spatřili...“
   Draco si jen povzdechl. Proč je všechno tak složité?


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23