TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

5.kapitola - Skrytý fotoaparát


     vloženo: 24.03.2006    8.807 znaků / 1.492 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Malá poznámka k textu – z předchozí povídky (Fire a Ice) určitě víte, že Firefly je v překladu světluška.
Takže nové jméno SilentSlyth znamená něco jako „Tichá zmijozelka“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   O dva dny později seděla Ginny se svou novou přítelkyní v tajné místnosti pod knihovnou. Bavily se o exkurzy a co si s sebou vezmou.
   „Myslím, že si vezmu od každého něco,“ deklarovala usmívající se Ginny.
   „Dobrý nápad. Co když si ale vezmeme věci vhodné na Havaj a oni nás odvezou na Antarktidu? To by nebylo moc dobrý,“ argumentovala Blaise.
   Ginny se náhle přestala smát. „Počkej chvíli. Proč by měla být cesta na Havaj špatná? I kdybychom si vzaly špatné šaty...“
   Blaise se zamyšleně poškrábala na hlavě. „Dobrá poznámka, ale myslím, že jsme na něco zapomněly.“
   „Na co?“
   „Nezapomenout si vzít plavky,“ řekla šklebící se Blaise.
   „Tahle cesta je... nevím. Různorodá,“ povzdechla si Ginny.
   „Souhlasím. Není to jako když si balíme do školy.“ Blaise se kousla do rtu. „Mimo tuhle místnost to nepůjde. Jak se pak ale máme navzájem domluvit?“
   Ginny dostala nápad. „Ale půjde. Jak si myslíš, že se domlouváme s Dracem?“ V tu chvíli totiž myslela na počítač ukrytý v její ložnici.
   Blaise se na tváři objevil zvědavý pohled. „Jak?“
   „Dobře. Oba jsem se totiž s Dracem koupili okouzlený počítač,“ vysvětlila jí červenající se Ginny. „A díky němu jsme se vlastně i setkali.“
   Blaise se rozšířily oči překvapením. „Skrz povídání?“
   „Ano,“ řekla přikyvující Ginny. „Jak to víš?“
   Zašklebila se. „jednoduše. Vlastním totiž také okouzlený počítač.“
   Ginny se zasmála. „To je ale až příliš nadpřirozené. Ale myslím, že jsme vyřešili náš problém.“
   Dveře do místnosti se v tu chvíli rychle otevřely a vstoupil plavovlasý chlapec. „Omlouvám se, ale musel jsem jít na setkání kvůli famfrpálu. Museli se stanovit hráči, kteří budou hrát, zatímco budeme pryč,“ vysvětlil jim.
   „Já se o famfrpál moc nezajímám,“ pokrčila rameny Blaise.
   Dracovi i Ginny poklesly čelisti.
   „Jak můžeš žít v čarodějném světě a nezajímat se o famfrpál?“ Okomentovala to první Ginny.
   „Mohu vám oběma říci z hlavy tři důvody. Za prvé, nemám ráda létání. Za druhé, nejsem moc společenská osoba a famfrpálovém zápasy jsou až moc velké společenské události. A za třetí, nerozumím pravidlům.“
   Draco se usmál. „No dobře. Ale když budeš s námi, zamiluješ si ho. Mám pravdu Gin?“
   „No jasně. Nemohla jsem přece bydlet v domě plném bratrů a netěšit se občas z dobrého utkání. I když netvrdím, že ho zrovna moc zbožňuju.“
   „Co to s váma holky je?“ řekl Draco a potřásl hlavou. Ony se ale jen usmály a začali opět mluvit o šatech.
   „Nepředpokládám, že byste mohly začít mluvit o něčem jiném, co?“ promluvil asi po čtvrt hodině zívající Draco.
   Ginny začala předstírat, že ji to zranilo. „Ty nemáš zájem se bavit o šatech, které si vezmeš s sebou?“
   On se jen usmál, chytil ji okolo pasu, přitáhl si ji na klín a políbil ji.
   Chvíli pak všichni tři mlčeli, než promluvila Blaise. „Chtěla bych vám oběma poděkovat.“
   „Za co?“ zeptal se Draco a oba se na ní s Ginny nechápavě podívali.
   Blaise na chvíli zavřela oči. „Za to, že jste moji přátelé a neodsuzujete mě…“ promluvila opět po chvíli Blaise. V půli věty ale byla přerušena ostrým zábleskem přicházejícím od dveří.
   Všichni tři byli příliš překvapení, ale po chvíli opět získali svůj klid. Nespatřili tam ale už nic jiného než otevřené dveře a temnotu za nimi, ze které se ozývalo, jak někdo peláší pryč.
   První se pohnul Draco a vystřelil rychlostí blesku do chodby s oběma děvčaty v patách.
   Vyšplhali se po padacích dveřích a rozhlíželi se po knihovně, hledajíce někoho nebo něco podezřelého.
   V celé knihovně byli tři lidé. Madam Pinceová rovnající nějaké knihy. Jeden prvák z Havraspáru, který si četl něco z velké černé knihy a Colin Creevey, pokoušející se nenápadně odejít z knihovny. Okolo krku měl svůj fotoaparát a všem třem bylo hned jasné, co se stalo.
   Draco popadl vyděšeného šesťáka hrubě za rameno a vyšel s ním do prázdné chodby před knihovnou.
   „Co si myslíš, že děláš, Creevey?“
   „Ni... Nic. Právě jsem byla na odchodu z knihovny.“
   Najednou se do toho ale vložila Ginny. „Coline, viděli jsme záblesk a ty máš okolo krku fotoaparát. Tak mi laskavě řekni, co jsi tam dělal a viděl.“
   Blaise s Dracem se po sobě podívali. Byli trochu překvapení její okamžitou reakcí, což byla vlastnost spíše pro někoho ze Zmijozelu. „Ona je opravdu ohnivé děvče,“ pomyslel si Draco.
   „Neviděl jsem nic,“ řekl nejistě Colin se strachem v očích. Po chvíli ale nevydržel jejich zastrašující pohledy.
   „No dobře. Řeknu ti to,“ řekl nakonec rezignovaně. „Mluvil jsem s Harrym, který tě prý nedávno viděl, jak se bavíš se někým ze Zmijozelu. Dost často chodím do knihovny, a když jsem tu viděl otevřené padací dveře, byl jsem dost zvědavý. Šel jsem jednoduše po hlasech a chopil jsem se příležitosti. Omluvám se ti, Ginny! myslel jsem si, že by to mohlo Harryho zajímat...“
   Draco ho zarazil. „Zpomal. Padací dveře byly otevřené?“
   Vystrašený Colin přikývl.
   Draco jen pokýval hlavou a s rukama v bok tiše zaklel.
   „Coline, co dělám ve svém volném čase je moje věc a ne Harryho. Myslím, že se spolu známe docela dobře a rozumíš mi. Nyní bych si ale ráda ujistila jednu věc: dáš mi tu fotku?“
   Colin se trochu přikrčil, stále ještě zastrašený mumlajícím Dracem. Dokonce s e podíval i zběžně na Blaise. Docela ho zajímalo, jak se s nimi může přátelit, ale raději to s porozuměním nekomentoval.
   „Opravdu se ti omlouvám, Ginny. neměl jsem žádné právo vás fotit. Jestli chceš, dám ti i negativ a nebudu to nikomu ukazovat.“
   Ginny se zúžily oči. „Proč jsi najednou tak chtivý přeskočit na mou stranu? Ještě před minutou jsi byl rozhodnutý to ukázat Harrymu.“
   Colin byl rozhodnutý jí na chvíli čelit. Nechtěl tu rozhněvanou rusovlásku urazit, ale musel se chopit šance.
   „Se vší poctivostí, Ginny, rozumím, jak se cítíš.“ Pohlédl zběžně na Draca. „No... jak se cítíte.“
   Ginny se zmateně zamračila. „Co tím myslíš?“
   Trochu se zamyslel. „Harry pro mě byl vždycky vzorem. Všude jsem za ním chodil... skoro jako ty. Víš o čem mluvím.“ Trochu se začervenal. Ginny byla dost zvědavá, a tak jenom kývla, že rozumí.
   „On mě ale většinou ignoroval. Jistě, s tebou občas mluví, ale většinu času nás nebere na vědomí. Nemám pravdu?“
   Cítila jak se jí vaří krev. Proč musel na tohle všechno poukázat? Jakoby nestačilo, že jí zlomil srdce... naštěstí ale našla někoho jiného. Někoho s kým může trávit svůj volný čas... Otočila se trochu a usmála se na Draca.
   „Na co si hraješ, Creevey?“ zeptal se Draco s pochybami patrnými v jeho hlase.
   Colin si zhluboka povzdechl. „Na nic. Víte proč? Kvůli tomu, jak se ke mně choval. Jasně, Harry teď se mnou mluví, protože ode mě něco chce. Ale jak dlouho to potrvá? Jsem pro něho přece jenom „otrava“ s foťákem. A ni jeden z nás si to nezaslouží.“ Na její tváři se zamračený pohled měnil do úsměvu, proto se rozhodl pokračovat. „V každém případě, nevím, co jste tu dělali a raději to vědět ani nechci. Respektuji to a jsem ochotný jít hned do nebelvírské koleje a říct Harrymu, že je paranoik a měl by se starat sám o sebe.“
   Ginny se začala smát. Bylo to, jako kdyby jí četl myšlenky. Rychle ho obejmula. „Moc si toho vážím, Coline.“
   Když já ujistil, že to myslí vážně, byl přemíru šťastný, že může být jejím přítelem.
   Když odešel, otočila se Ginny k Dracovi. „teda musím přiznat, že díky tobě začínám mít plno rozdílných a zajímavých přátel...“ Než ale stačila dokončit větu, umlčel jí polibek.
   „Jak trefné,“ řekla po chvíli usmívající se Blaise, zatímco se začal Draco zvesela smát.

   Byla už skoro půlnoc. Ginny byla na internetu už několik hodin, ale nikde nikdo. Prohlížela si tedy mezitím různé druhy mazlíčků a četla si náklady na jejich pořízení. Přemýšlela nad tím, že by si mohla koupit kočku nebo něco menšího.
   Najednou se jí ale na obrazovce objevilo okno.

   SilentSlyth: Ahoj Ginny. Tady Blaise

   Ginny se musela usmát, když v okně uviděla své jméno.

   Firefly: Ahoj Blaise. Odkud znáš mé jméno?
   SilentSlyth: Je tu jen pár lidí, a čestně? Bylo to zřejmé...
   Firefly: -směje se- Když jsem se s Dracem před časem bavila, řekl mi tvé jméno
   SilentSlyth: A je zde také? Jak jste se tu vlastně poznali?
   Firefly: To by bylo moc na dlouho...
   SilentSlyth: To je děsivé... skoro jako z mé knihy!
   Firefly: Ty píšeš?
   SilentSlyth: Tak trochu...
   Firefly: Já si píšu jen deník. Možná už jsi slyšela o tom, který jsem měla v prvním ročníku...
   SilentSlyth: To je ale minulost, Ginny
   Firefly: Díky, Blaise
   SilentSlyth: Žádný problém. Ale nebýt tebe, nikdy bych si neuvědomila, jak je Draco hezký
   Firefly: -zamračí se- Poslouchej Zabini, on j můj!
   SilentSlyth: -směje se- Nedělej si starosti. Mojí láskou je jen psaní a zase psaní na počítači
   Firefly: Opravdu?
   SilentSlyth: Jo
   Firefly: Myslím si, že by Colin mohl být něco pro tebe –zamrkání- Viděla jsi, jak se na tebe v té chodbě díval?
   SilentSlyth: Ano. Myslím ale, že to byl spíše ustrašený pohled...
   Firefly: Může to být třeba ten pravý –zahihňala se-
   SilentSlyth: No dobře. Jdu už raději spát. Uvidíme se zítra?
   Firefly: Určitě. A pozdravuj ode mě Draca
   SilentSlyth: Dobře. Dobrou noc


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23