TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

7.kapitola - Může láska vše upevnit?


     vloženo: 20.04.2006    8.422 znaků / 1.480 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Už zbýval jen den do odjezdu. Ginny měla kufr už skoro sbalený. Nyní seděla v ložnici na své posteli a čekala, až budou dvě hodiny. V tu dobu se totiž měli setkat všichni, kdo tam pojedou, opět setkat v knihovně.
   Byla docela vzrušená napětím. Všechno bylo zatím ještě záhadou, jelikož jediné informace, co dostali, byly, že pojedou neznámo kam. A od poslední schůzky jim o tom Brumbál nic neřekl.
   Pohlédla na hodiny. Zbývalo ještě dvacet minut, než by měla jít. Nakonec se ale rozhodla, že půjde dřív a sešla dolů do společenky. Hermiona s Harrym tam naštěstí nebyli. Hermiona se jí ale po tom jejich rozhovoru stejně vyhýbala a Harry už k ní nebyl tak přátelský jako dřív. Rona sice ta jeho nabručenost trochu přešla, ale bylo na něm vidět, že žárlí. Určitě mu přijde nespravedlivé, že oni mohou lenošit a nic nedělat a on musí chodit na vyučování.
   Ginny se jim ale za žádnou cenu nevnucovala. Stejně většinu čas trávila s Dracem a Blaise a dokonce se několikrát bavila i s Colinem. On se zdál být opravdu dobrým přítelem. A jako na zavolanou k ní přišel hned, jak vstoupila do společenky.
   „Hádej co!“ Řekl jí potichu.
   Podívala se na jeho chtivou tvář. „Co se stalo, Coline?“
   „Když jsem byl v knihovně, zrovna tam přinášeli nějaké bedny. Byl jsem se zeptat madam Pinceová, co to je a ona říkala, že škola objednala několik okouzlených počítačů! Prý pro exkluzivní použití – pro výzkum, rychlejší sehnání informací a podobně. Mají na nich prý i povídací místnosti. Myslím, že se tomu říká chat, že jo? Každopádně ale díky tomuto budu moct být s tebou v kontaktu, když budeš pryč!“
   Ginny se musela zasmát, když viděla, že je Colin jak v extázi. Zdál se být stejně zvědavý, jako kdysi ona.
   „To je super. Sice nevím, kolik tam budeme mít volného času, ale můžeme si spolu občas povídat.“ Ginny se ale na chvíli zamyslela. „Možná bych ti i mohla říct jméno, jaké používá Blaise.“
   Červenající se Colin se kousnul do rtu. Pro Ginny už to asi nebylo žádné tajemství, že se mu líbila. Ačkoli byla asi jediným člověkem, který to zpozoroval. A on byl příliš plachý, než aby to Blaise řekl... Ginny ale byla docela ráda, že si to tajemství může nechat pro sebe.
   „Dobře. Lepší asi bude, když si takhle večer promluvíme.“ Colin přikývl a Ginny rychle odběhla směrem do knihovny.
   Když tam přišla, Brumbál už mluvil. Sedal si tedy raději vedle Blaise a snažila se nevšímat si nespokojených pohledů od nebelvírských.
   Brumbál se pouze usmál. „Rád Vás zde vidím, slečno Weasleyová.“
   Rusovláska ostýchavě přikývla a podívala se na Blaise. „Přišla jsem o něco?“ Zašeptala jí. Blaise jen pokývala hlavou.
   „Vítejte na dalším setkání, studenti. Jak víte, zítra ráno odjíždíme na naši exkurzi. Bradavický expres odjíždí v osm hodin ráno. Proto bych vás chtěl všechny poprosit, abyste byli připraveni i s vašimi zavazadly v sedm hodin dole v hale. Cesta vlakem potrvá asi čtyři hodiny. Po této době pak ještě pojedeme autobusem další tři hodiny.
   Draco se trochu opřel o Blaise a zašklebil se nenápadně na Ginny. Už před časem se dohodli, že si zaberou jedno kupé pro sebe.
   „Po cestě vlakem pak budete rozděleni do dvojic, ve kterých si pak sednete vedle sebe v autobuse. Se svým partnerem pak budete sdílet i pokoj. O vašem ubytování vám však povíme až na místě.“
   Když Brumbál domluvil, otočil se ke Snapeovi a McGonagallové. Zdálo se, že spolu o něčem diskutují. Přirozeně. Vždyť oni byli další učitelé, kteří je tam budou doprovázet.
   „To je prozatím vše. Přeji hezký zbytek dne a uvidíme se brzo ráno,“ řekl nakonec s úsměvem Brumbál a odešel.
   Draco valil oči. „A kvůli tomuhle nás sem táhli? Vždyť tohle všechno jsme už prakticky věděli.“
   Blaise jen pokrčila rameny. „No dobře. Musím si jít ještě dobalit, tak se uvidíme později,“ řekla, kývla na pozdrav a vyšla z knihovny.
   „Tak jo. Nemůžeme tu spolu zůstat... Nepůjdeme třeba k tobě?“ zašeptala mu Ginny.
   Draco přikývl. „Jasně. Dojdu si pro svůj plášť a jsme hned zpátky,“ trochu se na ni usmál a odešel.
   Hermiona s Harrym se bavili doposud o cestě a naštěstí si jejího rozhovoru nevšimli. Ginny si ale moc dobře uvědomovala, že by ji raději měli u sebe, než aby jí viděli se potloukat po celou cestu s někým ze Zmijozelu.
   „Hej, Ginny“ Bylo to snad poprvé, kdy Hermiona zvýšila hlas v knihovně. Viděla ale, jak se mladší děvče u dveří zastavilo a vydalo se váhavě k ní.
   „Ano?" Zeptala se ledově Ginny.
   „Budeme s Harrym sedět v kupé jako vždycky, Ginny. Očekávám, že se k nám také přidáš,“řekla jí trochu povýšeně Hermiona.
   Ginny se tvářila pořád stejně, ale uvnitř vzteky křičela. „Děkuju za „nabídku“, Hermiono, ale ne.“
   Harry si jen povzdechl, jelikož to očekával. „Ginny, prosím. Ron chce, abychom na tebe dávali pozor a...“ Víc toho ale neřekl, jelikož ho umlčel Ginnyin ohnivý pohled před tím, než odešla pryč.

   „Ty že máš všechno sbaleno?“ V Ginnyiným hlase byla slyšet trochu nedůvěra. „Myslela jsem, že tu už mít nic nebudeš. Ty snad musíš mít jednou tak věcí, než já.“
   „Hej! To není pravda,“ ohradil se mírně se červenající Draco a zašklebil se na ní. V jeho hlase ale byla slyšet hravost, což zapříčinilo, že se Ginny začala chichotat.
   Draco uplatil spolubydlící, aby zůstali až do pozdního večera mimo jejich pokoj. Ginny si jen přála, aby byla schopna udělat to samé i s jejími spolubydlícími. Peníze pro Draca nebyly nikdy spornou otázkou... A ač se to nezdálo, ani jeden z páru se o tyto titěrné věci nestaral. Ginny se ale začala trochu zajímat o to, zda je to dobrá nebo špatná věc...
   Co se stalo tak důležitého, že to vše byli schopni podstoupit? Nebo lépe řečeno, vyplatí se jim to nakonec? Ani jeden z nich ale nemohl vědět, co by pro ně mohl osud přichystat.
   Prozatím se ale zdálo, že se těší z toho co je a o všechny problémy se budou starat až později. Ginny na tohle musela v posledním týdnu myslet a ačkoli nechtěla, moc dobře věděla, že by si o tom s Dracem měli promluvit.
   „Skoro bych si zapomněl zabalit počítač,“ řekl náhle Draco, čímž Ginny vytrhl z jejích myšlenek. Pohlédla na něho s nevinným pohledem v očích. „Jak dlouho budeme muset tohle zvládat?“
   „Co myslíš?“ Odpověděl jí, když uviděl její zamračený pohled. Musel se ale usmát, když si uvědomil, jak vypadá rozkošně...
   „Tuhle situaci. Nás. To, co se chystáme udělat. Tohle tajemství se přece jenom navždy neudrží,“ vysvětlila mu. Čekala, že se na ni rozhněvá, ale kupodivu se k ní posadil a vzal ji za ruku. „Už jsem o tom také přemýšlel. Co navrhuješ, abychom udělali?“
   Mohla vidět v jeho očích, že mu to dělá starosti stejně jako jí. „No dobře. Doposud o nás vědí jen dva lidé. Blaise a Colin. Hermiona s Harrym sice vědí o mém přátelství s Blaise, ale s tím si nedělám starosti. Dříve či později se o nás ale jeden z nich dozví. Zvláště pak, když spolu budeme chtít bydlet na té exkurzi. Jeden z nich pak také určitě napíše Ronovi a všechno bude v háji.“
   Draco se jí podíval přímo do očí. „Co ale povíš Ronovi, Ginny? Co mu řekneme, když to zjistí? Řekneš mu, že jsem tvůj přítel?“ Jeho světlé vlasy mu spadaly do tváře, když pokýval hlavou a v jeho hlase bylo slyšet trochu podráždění, když pokračoval. „Ne, on by se nad tím moc nezamýšlel. Malfoy a Weasley přece nemohou být přátelé. Určitě by předpokládat, že jsem na tebe seslal nějakou kletbu a možná by se mě pokusil i přizabít, ne-li zabít.“ Podíval se po Ginny, ale ta jen sklopila oči. „A pokud by se mu nepovedlo mě zabít, můj otec by tu práci dokončil jistě rád za něj. Víš jak...“
   „Řeknu mu, že tě miluju!“
   Draco pohlédl na děvče, které sedělo vedle něho s vážností v očích. „Cože?“ Zeptal se opatrně, jelikož moc nechápal její slova.
   „Stále budu říkat, že tě miluju. Je to jednoduché. Můj bratr může být idiot, ale nakonec to bude muset přijmout. On není vrah!“
   Draco se usmál. „Jistě, tvoje rodina to může nakonec přijmout. Moje ale ne. V mé rodině je pověst silnější než láska.“ Tvář se mu zachmuřila, když pomyslel na svého otce. Tak moc vždy toužil po tom, aby na něho byl pyšný. „Lituju, Ginny, ale v tomto případě láska nic neupevní.“
   Ginny věděla, že ji má rád, a že by pro ní udělal mnohé. On se nebál lásky. Ne. On se bál svého otce. Bylo to napsané všude v jeho tváři.
   „Jí vím, Draco. Neupevní. Ve skutečnosti to může udělat věci horšími...“
   Draco si povzdechl. Dal své ruce okolo jejího pasu a spolu s ní si v objetí si lehl na postel. Byl tak nesmírně šťastný, že našel někoho, komu na něm záleželo. „Snad máš pravdu,“ řekl už v polospánku.
   „Ovšem že mám pravdu,“ zamumlala mu v odpověď ještě předtím, než jí únava zavřela oči.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23