TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

10.kapitola - Woodyova průvodcovská odpočinková zastávka


     vloženo: 11.06.2006    8.903 znaků / 1.525 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Byla to velmi dlouhá jízda. Blaise trvalo notnou chvíli, než se konečně posbírala. Zdála se být ale v ne příliš dobré náladě, a jelikož její přátelé nevěděli proč, nechali ji být, ačkoli byli dychtiví se to dozvědět.
   Byla jim za to vděčná. Draco pouze četl knihu a Ginny, která před chvílí usnula, měla položenou hlavu na jeho klíně. Nikdo z nich neměl moc velkou představu o tom, jak dlouho ještě pojedou. Brumbál sice říkal, že to budou asi čtyři hodiny, ale kdo ví...
   Přestože Blaise zjistila, že má hodně času na přemýšlení, nakonec změnila názor a znovu zapnula laptop. Otevřela si program na zpracování textu, jinak známý jako její deník.
   Vedle jemného oddychování Ginny a měkkého otáčení stránek od Draca se v kupé ozýval jen klapot kláves od Blaise.

   (1. den naší cesty) Milý deníčku. Cítím se opravdu divně. Dnes se mi přihodilo něco, co nikdy předtím. Ačkoli by si mohl někdo myslet, že je to rozhodně dobrá věc, musím nesouhlasit. Stalo se to, že jsem před někým projevila city. Přišlo to a udeřilo to do mě tak náhle, že jsem zklamala své zábrany. Brečela jsem! Připouštím to ale a nejsem zahanbená.
   Tady je to, co se stalo: šla jsem zabraná do svých myšlenek a citů jako obvykle... když jsem narazila na Harryho Pottera. A když píšu „narazila“, myslím to doslovně. A i když mě on nezná a dokonce i když jsem na něho byla hrubá, byl trochu znepokojený a dokonce se ptal, zda pro mě může něco udělat. V tu chvíli mě to naštvalo tak, že jsem měla sto chutí mu utrhnout hlavu od těla. Byla jsem trochu dotknutá. Jak mi ale ten pocit došel a udeřila do mě žárlivost s nenávistí a ještě s několika dalšími hloupými emocemi, udělala jsem první věc, která mě napadla – rozkřičela jsem se na něj a řekla mu věci, které jsem mu chtěla říct už od té doby, co jsem se s ním poprvé setkala.
   Měla bych se cítit báječně, ne? Řekla jsem mu přece to, co si upřímně myslím. Možná jsem ale jen naivní a on není tak namyšlený jak někteří říkají a stará se o druhé. Cítím se teď spíš trochu zahanbeně. Už na něho nebudu nikdy pohlížet, mluvit nebo myslet bez získání podivného pocitu v žaludku.


   Po líci jí sklouzla další slza. Slza zklamání. Blaise zavřela počítač o něco tvrději, než bylo nutné a koutkem oka uviděla díky ní vzbuzenou Ginny, která se na ni podívala se znepokojením a starostí v očích.
   „Jsem v pořádku,“ ujistila ji Blaise dříve, než mohla Ginny něco říct. Ginnyina slova sice byla uříznuta, ale v tu chvíli už začal vlak zpomalovat, až dokud se úplně nezastavil v zastávce a neozvala se píšťala. Blaise v tu chvíli děkovala bohu, popadla svůj kufr a spěchala pryč z vlaku.
   Po jejím podivném odchodu se Draco obrátil k Ginny. „Co to bylo?“ zeptal se trochu zmateně.
   Ginny byla stejně zmatená. „Nemám představu.“
   V tu chvíli si Draco vzpomněl na řetízek s přívěškem, čekající trpělivě v jeho kapse na správnou příležitost. Sevřel okolo něj prsty a vzhlédl k Ginny, která se chystala sundat kufr z police nad sedačkou.
   „Ginny?“
   „Ano?“
   „Něco pro tebe mám,“ řekl a rychle ji obejmul, zatímco jí okolo krku zapnul řetízek. Zmateně se na něj podívala a pak pohlédla na svoji hruď. Na řetízku tam byl pověšený plamínek ohně spojený pomocí kouzla s vločkou.
   Ginny vzala náramek do ruky. „To je... nádherné,“ vydechla nakonec ohromeně.
   Draco se jen usmíval, když ho políbila. „Čekal jsem na dokonalou chvíli, kdy bych ti to mohl dát. Pak jsem si ale uvědomil, že každá chvíle s tebou je dokonalá. Jsem moc rád, že se ti to líbí. Objednal jsem to přes internet…“ řekl a lehce se začervenal.
   Ginny se musela začít smát, když ho viděla, že se usmívá a je šťastný.
   Posbírali si nakonec své věci a raději vystoupili z vlaku každý zvlášť, kdyby se náhodou někdo díval.
   Slunce bylo neobvykle jasné a země byla zakrytá pískem. Když se Ginny rozhlédla, uvědomila si, že je písek vlastně všude, kam až mohla dohlédnout. Byl tam jen malý obchod vedle starověce se dívající vlakové stanice uprostřed ničeho. Na obchodě pak byla venku cedule s trochu se ztrácejícím názvem říkajícím:

   Když z vlaku vystoupili už úplně všichni, odvedl je Brumbál o kus dál. Vlak se mezitím pomalu rozjel, zanechávajíc tam tak za sebou jen šedý kouř.
   Všichni se shlukli do velké skupiny, když Brumbál začal mluvit. „Vítejte, studenti, v poušti,“ řekl a rozhodil rukama, značíc tak kilometry a kilometry písku, který je obklopoval.
   Na všechny pařilo slunce a Ginny si hned přála být někde u ledničky, a aby na sobě neměla svetr, který ji náhle škrtil a bylo jí v něm vedro.
   „Nyní jsme v místě zvaném Dusty, ve velmi malé čarodějnické komunitě v srdci pouště. Nedaleko odsud je už připravený autobus, kterým pak pojedeme asi tři hodiny. Nicméně rozhodli jsme se pro menší pauzu, abyste si mohli koupit v obchodě něco užitečného nebo pěkného, případně něco sladkého na zub,“ řekl jim se šibalským úsměvem.
   Studenti se smíchem běželi do obchodu, zanechávajíc venku své pro tu chvíli zapomenuté kufry.
   Vnitřek obchodu vypadal oproti vnějšku nově a velice čistě. Ginny se po něm pozorně rozhlédla a nakonec se přece jenom rozhodla, že si něco koupí.
   Draco stál sám u vitríny a díval se na okouzlené kapesní nože, které mohou přeříznout jakýkoli materiál.
   Obchod měl od každého trochu. Od sladkostí a lehkých jídel až ke „zbraním“ a jiným věcem jako jsou například Bomby hnojůvky a explodující brky.
   Draco se díval na Ginny, která si něco fascinovaně prohlížela, ale pak rozpačitě předala z ruky do ruky podstatně lehčí peněženku. Lámalo mu to srdce, když ji takto viděl a ze všeho na světě by ji teď nejraději zahrnul dárky.
   Pak si ale uvědomil, že kdyby jí koupil mnoho věcí, asi by se cítila rozpačitě, že ona mu je koupit nemůže. Ne že by nechtěl dárky, to ne, ale věci byly najedou tak komplikované...
   Ginny si nevědomky sáhla na přívěšek a Dracovi se na tváři zase umístil slabý usměv.
   „Pospěšte si prosím s nákupem. Autobus tu nebude čekat věčně,“ varovala všechny profesorka McGonagallová.
   Draco si vybral kapesní nůž smaragdové zelené barvy, a když viděl, že Ginny vyšla ven, zvedl ze země tmavě fialový balíček. Nemohl si pomoci a přece jenom ji něco koupil.
   Trvalo ještě malou chvíli, než si vybral a zaplatil vše, co chtěl a vyšel ven ke zbytku skupiny. Zatímco si vše uklízel, přijel k obchodu Záchranný autobus. Draco zanaříkal. Už měl tu možnost s ním jednou jet a neshledával to moc příjemným způsobem cestování.
   Studenti se začali hrnout k autobusu, ale Brumbál je pokynem ruky zastavil. „Ještě si prosím nesedejte. Autobus je přizpůsoben sedadly po dvojicích, takže každý z vás bude mít během jízdy svého partnera.“ Na chvíli se odmlčel a prohlížel si zamračené pohledy několika studentů. „Neznepokojujte se, prosím. Budou to jen tři hodiny vašeho života a kromě toho je to jedna z těch snadnějších partnerských aktivit.“ Usmál se na ně a rozvinul svitek pergamenu.
   „Hermiona Grangerová a Parvati Patilová se posadí zde,“ řekl a ukázal na přední sedadlo. Obě děvčata si posbírala své věci a šla si sednout. Parvati ale vypadala dost zklamaně, když si Hermiona z batohu vytáhla knihu.
   „Do protějšího rohu se posadí Ginny Weasleyová a Anthony Goldstein.“
   Ginny se podívala na mračící se Blaise, která se na ni nakonec soucitně usmála. Ginny ale věděla, že je pravděpodobně lepší to, že s ním skončila ona a ne Blaise.
   „Seamus Finnigan se posadí do zadního levého rohu s Draco Malfoyem.“ Ani jeden z chlapců se netvářil příliš nadšeně, ale šli se bez stížností posadit na svá místa.
   „V posledním rohu se pak posadí Padma Patilová a Pansy Parkinsonová.“ Padma se s odporem podívala na Pansy. Hlasitě si povzdechla a podívala se na Parvaty, která své sestře věnovala pohled jasně říkající Haha.
   Brumbál svinul pergamen a vytáhl z hábitu další. „Zbývající studenti se usadí nahoře, kde je to o trochu větší než zde dole.“
   Blaise se podívala na Ginny a vyměnily si úšklebek. Pak se ale zamračila, když si uvědomila, že zde nebude s ní. Rychle ale zase obrátila pozornost k Brumbálovi, který zrovna četl její jméno.
   „Blaise Zabini si sedne na první sedadlo nahoře s Harry Potterem.“
   Ginny by mohla přísahat, že v tu chvíli viděla, jak Blaise zbledla.
   Blaise trochu vyvalila oči překvapením. Když si ale všimla, že ji Ginny pozoruje, znovu se rychle sebrala. Nemohla uvěřit tomu, že byla posazena zrovna k němu. Nedokázala si představit, jak přežije cestu, natož zda se s ní pokusí mluvit nebo ne. Neměla vůbec představu, proč má najednou tak smíšené pocity. Vše, co věděla, bylo to, že se mu chtěla vyhnout a tímto se její plány dokonale zkomplikovaly. Teď už nemohla.
   Brumbál dočetl zbytek jmen ze seznamu a autobus vyrazil. Ginny si už začínala zvykat na dlouhou nudnou jízdu s Anthonym, zatímco Draco se soustředil na ignoraci Seamuse.
   Žádná z těchto situací ale nebyla tak špatná. Blaise mezitím nahoře postavila kufr vedle sedadla a posadila se vedle Harryho, který se na ní usmál. Blaise v duchu zakřičela. Proč jen nemůže být arogantní a zlý nebo se nemůže začít rozčilovat? Udělalo by to pro ni celou cestu možná snadnější...


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23