TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

11.kapitola - Ubytování


     vloženo: 10.07.2006    9.839 znaků / 1.685 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Neuběhlo ještě ani 5 minut a Draco se už cítil malátně. On i jeho žaludek si přesně vzpomněli na důvod, proč nesnášel jízdu Záchranným autobusem. Naštěstí si ale vzal Seamus k srdci jeho radu a raději psal dopis Parvati. Draco se musel usmát. Už si na tu jízdu začal pomalu zvykat a tak si dal po hlavu polštář, nohy si natáhl na kufr a posadil se tak, aby mohl sledovat Ginny. Vypadalo to, že se hádá s Anthonym, který se podle jeho názoru choval ještě méně směsně než kdy jindy.
   A měl pravdu.
   „Tak, co tvá přítelkyně Blaise...“ pokusil se začít rozhovor Anthony.
   Ginny po něm vrhla popudivý pohled. „Poslyš, Anthony, právě nemám chuť s tebou mluvit. Prosím, nech mě být.“
   Potřásl jen hlavou. „Brumbál nás takto rozdělil, abychom se lépe poznali. Musíme se řídit pravidly...“
   Jeho pitomý úsměv byl dost obtěžující. „Já se nestarám o pravila a nechci s tebou teď mluvit!“ Její hlas měl v tu chvíli hlasitější a hlasitější odezvu.
   „Takže Blaise je nabručený typ? Nebo je to způsob, jak flirtuje? Jsem velmi zvědavý, jak...“
   Ginny to už nemohla vydržet. „Zmlkni,“ zavrčela na něj a praštila ho polštářem. A ačkoli to bylo nedospělé gesto, mělo to kladný účinek a Anthony opravdu zmlknul. „Teď jdu odpočívat, tak laskavě dělej, jako kdybych tu nebyla. Jasný?“
   Anthony raději přikývl. Rozhodl se, že se s ní raději pokusí promluvit jindy, až nebude tak nepřátelská.
   Když Draco sledoval tuhle scénu, usmíval se, i když se cítil trochu hloupě. Musí s ním vydržet celou cestu, ale i přesto vypadá, že se tím moc nezabývá.

   Blaise jela Záchranným autobusem jednou jako malá, ještě než zemřeli její rodiče. Cítila se dost mrzutě, když vzpomínala na tu noc. Rodiče se jí tehdy pokusili přimět, aby s nimi i s jejich přáteli sešla na druhou stranu. Nenáviděla je za to a chtěla se tomu vyhnout. Nechtěla se přidat k temné straně a utekla raději dřív, než jí to rodiče mohli vysvětlit. Odmítla to i z toho důvodu, že to zahrnovalo poslušnost Temnému pánovi...
   Běžela tehdy pořád dál a dál několik hodin. Najednou se ale před ní zastavil Záchranný autobus. Byla překvapená, jelikož ho nezavolala. Když ale poodstoupila, čekal tam na ni sám ministr kouzel a říkal jí něco o rodičích. Prý měli nehodu... Blaise ale znala pravdu. Zabil je Voldemort.
   „Nechceš čokoládovou žabku?“ Známý hlas ji vytrhl z myšlenek.
   Pohlédla překvapeně na Harryho. Na chvíli ztratila hlas. Nemohla se rozhodnout, zda je víc rozzlobená nebo šťastná, že s ní mluví i přesto, jak se k němu chovala.
   „Proč bych od tebe měla něco chtít?“ zeptala se.
   Harry se na ni zamračil. Dá se říci, že vyjma Malfoye nebyl na takové chování od nikoho zvyklý. A kromě toho byl také trochu zvědavý kvůli její poznámce o rodičích. Proč je jen tak chladná?
   „Víš, nedává ti právo být na lidi zlá jen proto, že jsi ze Zmijozelu. Myslel jsem si, že poté události ve vlaku bychom si mohli promluvit, ale asi jsem se mýlil. Jsi nejspíš stejná jako ostatní z tvé koleje.“
   Tohle byla stejná osoba, před kterou ho před pár dny varovala Ginny. Proč to v něm ale najednou vyprchalo a on s ní chce mluvit? Harry se musel mentálně nakopnout za to, jak s Ginny kvůli ní zacházel a mluvil.
   Harryho slova do ní udeřila jako blesk. Znovu a znovu se jí ozývalo v hlavě: jsi nejspíš stejná jako ostatní z tvé koleje. Nebyla schopná mluvit. Opravdu použila zmijozelkou charakteristiku jako omluvu pro to, že se snažila každého držet dál od těla a byla ke všem chladná? To je přece přesný protiklad toho, čím chtěla být...

   Uběhly asi tři hodiny, když se autobus s trhnutím zastavil. Většina studentů ospale koukala po ostatních a někteří byli trochu zmatení takovýmto náhlým a prudkým zastavením.
   Draco se Seamusem uspěli v tom, že si během cesty neřekli ani jediné slovo. Blaise většinu cesty prospala a jednou se dokonce přemohla i k tomu, že se podívala i na Harryho. Ten ale po celou dobu seděl ve stejné pozici sám se svými myšlenkami a koukal nepřítomně z okna.
   Anthony se stále snažil zavést rozhovor s Ginny, ale ta ho buď ignorovala, nebo ho rychle odbyla.
   Během chvíle ale sestoupili studenti s horního patra dolu, kde na ně už čekal usmívající se Brumbál.
   „Dobře, studenti. Konečně jsme dorazili na místo. Prosím, poberte si všechny své věci a počkejte s nimi venku u autobusu. Rozdělíte se tam pak na skupiny, podle kterých budete bydlet ve vašich pokojích, kde si pak také můžete odpočinout. Náš program započne hned zítra časně zrána.“
   Draco počkal, až skoro všichni odejdou a nenápadně se zastavil u Ginny, která se už pomalu probouzela.
   Ginny se na něho ještě trochu ospale usmála. „Už jsme tu?“
   Draco přikývl, popadl svůj kufr a v závěsu s Ginny vyšel z autobusu do úplné temnoty.
   „Kolik je hodin?“ zeptala se opatrně našlapujíc Ginny, aby do něčeho nenarazila.
   „Musí být něco před půlnocí...“
   O pár sekund později se k nim připojila Blaise, tahajíc za sebou kufr, na který se po velmi dlouhém zazívání posadila. Ze všeho nejraději teď chtěla být v posteli a pořádně se po tom všem, co se dnes stalo, vyspat.
   Když všichni nakonec vystoupili a autobus zatroubil a zmizel do noci, zamumlal Brumbál nemnoho kouzel.
   V tom se všichni ocitli v kruhově osvícené místnosti vyrobené ze dřeva se šesti pohodlně vypadajícími kajutami.
   „Jak jste si jistě všichni všimli, zde zůstaneme další dva týdny. Pevně doufám, že si tento pobyt všichni užijeme a vytěžíme z toho všeho, co nás čeká, maximum. Jak se rozdělíte do pokojů nechám na vaší volbě. Každá z kajut je vždy rozdělena na dva další pokoje se společnou chodbou a každý z vás si může vybrat jakoukoli další dvojici. Prosím vás tedy, abyste se teď rozdělili do dvojic a do skupin po čtyřech.“
   Draco se podíval na Ginny. Moc si přál, aby mohl být s ní, ale věděl, že by jim to určitě nebylo dovoleno. A za jistých okolností by to ani raději neriskoval. Kdyby tak existoval nějaký způsob...
   Ginny si uvědomila, že nemá zapotřebí být na pokoji s Hermionou. Pak ji ale něco napadlo. „Blaise, budeme spolu?“ zašeptala do ucha starší dívce.
   „Jasně,“ řekla Blaise a celá šťastná se na ní zašklebila.
   Draco stále ještě zvažoval jeho situaci. Třeba by mohl být na pokoji s Goylem, nebo by se mohl přemoci a zeptat se Seamuse. Oba vypadali, že se o něho příliš starat nebudou, když se bude plížit pryč z pokoje za Ginny.
   „Hej, Goyle, partneři?“ řekl poněkud chladným hlasem.
   Větší chlapec se na něho ale ostýchavě podíval. „Omlouvám se, Draco, ale už jsem se domluvil s Terrym z Havraspáru.“
   Draco si odfrkl a začal pohledem vyhledávat Seamuse. Ten se ale zrovna bavil s Brumbálem a se zářivým úsměvem držel okolo pasu Parvati. Šťastný bastard..., pomyslel si.
   V rohu pak uviděl Grangerovou s Padmou, jak vrhá nenávistné pohledy na Ginny. Co má dělat? Nakonec se ale rozhodl počkat na další instrukce.
   Brumbál si prohlížel dvojice a skupiny z nich vytvořené. „Máte každý z vás někoho do dvojice?“ zeptal se nakonec.
   Draco zvedl neochotně ruku. K jeho překvapení se ale na něho Brumbál usmál. „Dokonalé, pane Malfoy. Můžete se tedy připojit tady k panu Potterovi, který taktéž nemá partnera.“
   Dracovi poklesla čelist.
   Neschopna ovládat se, musela se Ginny tiše zasmát. „Mohou se připojit k nám dvěma, pane. Nemáme zatím žádnou druhou dvojici do skupiny.“
   Blaise ale vypadala trochu vyděšeně a šťouchla ji do žeber. Ginny sice nevěděla proč, ale představa, že nebude moc daleko od Draca, ji těšila. Draco sice Harrym opovrhoval, ale určitě to přežije.
   Blaise se ale v duchu zatvrdila, že se bude Harrymu vyhýbat, jak to jen půjde. A když ne, alespoň v to bude pevně doufat.
   Harry se zamračil. Nakonec si ale sebral své věci a přistoupil k Dracovi.
   Ostatní studenti se mezitím už rozcházeli do kajut. Všichni tři v závěsu s Harrym nakonec bez váhání přistoupili k tmavě zelené kajutě. Když se ale přiblížili, spatřili na dveřích dokonalou řezbářskou práci symbolizující hady.
   Harry zalapal po dechu. „No samozřejmě. To jsem si mohl být jistý, že budeme mít takovýto pokoj...“ Pak ale jen potřásl hlavou. „Jdu spát. Dobrou noc Ginny, Blaise... Draco.“ Poslední jméno vyslovil o něco tišeji. Z jeho úst to ale i přesto znělo podivně. Téměř... cize.
   Harry se otočil. Sesbíral všechny své věci, odešel do pokoje po levé straně kajuty a zabouchl za sebou dveře. Draco jen pokrčil rameny a následoval obě dívky do jejich pokojů napravo, zanechávajíc svoje věci ve společné chodbě mezi pokoji.
   „Mohu jít do pokoje později. Snad už bude spát...“ K jeho překvapení po něm ale obě dívky hodily nesouhlasný pohled. „Co je?“ zeptal se nervózně. Ginny si povzdechla a Blaise jen potřásla hlavou.
   „Cílem tohoto výletu je spřátelit se s ostatními, Draco... přinejmenším je to pro nás zkouška, chápeš?“ řekla Blaise.
   Draco něco zamumlal, zatímco se Ginny zamračila. Také neměla Harryho moc v lásce, ale... „I když je občas nesnesitelný, musíš s ním sdílet pokoj. Není ale zas tak špatný, jak si myslíš.“
   Draco neochotně přikývl a položil jí kufr k posteli.
   Pokoj vypadal útulně. Zdi i podlaha byly vyrobeny ze dřeva. Podél zdí tam byly dvě jednoduché postele a dva noční stolky. V rohu u dveří byla stojící lampa, stolek a dvě křesla, a jednoduché okno na zadní zdi zdobily černé záclony, které se mírně třepotaly v nočním vánku.
   Ginny šla zavřít okno. Když ucítila chladný vánek, vzpomněla si, že má v kufru zabalenou červenou přikrývku, kterou před časem sama pletla. Vytáhla ji tedy a rozložila na posteli. Doufala, že tím Dracovi připomene, že on se také potřebuje vyspat a vybalit si věci.
   „Uvidíme se ráno,“ řekl nakonec lehce zívající Draco. Ginny přikývla, když ji chytil okolo pasu a přitáhl si ji k sobě.
   „Budu na něho milý, slibuji,“ zašeptal jí.
   Hravě si ho prohlédla. „To bys měl.“
   „Nebo co?“ odpověděl jí s úsměvem a nahnul se k ní pro polibek na dobrou noc.
   „Nebo nic nedostaneš,“ řekla a obratně se mu vyhnula.
   Draco se trochu zamračil a dal si ruce v bok. „Slíbil jsem ti to.“
   Ginny se musela začít smát jeho výrazu a nakonec ho políbila na rty. „Dobrou noc,“ zašeptala.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23