TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

12.kapitola - Krátká změna v plánech


     vloženo: 25.07.2006    12.687 znaků / 2.106 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Ráno byli všichni probuzeni pomocí kouzlem zvýšeného hlasu budíku a sprškou vody už za rozbřesku. Ještě ospale se došourali do společenské místnosti, kde už na ně čekala snídaně. A zatímco jedli, poslouchali ředitele, který k nim promlouval.
   „Vítejte. Pro vaši první úlohu je to báječné ráno.“
   Ginny s Blaise seděly co nejblíže u ohně. I když byl jejich pokoj nejdále ze všech, byly nejmokřejší ze všech. První pravidlo bylo totiž takové, že nesměli použít žádné jednoduché kouzlo. Všichni tím pádem byli nuceni, aby uschli přirozenou cestou.
   „Každý z vás dostane dopis, i když jeho obsah není důležitý. Potřebujete ale vědět, že je očarovaný od jeho tvůrce tak, teda v tomto případě ode mě, že může explodovat do obrovského kouzelného ohně. Tyto dopisy jsou často používány a jak se později v dospělosti určitě přesvědčíte samy, jsou pro kouzelníky velice nebezpečné.“
   I když jeho vysvětlení nemnoho studentů vystrašilo, Hermiona se usmála. V minulosti už totiž o takovýchto dopisech četla.
   „Tak zvaný KabooMail se ale od běžné pošty liší jednou věcí. Vaším dnešním úkolem bude tedy najít tento rys a pak se teprve naučit, jak dopis bezpečně zneškodnit předtím, než exploduje.“
   Hermiona zvedla záměrně ruku. „Ale pane, co když neznáme způsoby, jak ho zneškodnit? Mám tedy předpokládat, že si to musíme někde vyhledat?“
   Místností se ozval šum. Nestávalo se moc často, že by Hermiona něco nevěděla. Ta se ale tvářila, jako kdyby své vrstevníky dokonale ignorovala.
   „Dobrá otázka, slečno Grangerová,“ odpověděla jí McGonagallová a pokynula směrem k pokoji na protější straně místnosti. „V této místnosti naleznete knihy, které obsahují každé zaklínadlo, kletbu a kouzlo, které existuje. Nicméně nejsme tu proto, abychom vás krmili lekcemi o kouzlech jako v Bradavicích, ale abychom vás připravili na mnohem nebezpečnější situace. Měli byste být schopni tam nalézt vše, co potřebujete.“
   „Pamatujte si, studenti, že vám na splnění úkolu nedáváme přesný časový limit. Každému z vás to tedy bude trvat různě dlouho. Potřebujete se naučit, že v kouzelnickém světě musíte očekávat neočekávané.“ S Brumbálovými posledními slovy pak učitelé rozdali náhodným výběrem dopisy všech možných podob a tvarů studentům.
   Ginny uchopila poněkud malé psaní citrusově zelené barvy opatrně mezi dva prsty. Od toho jejího byl ten, co měl na druhém konci místnosti Draco, objemný a hnědý. Koutkem oka ale zahlédla Hermionu, která téměř okamžitě zamířila hůlkou na obálku a zašeptala „Paperius Scannium.“
   Vděčná za to, že nemusí marnit čas a hledat nějaké kouzlo, zamířila Ginny hůlkou na obálku. Zamumlala stejné kouzlo jako Hermiona a sledovala, co to s tou zelenou obálkou udělá.
   Ozval se tichý zvuk podobný přiškrcené siréně, stejně jako před chvíli u dopisu, co měla Hermiona a na předku obálky se objevil nepatrný obraz exploze.
   Snape se na obě dívky překvapeně podíval a zdvihl obočí. Ginny se pokorně usmála a doufala, že nikdo nepochopil, že podváděla. Hermiona si toho ale všimla, hodila po ní nesouhlasný pohled a odešla na druhý konec místnosti. Harry po ní ale beznadějně zíral. Pravděpodobně doufal, že by mu mohla pomoci.
   Ginny se dívala na obálku a docela jí zajímalo, jak by měla zabránit jejímu shoření. Jediný způsob byl, zjistit to v knihovně v zadní místnosti. Nechtěla jít ale stejným směrem jako Hermiona… Rozhodla se tedy zkusit štěstí jinde.
   Blaise se stále snažila vyřešit dekódování dopisu. „Jak jsi věděla, co máš udělat?“ zeptala se zvědavě Ginny. v zoufalém pokusu pak ale namířila hůlkou na dopis a řekla: „Tak co, shoříš nebo ne?“
   Ginny se nad jejím zoufalým činem tiše zasmála. „Nepamatuji si sice už kde, ale někde jsem to četla.“ Pokrčila lehce rameny a ztišila hlas. „Musíš jen říci Paperius Scannium. Díky tomu bezpečně zjistíš, zda to je či není KabooMail.“
   Blaise přikývla, usmála se a vyslovila slova, která jí poradila Ginny. Na její obálce se objevil stejný obrázek výbuchu, který po chvíli sám zmizel.
   „Nepůjdeme vyřešit, jak se toho zbavit?“ zeptala se Blaise a vzala dopis mezi prsty, jako kdyby to byla nějaká mrtvá myš.
   Mladší dívka se já chystala něco odpovědět, ale přerušil ji náhlý hlasitý výbuch za nimi. Když se obě otočily, uviděly velmi překvapenou Parvaty, které se od rukou sypal na zem černý popel a oblast kolem ní zaplavil kouzelný růžový oheň.
   „Neděste se prosím,“ řekl Brumbál. „Kouzelnický oheň spálil jen dopis. Pokud v něm ale budete příliš dlouho, mohl by vás nakonec ošklivě popálit.“ Švihl hůlkou a oheň zmizel. „Toto byl dokonalý příklad nechtěného vzplanutí dopisu. Děkuji Vám, slečno Patilová, že jste posloužila jako první oběť. Doufám, že si to všichni vezmete k srdci a zrychlíte vaše počínání.“
   Ginny s Blaise tedy raději odešly do knihovny. Uběhlo asi 15 minut, než objevily knihu Zrušení kleteb.
   „Poslouchej toto, Ginny,“ řekla Blaise, čímž upoutala její pozornost. „Nejobyčejnější způsob, jak zrušit tuto kletbu je představit si její původ. Musíme na něho myslet a říci Reacti Dissembrio. Myslíš si, že by to mohlo fungovat?“
   „Je jen jeden způsob, jak to zjistit!“ Ginny vzala do ruky hůlku a zamířila s ní na dopis. Představila si brumbála s rozesmátou tváří a se šibalským jiskřením v očích a vyřkla formulku.
   Po chvíli otevřela oči, aniž by si uvědomila, že je zavřela. Blaise si jen povzdechla. „To se nepovedlo.“
   Pak ale Ginny dostala nápad. „Počkej minutu. Představila jsem si usmívajícího se Brumbála... možná si musím představit pravý opak!“
   Znovu si představila Brumbála, který se na ni ale tentokrát zle díval a chystal se jí nadávat, že nedokáže zneškodnit dopis. Ten obraz ji ale nutil se začít smát a jen s obtížemi vyslovila formuli.
   Znovu se nic nestalo. „Ginny, musíš se víc snažit, jinak to nezvládneš. Pokud se nebudeš zlobit jdu to zkusit já,“ řekla jí Blaise.
   Zavřela oči a představila si Brumbála, který jí nedával, protože byli její rodiče smrtijedi. Protože by ona byla taky Smrtijedem, kdyby ještě žili. Obraz byl stále silnějším, než zakřičela „Reacto Dissembrio!“. Cítila, jak z její hůlky vyletěl paprsek světla směrem k dopisu, který ihned začal hořet a rozpadl se na hromádku popela.
   Všude v místnosti zavládlo ticho, zatímco Blaise hrdě hleděla na hromádku popela. Ten ale neočekávaně zakřičel „Úkol splněn!“.
   O malou chvíli později přispěchal Brumbál, který pohlédl na Blaise s mírným zájmem. „Velmi dobrá práce, slečno Zabini. Blahopřeji Vám, že jste úspěšně dokončila tento úkol. Chcete...
   Náhle byl ale přerušen, když Ginny v rukou explodoval její dopis a zaplavil ji neonově zelenými plameny. „Do háje!“ zakřičela Ginny předtím, než si dala ruku před pusu a rozpačitě se podívala na ředitele školy.
   Brumbál se ale jen usmál a otočil se na chvíli zpět k Blaise. „Omluvte mě, prosím,“ řekl a šel k Ginny. mírně švihl hůlkou a plameny ihned zmizely. „Dobrý pokus, slečno Weasleyová. Snad se Vám zítra povede lépe.“

   Ačkoli museli být studenti ve svých pokojích, mohli dělat později večer co uznali za vhodné.
   Ginny s Blaise byly každá u svého počítače a poslouchali hudbu. Byl to pěkně dlouhý den, a i když byla Blaise dokonce v dobré náladě díky vyřešení úlohy s dopisem, výřečná moc nebyla.
   Ginny ale byla stejně zaneprázdněná jednou ze svých oblíbených zábav – bavení se s Dracem. Nikdy se neobtěžovala jít do hlavní místnosti chatu, ale vždy si otvírala soukromé okno.

   Firefly: Postrádám tě
   IceGaze: Vtipné ale je, že jsme prakticky jen pár metrů od sebe
   Firefly: Já vím. Správně by si ale měl být tady se mnou
   IceGaze: Myslím, že by Potter nebyl moc nadšený, kdybych se vplížil k vám do pokoje
   Firefly: A proč se o nás má starat? Co dělá právě teď?
   IceGaze: Hraje si se sovou. Moc dobře ale vím, že je zvědavý a pokukuje po tom, co dělám
   Firefly: Mě je ukradený, Ice. Jen přijď
   IceGaze: To to nechceš říct všem sama a klidně to takto vybalíš najednou? To by bylo zajímavé...
   Firefly: No dobře. Brzo jim to ale řekneme, že ano? Nemám tohle ráda. To stálé utajování...
   IceGaze: Dobře
   Firefly: Opravdu? Chci říct... není to zas tak strašné, ale je to těžké a nudím se
   IceGaze: Já vím. Nemůžeš ke mně a já k tobě. Jestliže ale chceš, aby to všichni věděli, pak jim to řekneme
   Firefly: Všichni jsou tak ušlechtilí a Nebelevír... cože? Kam se poděl ten Ice, do kterého jsem se zamilovala?
   IceGaze: Ale ale, chceš ho zpět?
   Firefly: -přemýšlí- Chladného a sexy... sladkého a laskavého... no nevim...
   IceGaze: -široký úsměv-
   Firefly: Vše je tak krásné a dokonalé... Co ale tvůj otec?
   IceGaze: -povzdechne si- Upřímně, Fire? Otec bude chtít, abych se stal po dokončení školy Smrtijedem. Já to ale odmítnu! Bude to pro něho další důvod, aby mě opravdu nenáviděl
   Firefly: jestli jsi si tím jistý... Kvůli mně se ale nevzdávej své rodiny...
   IceGaze: Raději budu s tebou než s mou rodinou

   Ginny se usmála. Milovala, jak ji Draco dokázal zlepšit náladu i po té události s dopisem. A i když to zní možná divně, cítila se teď mnohem lépe, než kdyby se jí podařilo zneškodnit tucet takových dopisů. Mrzelo ji ale to s jeho rodinou...

   Firefly: Je to teda oficiální? Řekneme to celému světu?
   IceGaze: Myslím, že ano. Chceš začít s Potterem?

   Ginny se ale nedostala odpovědi, jelikož se dveře do jejich společné předsíně hlasitě otevřely a vstoupili jejich tři doprovázející je učitelé. Když Ginny vyběhla z pokoje, uviděla na jejich tvářích vážné výrazy.
   „Co se děje?“ zeptala se opatrně. Byla překvapená a zmatená zároveň.
   Snape do ní ale trochu hrubě strčil a vešel do chlapeckého pokoje. „Potřebuju mluvit s panem Malfoyem, odstupte,“ stačil ještě říct, než vešel.
   Třela si rameno v místě, kde do ní narazil a rozhodně ho následovala dovnitř. Draco byl ještě u počítače a čekal na její odpověď. Když ji ale uviděl vstoupit hned za profesory, rychle ho zavřel.
   „Ehm... pane profesore... děj se něco?“ pohlédl přitom rychle na Ginny. ta ale vypadala stejně zmateně jako on a jen pokrčila nepatrně rameny.
   Brumbál a McGonagallová zůstali stát u dveří a nechali Snapea, aby s Dracem promluvil sám. Poznala na nich ale, že se v jejich obličejích mísil spíše smutek než vážnost o dost víc, než předstírali.
   „Posaďte se prosím, Draco. Musím Vám říci něco velmi... obtížného.“ Snapeův hlas byl divně měkký. Velmi odlišný od toho, co vždy slýchávali v hodinách lektvarů.
   Draco byl dost překvapený a trochu znejistěl.
   Snape mu položil ruku na rameno. „Dnes večer, když se před pár hodinami vrátila Vaše matka z menšího večírku s přáteli domů, našla... no… našla Vašeho otce ležet na zemi v jeho pracovně… mrtvého.“
   Draco ztěžka dýchal. Vyhledal očima kontakt s Ginny a pokynul jí, aby přešla k němu. Ginny se vedle něho opatrně posadila a chytila ho za ruku.
   „Upřímně si nemyslím, slečno Weasleyová, že by chtěl být Draco právě nyní obtěžován,“ prohodil Snape už tónem, který velice dobře znali.
   Najednou ale promluvil Brumbál. „Možná, že se pan Malfoy cítí ve společnosti mladé dívky lépe, Severusi.“
   Mladý pár se vděčně podíval na jejich ředitele školy, zatímco Snape se zamračil. „Dobře. Omlouváme, ale nečekal jsem to,“ řekl trochu ledově a podíval se opět na Draca. „Nevíme, co to způsobilo, ale v blízké době bude pohřeb. Váš trénink tedy bude po tu dobu odložen, aby jste se ho mohl zúčastnit.“
   Profesoři brzo odešli, stejně jako Harry, zanechávajíc ho tak v domnění, že potřebuje být sám.
   „Jsi v pořádku?“ zeptala se po chvíli tiše Ginny. Její slova nebyla dotěrná, ale spíše konejšivá.
   Položil jí hlavu na rameno. „Já… myslím, že ano. Chci říct… nenávidím smrtijedy, jsou všichni stejní… on byla ale přece jen můj otec.“
   „Je mi to líto,“ řekla soucitně.
   Draco se trochu usmál. „Vím. V každém případě ale usnadnil náš problém. Když zemřel, nemůže mě přece zavrhnout.“
   „Jsem překvapená, že o tom můžeš vtipkovat. To tě to ani trochu nezranilo? Kdyby zemřel někdo z mé rodiny…“
   Draco se jí podíval zpříma do očí. „Ginny, tvoje rodina je přesně to, co ta moje není. Starají se o tebe a mají tě rádi. Mně otec zničil život už jen tím, že jsem se vůbec narodil. Teď mám ale možnost žít tak, jak chci já a ne jak by chtěl on. Nikdo mě už nebude nutit, abych se stal Smrtijedem a nikdo mě nebude urážet, když přijedu domů. Proč bych tedy měl být smutný…“
   Ginny se kousla do rtu, než váhavě odpověděla. „Asi máš pravdu.“
   Draco si jen povzdechl a najednou změnil téma. „Chtěla bys jít se mnou na pohřeb?“
   Ginny se na něho překvapeně podívala. „Cože?“
   Dracovi se zablesklo v očích. „Počkej, to ale není zas tak špatný nápad. Byl by to dokonalý způsob jak ukázat, že spolu chodíme.“ V tu chvíli se Draco už skoro smál. Bylo zvláštní, jak se mu během chvíli změnila nálada.
   Když si to Ginny v hlavě přebrala, nakonec se usmála také. „A víš, že to není zas tak špatný nápad?“
   Dracovi trochu poklesla čelist. Tak tohle opravdu nečekal.
   Když Ginny uviděla jeho výraz, musela se začít smát.
   „Zatraceně ty jsi tak sexy, když se směješ…“


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23