TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

15.kapitola - hledač vs.Hledače


     vloženo: 21.09.2006    19.009 znaků / 3.285 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahojky všichni. Bohužel mi předevčírem nejelo ftp a včera jsem se k pc prakticky vůbec nedostala, takže se tu nová kapitolka obevuje až dneska. Buďte prosím příště trošičku trpěliví a předem děkuji za všechny komentáře a recenze k povídce
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Nehledě na to, zda to bylo možné, utíkal čas pomaleji, než kdy jindy. Na něco se stále neklidně čekalo, i když se nejeden člověk nepřestával dívat na hodiny. Bylo to prostě jen velice dlouhé odpoledne.
   Pravděpodobně to ale bylo proto, že Ginny s Blaise uložili sfingu ke spánku tak rychle. Možná také i proto, že s nima nebili Draco s Harrym a Blaise měla zase jednu ze svých nemluvných nálad.
   Ginny předpokládala, že se tak chová kvůli té události s Harrym. Bylo to docela vtipné, ačkoli by to do Blaise nikdy neřekla. Při představě šokované Blaise sedící v posteli a překvapeného Harryho stojícího u její postele se musela znovu zasmát.
   Skrz okno na Ginny dopadaly sluneční paprsky. Při pohledu ven mohla vidět, jak jedna skupina stále ještě zápasí se sfingou, která blokuje jejich vchod do pokoje. Litovala je, jelikož se o to snažili už nejméně čtyři hodiny.
   Ginny si prohlížela celý tábor. Až do smrti Dracova otce jí někdy připadalo, že se všechny úkoly dělají ve spěchu. Pamatovala si na předchozí den, kdy panoval lehký vánek. Vlhkost byla ale skoro nesnesitelná a Ginny si přála, aby se ten vánek zase vrátil.
   Sundala si šaty a převlékla se do šortek a krátkého trika. Tohle bylo snad nejteplejší místo, které kdy navštívila.
   I když byli uprostřed ničeho, byl jejich tábor vlastně docela hezký. A díky poloze jejího pokoje měla tak nějak všeobecný rozhled. Mohla vidět ostatní studenty, jak se lenivě pomalují, píší dopisy nebo hrají například kouzelnické šachy.
   Najednou se pokojem ozval hlasitý klapavý zvuk, když Blaise zavřela laptop a šla rozzlobeně pryč.
   Určitě psala o jejím incidentu s Harrym a o tom, co udělala a jak byla hloupá. Ginny věděla, že si Blaise píše vše, co prožila. Něco jako deník. Přála si ale, aby na sebe nebyla tak tvrdá. Nebyla to přece jenom její, ale i Harryho chyba.
   Ginny neměla nic na práci, a tak otevřela svůj poslední dobou zanedbávaný počítač a začala hrát hloupé karetní hry. Stejně jako kdysi dávno, když si ho koupila.

   I když by měl být Harry typickým představitelem poctivosti, statečnosti a důvěry, někdy se nemohl ovládat a navíc ho štvalo, když byl sám.
   Dracova postel už byla celý den prázdná. Ne že by se mu tedy stýskalo po společnosti Malfoye, ale začínal ho už deptat jeho polootevřený laptop, který mněl položený na neustlané posteli.
   V celém tom zmatku ohledně pohřbu ho před odjezdem zapomněl vypnout a až doteď se Harrymu úspěšně dařilo ho ignorovat.
   Předpokládal, že je to okouzlený počítač a ne ten mudlovský, jako měl Dudley. Určitě musel být okouzlený, protože jinak by nevydržel tak dlouho zapnutý a stále by neblikal. Párkrát tam dokonce něco naléhavého zapípalo.
   Harry se pokusil rozptýlit. Před pár hodinami odnesl Draca do společenské místnosti. bylo mu řečeno, že bude do rána v pořádku. Harry věděl, že se do té doby opravdu nevrátí a už mu začínalo lézt na nervy to ustavičné pípání a blikání z druhé strany místnosti.
   Rozhodl se tedy, že se na to rychle podívá a najde způsob, jak to zastavit. Samozřejmě ale, že si s ničím nebude hrát a nepoleze do jeho souborů...
   Slezl ze své postele a loudal se k tomu otravnému počítači. Chvíli přemýšlel, ale nakonec usedl na Dracovu postel.
   Na obrazovce blikalo malé jednoduché okno s několika zprávami od někoho, kdo si říká Firefly.
   To jméno mu připadalo nějak známé a lámal si hlavu nad tím, kde ho jen slyšel. Pak se ale plácl do čela. No jasně! To je přece přezdívka Ginny. skoro všichni její bratři jí tak občas říkali už od mala.
   Pomyslel si, že to musí být ona. V tu chvíli si ale také uvědomil, že dělá něco, co neměl vůbec v úmyslu, ale i přesto mu zvědavost nedala a přečetl si zprávy v okně.

   Firefly: Haló!
   Firefly: Ví Harry, že máš zapnutý počítač, i když tam nejsi?
   Firefly: Ice, jsi tam?
   Firefly: Dobře. Možná ještě spíš. S Blaise nemůžu mluvit, jelikož je v hrozné náladě... Stejně ale nemám nic na práci, tak počkám, až se vzbudíš
   Firefly: -nudí se-

   Harry se rozhodl vykašlat se na všechny zásady a začal jí psát odpověď. Brzo si ale uvědomil, že psaní na klávesnici není tak jednoduché, jak si myslel.

   IceyGaze: Ahoj Ginny. Už jsem vzhůru
   Firefly: Ginny? Odkdy mě tu on-line nazýváš jménem?

   To byla chyba. Jak bylo vidět, měli pro sebe navzájem nějaký druh přezdívek. Překvapilo ho ale, že i přes tu chybu si stále myslela, že je Draco. Po celou dobu, co jí znal, byla spíše plachá a uzavřená, i když později zjistil proč...
   Vrtalo mu ale hlavou, co to bylo, co způsobilo, že se zamilovala zrovna do něj. Pak si ale vzpomněl na tu ranní epizodu s Blaise a rozhodl se, že je teď docela šťastný, že ho tak Ginny bere. Nicméně z té události s Blaise byl pořád zmatený...
   Zapudil všechny myšlenky někam až do hlouby mysli a začal psát odpověď. Ginny už pravděpodobně úzkostlivě čeká na druhém konci, co z něho vypadne. Pokusil se teda myslet na to, co by jí asi tak odpověděl Draco. Byla to zvláštní představa...

   IceyGaze: Ještě jsem unavený z toho kouzla, promiň
   Firefly: Mluvíš nějak divně

   Harry nasucho polknul. Snad něco netuší...

   Firefly: Ačkoli… zníš hezčí než obvykle. Možná bys to mohl dělat častěji –mrká-

   Harry si oddechl. Už začíná být pomalu paranoidní. Ona s ním jen... koketovala? Bylo to trochu divné, ale najednou se v této pozici cítil více jistý. On-line může být kýmkoli. Ona ho nemůže vidět, ale přepokládá, že mluví s Dracem!

   IceyGaze: Jindy jsem na tebe snad zlý?

   Harry si nemohl pomoct, ale přátelství mezi Ginny a Malfoyem ho trochu trápilo. On byl vždycky takový... nemilosrdný parchant, a Harry nechtěl vidět Ginny zraněnou.

   Firefly: -valí oči- To chceš, abych zvýšila tvoje ego jen proto, že jsi byl zraněný?
   IceyGaze: No… ano?
   Firefly: Ice! Nebuď hloupý. Samozřejmě, že na mě nejsi zlý. Jsi báječný a já jsem tak šťastná, že to řekneme lidem okolo. Opravdu opravdu moc

   Harry strnul s prsty nad klávesnicí. Říci co?

   IceyGaze: Co řekneme lidem okolo?
   Firefly: Cože? No přece o nás, hlupáčku!

   Harry neodpověděl. To, jak Ginny napsala „nás“ a jak s ním mluví, mu nahánělo trochu strach a začínal to vše konečně chápat.
   Ona Draca miluje a Harry si mohl dost živě představit, že Draco cítí asi (no spíš určitě) to samé. Harry si doposud myslel, že se kolem něj poflakuje jen proto, že je často s Blaise. Teď už ale ví pravdu.
   Překvapivě ho to ale vůbec nenaštvalo. Donutilo ho to cítit se lépe, protože... Jeho myšlenky ale byly přerušeny další zprávou od Ginny.

   Firefly: Za minutku jsem u tebe, jo? Z Blaise už začínám mít pomalu husí kůži a kromě toho si o ní musím promluvit s Harrym

   Harry byl shrbený nad obrazovkou a ještě si četl zprávu, když do pokoje vpadla Ginny.
   Rychle se podívala na Harryho, na Dracův počítač a pak opět do jeho provinile vypadající tváře. Harry opravdu neplánoval, že by se tohle mohlo stát.
   Ginny zčervenala jak rajče a zaťala ruce v pěst.
   „Nemůžu tomu uvěřit, Harry Pottere,“ zašeptala nasupeně, když jí konečně došlo, co se právě stalo.
   Harry si uvědomil, že je to za dnešní den už druhá svízelná situace, a že opět neví, jak by vysvětlil to, co právě udělal. Ještě se cítil ohledně Blaise hloupě a děkoval bohu, že nepřišla s Ginny.
   Donutil se tedy k žalostnému pokusu o uzavření míru a pokorně řekl: „Proč jsi se mnou chtěla mluvit o Blaise?“
   Ginny tato poznámka ujistila v jejích podezřeních a rozzlobeně na něj vyjekla: „Jak jsi mohl předstírat, že jsi můj přítel?“ Najednou se ale zarazila, když si uvědomila, co řekla. „Myslím tím... jak jsi mohl předstírat, že jsi Draco? To je strašný a tak... nenebelvírský!“
   Harry se zašklebil. „A chodit s někým ze Zmijozelu ne?“
   „On ne... ní můj přítel,“ odpověděla mu už jinak se červenající Ginny.
   „Nemyslím si, že by byl Draco příliš šťastný, kdyby tě slyšel tohle říkat. Myslel jsem si, že to chcete všem říct?“
   Jeho slova jí ale zase rozzlobila. „Ty jsi ale pokrytec. Co je po tom to, že jsi se líbal se zmijozelkou?“
   Teď byla zase řada na Harrym, aby se začal červenat. „Jak o tom víš?“
   „Blaise mi to nakonec řekla. Když jsem vás ráno oba viděla, něco mi připadalo... no divné. Co se to s váma dvojka děje? Blaise je furt náladová, se vším mlátí a nechce o tom mluvit.“
   „To je právě to, Ginny. Neděje se nic. Ráno to bylo jen nedorozumění a nic víc.“
   I když lhal na oko dobře, Ginny mu stejně neuvěřila. „Lháři. Jsi jako ona.“
   „Nejsem,“ řekl jí trucovitě a dal si ruce v podpaží.
   Ginny se na něj ale zašklebila a dala si svoje ruce pro změnu v bok. „Ale jsi, Harry. Nechceš si to připustit a všemožně to popíráš. Užíráš se ve vlastní mysli, protože je ze Zmijozelu a nemůžeš ji vypudit z hlavy!“
   Ginny byla připravená na to, že se s ní bude všemožně dohadovat a tím víc byla překvapená, když se jen zamračil.
   „Asi máš pravdu, Ginny. Sakra...“ řekl po chvíli a zavrtěl odevzdaně hlavou.

   Když se Draco konečně probudil, byla venku už tma. Cítil se dezorientovaně a hladově, a nemohl si vzpomenout, proč leží na matraci ve společenské místnosti místo ve svém pokoji spolu s tím hlupákem.
   Ale i přes panující šero mohl rozpoznat dva lidi sedící u stolu na druhém konci pokoje. Na stole byla rozsvícená svíčka, která vrhala stíny a světlo na oba sedící, kteří usrkávali čaj.
   Draco se snažil příliš nehýbat, aby na sebe neupozornil. Oba spolu tiše mluvili o věcech, které zněly podle tónu jejich hlasů důležitě a neurčeně pro uši studentů.
   „V tomto táboře jsme dokonce ve větším bezpečí, než v Bradavicích. není tu žádná možnost, jak by se sem dostal.“
   „To si přece myslel každý i o Bradavicích. v minulosti ale...“
   „Ne, Minervo. Bariéry okolo tohoto tábora jsou nejsilnější, jaké jsem kdy udělal. Jediný způsob, jak může skrz ně proniknout je ten, že by mu zevnitř někdo pomohl. A upřímně, který z těchto studentů by to udělal?“
   „Asi máš pravdu. Trápí mě ale, že je tak blízko. Snad budou tito studenti díky celému školení silnější.“
   Draco začal ztěžka dýchat, zatímco se v místnosti rozhostilo na chvíli ticho.
   „Myslíš si, že ho nevzbudíme?“ Oba se podívali jeho směrem a tiše poslouchali. Draco se snažil co nejlépe předstírat, že spí, než zase pokračovali v jejich rozhovoru.
   „V Bradavicích nebyla v bezpečí, Minervo. On ví, že jsme ji sem ukryli. Ale když teď zemřel chlapcův otec, bude se jí snažit za každou cenu získat do svých rukou. Kdyby se přece jenom něco stalo, jsem rád, že jsme udělali správné rozhodnutí a vzali ji s sebou.“
   „Ano, to souhlasím. Ale celé je to poněkud zvláštní, ne? Kdo by si jen pomyslel, že by mohl vzniknout takovýto vztah mezi tak rozdílnými a nejméně pravděpodobnými studenti?“
   Draco si uvědomil, že mluví nejspíš o něm a o Ginny a ještě víc napnul uši, aby slyšel Brumbálovu odpověď.
   „Vlastně mě to vůbec nepřekvapilo. Splňuje se tak proroctví o Ohni a ledu a klidně vsadím i své poslední boty na to, že to Voldemorta hodně štve.“
   Draco se snažil vstřebat všechny informace, co zaslechl. Byl docela v šoku a potřeboval si to v hlavě vše srovnat. Přestal úplně vnímat jejich další rozhovor a po skoro hodinovém přemýšlení se nakonec rozhodl, že to Ginny prozatím neřekne. Přinejmenším ne teď, aby ji zbytečně nevystrašil... A s tou myšlenkou nakonec znovu usnul.

   Když se druhý den vzbudil, byl už skoro čas oběda.
   Ginny s Harrym a Blaise už seděli venku na malé dece a zrovna jedli sendviče. Draco se posadil vedle Ginny a dychtivě si od ní vzal sendvič, který mu nabízela.
   „Tušila jsem, že budeš hladový. Tak jsem ti jeden schovala.“
   Draco se usmál a podíval se rychle na Harryho. Víc než cokoli jiného by teď rád políbil Ginny, ale nebyl si jistý, zda je to dobrý nápad.
   Nicméně Harry vypadal, jako kdyby věděl, co chce Draco udělat a souhlasně na něho rychle kývnul.
   I když ho to velice překvapilo, jemně jí políbil na tvář. „Děkuji,“ zašeptal a najednou měl sto chutí jí všechno říct.
   Ginny nevypadala, že by si všimla smutného výrazu, který mu přeběhl přes obličej a usmála se na něho. „Hádej jaký je dnes úkol. To nikdy neuhodneš,“ řekla dychtivě.
   Draco si všechny tři prohlédl. Ginny měla stejně jako Harry úsměv od ucha k uchu, zatímco ve tváři Blaise se rýsovalo spíše zděšení.
   „Opravdu netuším,“ odpověděl jí po pravdě.
   Ginny sáhla za sebe a podala mu jeho koště. „Budeme létat!“
   Tak tohle opravdu nečekal. „Cože budeme?“
   Ginny se zachichotala. „Máme dnes cvičit vyhýbání se kouzlům ve vzduchu. A ty budeš můj partner,“ řekla, jako kdyby o tom už bylo rozhodnuto.
   Poprvé od chvíle, kdy se vrátil Draco, najednou promluvila Blaise. „Cože? Ginny, já myslela, že pro dnešek budeme ve dvojici spolu,“ řekla jí trochu vyděšeně a pohlédla rychle na Harryho a jeho koště.
   Ginny potřásla hlavou a na rtech se jí objevil lstivý úsměv, zatímco se Draco podíval na Harryho. Tvářil se sice jako obyčejně, ale bylo jasně vidět, že vykládá veškeré úsilí k tomu, aby se nezačal více červenat a udržel vážnou tvář. Co se to tu sakra děje? Pomyslel si.
   „Blaise, Harry s Dracem jsou nejlepší letci ve škole. Neměly bychom proti nim šanci. Musíme se proto rozdělit,“ řekla rozhodně Ginny.
   Oba chlapci se usmáli komplimentu. Harry ale obrátil pozornost k Blaise. I když to byl protiklad toho, co chtěl, rozhodl se jí nabídnout kompromis. „Jestliže se mnou nechceš letět, můžeme se na koštěti střídat.“
   Malinko se zamračil v očekávání, že bude automaticky souhlasit. Namísto toho se ale Blaise začala červenat. „Já... nemůžu létat.“
   Ginny se na ní překvapeně podívala. „Proč ne?“
   Blaise potřásla hlavou a s rozpaky se na ní podívala. „Když jsme se učili v prvním ročníku létat, byla jsem zrovna nemocná a od té doby jsem k tomu neměla už příležitost.“
   Draco ji litoval. Ona opravdu nikdy neletěla na koštěti?
   Harry si přejel rukou po tváři a posunul se k ní o kousek blíž. „No dobře. Pokud ti nebude vadit, že budeš se mnou ve dvojici, a když budeš chtít, můžu tě to naučit.“
   Blaise se zamračila, ale nakonec souhlasila.
   Jejich chování Draca mátlo. Harry byl na ní milý, ale ona na něho ne. V jeho přemýšlení ho ale přerušila Ginny, která ho táhla za rukáv a donutila ho tím vstát.
   „Takže všechno co musíme udělat, je odzbrojit protivníka a udržet se ve vzduchu. Nemáme ale lítat moc vysoko, když s nás nějaká skupina pokusí odzbrojit. Zřejmě nechtějí žádné ošklivé pády,“ vysvětlila mu stručně Ginny.
   Když viděl Harryho, který se snažil klidně přemluvit Blaise, aby nasedla na koště, podíval se Draco na Ginny. „Nějaký čas jim to asi potrvá. Nechceš jít zatím na jeden rychlý let?“
   Ginny vypadala nadšeně. „Jasně že jo.“
   Když oba nasedli na koště, odrazil se Draco od země. Byli asi dvacet metrů nad zemí. Draco řídil jednou rukou, zatímco tou druhou chytil Ginny sedící před ním a trochu se jí naklonil hlavou přes rameno.
   „Víš, nikdy předtím jsem neměla vlastní koště. Můj bratr Fred mi ho sice někdy půjčoval, ale obvykle mě jen nechal letět s ním.“ Ginny skoro křičela, aby ji přes všechen ten hukot větru kolem nich slyšel.
   „Připomeň mi, abych ti jedno koupil, až přijedeme domů. Chceš řídit?“ zakřičel jí do ucha.
   Ginny překvapeně vyvalila oči. „Nemusíš mi kupovat koště, Draco.“
   Draco pustil násadu koštěte. Způsobil tím, že se začalo nebezpečně kymácet a Ginny ho musela chytit oběma rukama. „Já ale chci,“ řekl jí klidným hlasem a obejmul ji oběma rukama okolo pasu.
   Otočila se na něho s pohledem, který jasně říkal, aby tu ruku dal pryč, ale pak se zase vrátila k řízení. Draco se jen hravě usmál a chytil ji ještě pevněji.
   Ginny sletěla o malý kousek níž. Byla trochu nervózní z toho, že letěla tak vysoko. Chvíli letěla rovně, ale pak z ničeho nic trhla koštětem doprava, udělala rychlou otočku a vyletěla o malý kousek výš.
   Draco tím byl dost překvapený. Ne mnoho lidí umělo tak dobrou ostrou odbočku. „Jsem ohromený,“ polichotil jí a políbil ji ze strany na tvář.
   „Teď mě nerozptyluj, Draco,“ vynadala mu, což způsobilo, že se světlovlasý chlapec za ní začal smát.
   „Hej! Ginny! Přileťte kousek níž!“ vykřikl Harry letící pod nimi s Blaise. Oba seděli na koštěti stejně jako Draco s Ginny. Harry držel násadu před Blaise a druhou rukou držel Blaise rozpačitě okolo pasu. Ta ale nevypadala moc šťastná a výraz její tváře byl kombinací zmatku a zděšení.
   „Připravený, Pottere?“ zeptal se Draco skoro stejně, jako kdyby se měl konat zápas ve famfrpálu.
   „Jedině jestliže jsi připravený prohrát,“ odpověděl mu šklebící se Harry.
   Ginny si ale všimla, že jsou jejich hlasy téměř škádlivé a ne rozzlobené a zlomyslné, jako kdykoli předtím. Musela se usmát. Byla šťastná. Možná, že se ti dva nakonec naučí spolu vycházet...
   Draco znovu chytil násadu a Ginny ho s radostí nechala. „Boj“ mezi chlapci byl intenzivní a ona byla šťastná, že může chvíli odpočívat a užívat si letu.
   Když napočítali do tří a odletěli kousek od sebe, vyslala Draco na Harryho stejné kouzlo jako on na něj. Jejich kouzla se ve vzduchu střetla, zatímco oba odletěli o kus výš.
   „Nezkoušej ho. Musíš být jednoduše rychlejší než oni!“ křičela na Draca radostně Ginny. A každým dalším okamžikem pak děkovala bohu za to, že je její kluk famfrpálový hráč.
   Dobrou půlhodinu po sobě všichni metali všemožná kouzla, ale zatím ani jeden z nich nevypadl. Harry s Dracem byli extrémně dobří letci a Ginny si uvědomovala, že mohl být tento úkol na pěkně dlouhou dobu. Ve vzduchu ale bylo ještě hodně dvojic a skupin, takže měla o zábavu postaráno.
   Další, čeho si Ginny všimla bylo, že se Blaise usmívá a musela uznat, že z toho začíná mít radost i ona. Přísahala by, že viděla i Harryho, jak si Blaise přitáhl blíž k sobě a ona dokonce vypadala, jako kdyby jí to nevadilo tolik jako předtím.
   Zatímco byla Ginny ztracena v myšlenkách a Draco se věnoval vyhýbání se jiné dvojici, udeřilo do nich najednou kouzlo, vytrhlo jim hůlky z ruky a poslalo je ve spirále k zemi.
   Draco naštěstí stačil duchapřítomně zbrzdit pád před tím, než dopadli na zem a o chvíli později pak už jen slyšeli radostné výkřiky o vítězství od Harryho a Blaise, kteří vedle nich zrovna přistáli.
   Blaise jim hned vrátila jejich hůlky, zatímco se na její tváři rozlil úsměv od ucha k uchu.
   „To bylo dobré, Blaise!“ řekl Harry a bezmyšlenkovitě ji objal. Oba byli tak vzrušení z výhry, že k velkému překvapení jejich přátel mu Blaise objetí dokonce vrátila.
   Draco si něco bručel, ale Ginny se usmívala. Jestliže jejich prohra udělala Blaise šťastnou, klidně by prohrávala znovu každý další den.
   „Byla to docela legrace,“ okomentovala to celé Ginny a strčila si hůlku do kapsy. „Co budeme dělat teď?“
   „Půjdu se utopit kvůli prohře s Potterem,“ řekl Draco a také si schoval hůlku.
   Harry se zašklebil. „Nemarni čas, Malfoy. Prohrál jsi s Blaise a ne se mnou. Já jsem pouze řídil koště.“
   Všichni se ještě smáli, a to dokonce nakonec i Draco, když sebrali košťat a vydali se zpátky do pokojů.
   „Hele, Ginny, není tohle náhodou tvůj přívěsek?“ ozvala se najednou Blaise a zvedla něco ze země.
   Mladší dívka se k ní rychle obrátila a překvapeně se podívala na pobleskující se kousek kovu v její ruce. Šahajíc na krk si v tu chvíli byla stoprocentně jistá, že je to opravdu její přívěsek zobrazující sněhovou vločku s plamínkem ohně.
   „To je zvláštní. Zajímalo by mě, jak se sem mohl dostat,“ řekla zamyšleně Ginny a zapnula si řetízek s přívěskem okolo krku.
   „Musela jsi ho ztratit, když jsme byli zasaženi kouzlem a padali jsme k zemi,“ odpověděl jí Draco a pokrčil rameny.
   „Asi ano,“ odpověděla mu nakonec po chvíli přemýšlení.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23