TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

16.kapitola - Portportál


     vloženo: 22.10.2006    19.047 znaků / 3.269 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Portportál - z kontextu a z překladu to znamená něco jako „Brána do Útočiště“
Scarface – no já osobně bych to spíše pojmenovala zjizvený ciferník, ale v překladu by to mělo znamenat zjizvená tvář

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Zbytek dne byl sice poněkud neúspěšný, ale Brumbál jim nechal celý večer volný.
   Blaise s Harrym se i přes jejich okamžitý záblesk přátelství během úlohy při létání vrátili opět k jejich „nemluvení“. Ginny už byla unavená zkoušením dostat z Blaise důvod jejích častých špatných nálad a raději ji nechala samotnou v pokoji. Nyní byla s Dracem v jeho „chlapeckém“ pokoji a učili Harryho, jak využít konverzační vlastnosti počítače. I přes jeho zošklivení mudlovského počítače kvůli jeho bratranci v něm totiž Dracův laptop po předešlém večeru zažehl zájem.
   Ginny raději o včerejších událostech pomlčela a neřekla nic o tom, že to vlastně není jeho první kontakt s tímto počítačem, zatímco ho s ním Draco nechal trochu neochotně pracovat.
   Dokonce, i když Harry naštval Ginny tím, že předstíral, že je Draco, jeho sympatie k Blaise ji nutily na to částečně zapomenout.
   A když se teď dozvěděl i Draco, že se Harry zajímá o Blaise, roztál v něm další malý kousek zmijozeláka.
   „Ok, Pottere. Teď klikni na kotel a pak si vyber druh místnosti, ve které si chceš s někým povídat,“ vysvětloval mu Draco poté, co mu pomohli založit si jméno, které bude na chatu používat.
   Harry klikl na stejnou místnost, do které chodili i Ginny s Dracem a skončil v místnosti s dalšími osmi lidmi.

   ScarFace: No... ahoj?

   Pár lidí ho pozdravilo zpátky, nicméně jedna odezva se objevila v samostatném okně.

   CameraShy: Ahoj. Neobtěžuju tě? Nevěděl jsem, že máš také počítač...

   Okno se objevilo vcelku rychle a Harry vypadal docela zmateně.
   Když ho tak Ginny viděla, musela se začít smát. „To je Colin, Harry. To okno znamená, že si spolu píšete jen vy dva a nikdo z ostatních nemůže váš rozhovor vidět,“ vysvětlila mu.
   Harry přikývl. Byl stále ještě trochu zmatený jeho chatovým jménem a hned se musel naučit něco nového.

   ScarFace: Ahoj. Na chvíli jsem si půjčil přenosný počítač od Malfoye

   Harry byl v psaní překvapivě pomalý a napsat zprávu mu nějakou chvíli trvalo. Každým dalším úhozem ale vychytávat strategii psaní a časem mu to snad půjde lépe.
   Colin na druhé straně trávil u počítače zřejmě hodně času a jeho odpovědi přicházely zpátky pomalu dřív, než Harry dopsal řádek.

   CameraShy: Cože??? Chceš mi říct, že spolu ty a Draco vycházíte? Počkej... nevzal jsi mu náhodou jeho laptop, že ne?“

   Když uslyšel červenající se Harry Ginny, která se snažil udusit smích, raději rychle začal psát odpověď.
   „Co je na tom tak zábavného?“ zeptal se Draco, zvědavý na zdánlivě tajná vtip mezi Ginny a Harrym.
   „Ale nic,“ odpověděla mu Ginny a umlčela ho polibkem.
   Draco vypadal na chvíli trochu rozhořčeně, ale pak si jen povzdechl a vzdal to.

   ScarFace: Coline! Já jsem ho Dracovi nevzal! Jenom jsme spolu uzavřeli smluvní dohodu kvůli jeho a Ginny... přátelství

   „Neboj se, Pottere, on už to ví,“ prohodil Draco, který se mu díval přes rameno.
   Harry se k němu obrátil. „Určitě ne. Já...“ V půlce věty se ale rozpačitě odmlčel.
   Ginny už to nemohla vydržet a začala se hlasitě smát. „Ty jsi ho poslal, aby o mě něco zjistil. A on se vrátil a řekl ti, že nic. Mám pravdu?“
   Harry rozpačitě přikývl. „Jak o tom víš?“
   „Nejsi jediný, kdo se přátelí s Colinem. Legrační je, že jsi prohrál se členem vlastního „fanklubu“. On ti lhal, Pottere,“ řekl mu nadšeně Draco. A i když to znělo dokonce i přátelsky, nemohl odolat a zašklebil se na něj.

   CameraShy: Ah... takže ti to už řekli? Je mi moc líto, že jsem ti před tím lhal, Harry

   Harrymu málem vypadly oči z důlků, když si přečetl doznání Colina k něčemu, co právě řekl Draco.

   ScarFace: Dobře...
   CameraShy: Můžu tě teď o něco požádat zase já?
   ScarFace: Záleží na tom, o co jde. Zahrnuje to lhaní?
   CameraShy: Ne. Můžeš mi říct, jak se má Blaise?

   Harry si to musel přečíst dvakrát, aby s ujistil, že vidí dobře. Proč by se měl Colin zajímat o Blaise?

   ScarFace: Jak to myslíš?
   CameraShy: Já... myslím, že se mi vyhýbá a nechce se mnou mluvit
   ScarFace: S tebou taky?
   CameraShy: Cože?
   ScarFace: Ale nic

   Harry se podíval na Ginny. „Fajn. Vypadá to, že ho znáš lépe než já. Co tím myslel?“
   Ginny se naklonila k počítači a když si to přečetla, překvapením vyvalila oči. „Tak to vypadá, že tu máš vážného soupeře, Harry. Já jsem si sice myslela, že se mu líbí, ale teď už je to jasné.“
   „Creevey? Jemu se líbí Blaise?“ Výraz rozčarování v jeho tváři byl docela vtipný.

   ScarFace: Moc si nelichoť, Creevey. Ona ignoruje každého. Udělali jste si snad něco?

   „Nerozumím tomu, proč tě tak zbožňuje. Nebo proč to dělá. Vždyť ty se k němu chováš hrozně, Harry,“ řekla mu ostře Ginny..
   „Já se tak obvykle nechovám! Jen se cítím... divně kvůli Blaise.“ Harryho tvář v tu chvíli hrála všemožnými odstíny. „Jak dobře ji Colin zná?“ zeptal se nakonec zvědavě.

   CameraShy: Cítím se trochu kurážněji. Můžeš jí ode mě něco vyřídit, Harry?

   Slova, která se na obrazovce objevila, Harryho totálně odrovnala.
   A Draco se v tu chvíli začal hlasitě smát. „Ano, Harry. Možná bys mohl něco přetlumočit. Vlastně jsme slyšel i něco o Snapeovi. Že prej po ní mrká...“ Když ho ale Ginny praštila do ramene, zmlknul.
   Harrymu z úst uniklo přiškrcené zavrčení, když vyskočil od počítače a šel pryč z místnosti. „Po tomhle budu potřebovat nejspíš cvokaře nebo pořádně velkou myslánku...“ mumlal si při tom.
   Ginny se usmála. „To by mě zajímalo, co se mu honí hlavou...“

   „Tak co, Ginny. Už jsi zjistila, jak jsi ztratila svůj přívěsek?“
   Blaise s Ginny seděly v jejich pokoji, zatímco se venku stmívalo. Harry byl ještě venku a pokoušel se uklidnit. A Draco zůstal v pokoji a nechal dívky o samotě, aby si popovídaly.
   Ginny potřásla hlavou. „Nosím ho celou dobu, co mi ho Draco dal. Jediné co mě napadá je, že jsem ho musela ztratit při tom pádu k zemi... ale je to zvláštní. Nebyl totiž rozepnutý ani nějak jinak porušený.“
   Blaise pokrčila rameny. „Divné.“
   „Tak a co se děje s tebou?“ řekla po chvíli Ginny a záměrně se na ni podívala.
   Blaise předstírala, že neví o čem mluví. „Nevím. Co by se se mnou mělo dít?“
   „Ale no tak, Blaise. Moc dobře víš o čem mluvím! Tak co?“ řekla znovu tvrdohlavě Ginny.
   „Nic. To je to,“ odpověděla jí mrzutě Blaise.
   „Opravdu?“
   „Ne.“
   Odpověď Ginny dost překvapila.
   „Nejsem si s lidmi moc blízká...“
   Ginny vyvalila oči. „Děláš si ze mě legraci! A co Draco?“ Na malou chvíli se zamyslela. „A co Colin?“ Chtěla se ještě zmínit i o Harrym, ale Blaise se do ní zavrtala pohledem a přerušila ji.
   „Ne. To je jiné, Ginny. Tomu bys... nerozuměla. Věř mi,“
   „Zkus to.“
   Blaise se ale zamračila. „Ne, Ginny. Nemíchej se prosím do věcí, kterým nerozumíš. Tohle se netýká Harryho, Colina nebo kohokoli jiného, jak si myslíš. Mám pro to své důvody a tak to prostě je.“
   Ginny jen těžko skrývala raněný pohled vepsaný v její tváři a Blaise se okamžitě cítila hrozně. Kdyby ale Ginny znala pravdu, byla by určitě ještě víc rozrušená než teď.

   „Přeji všem dobrá ráno. Jste pečlivě připravení na další den vašeho školení?“ Brumbál se usmál na ještě zívající studenty a usedl na své místo u stolu.
   Draco s Ginny si vesele povídali a Harry vypadal, že o něčem hluboce přemýšlí, zatímco Blaise seděla na druhém konci stolu a trucovitě se rýpala v ovesných vločkách na jejím talíři.
   „Docela by mě ale zajímalo, co si pro nás dnes připravili,“ řekla zvědavě Ginny.
   „Včera to bylo docela snadné a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to dnes bylo něco náročného,“ poznamenal Draco a strčil si do pusy další sousto ovesných vloček.
   Po zbytek snídaně pak už byli zticha, dokud jejich talíře nezmizeli.
   „Rád bych vás informoval, že jsme právě dosáhli poloviny vašeho tréninku,“ promluvil v tu chvíli Brumbál a postavil se. „Další úkoly už budou těžší. Jsem si ale jistý, že je můžete všichni bez výjimky i nadále plnit.“
   McGonagallová, která se děla za ním, souhlasně přikyvovala, zatímco Snape vedle ní seděl až skoro prkenně. Po celou dobu vypadal, že si to jako dohlížející učitel místo vyučujícího docela užívá. Dracovi ale neuniklo, že si až příliš často bolestivě třel ruku. Pamatoval si, že to dělal i jeho otec, když se věci nevyvíjely tak jak měly.
   „Dnešní úkol je docela odlišný od těch, s jakými jste se tu doposud setkali a je také docela náročný. Neočekávám, že budete všichni schopni ho splnit. Ve skutečnosti si myslím, že to zvládnou tak dva nebo tři z vás všech.“
   Studenti si mezi sebou začali dychtivě šeptat o tom, co by se měli asi tak učit.
   „Vsaď se, že se budeme učit nějakou neodpustitelnou kletbu,“ řekl potichu Seamus Parvaty. Ta po něm ale šlehla nesouhlasným pohledem, což ho přimělo, aby se začervenal a bezprostředně zmlknul.
   „Budete se učit, jak vytvořil Portportál,“ řekl nakonec vážně Brumbál.
   Harry se zakuckal. Znělo to jako nějaký název z videoher, které měl jeho bratránek. Hermiona ale na druhou stranu vypadala trochu vyděšeně. Pamatovala si totiž, co o tom kdysi dávno četla. Měla by to být nějaká změna času nebo něco podobného. „Ale... pane profesore, toto je pro nás velice těžké.“
   Brumbál ale vypadal docela pobaveně. „Ano, slečno Grangerová, to je. Proto se smířím s tím, když se to mnohým z vás nepovede.“
   Zbytek studentů ale nevěděl, soudě už jen podle jejich pohledů, co to Portportál vlastně je, a tak jim to začal Brumbál vysvětlovat. „Portportál je jakési okno dočasné dimenzionální kapsy, které pro sebe může čaroděj nebo čarodějka vyčarovat k úniku před smrtelným nebezpečím. Takový člověk ale musí být dá se říci šílený a mnohdy ve velkém stresu, aby takové okno mohl vytvořit.“
   „Co můžete udělat, jakmile tam jste?“ zeptal se jeden chlapec z Havraspáru.
   „Vše, co budete chtít,“ odpověděl mu tajemně Brumbál a chvíli si ho prohlížel.
   „Vše, co musíte udělat je, představit si nejhezčí část vašeho života a přát si něco hezkého,“ Řekl po chvíli a usmál se. „A samozřejmě také musíte říci Temporas Portalis.
   Když to trochu ví nahlas vyslovil, rychle mávnul hůlkou a zmizel, aby se o sekundu později zase objevil. Vypadalo to, jako by se před nimi jeho postava jen blýskla.
   „Zajímavé, viďte? Byl jsem ve svém okně necelých sedm minut, ale vám to přitom připadalo pouze jako mžik. Mám pravdu?“
   Ginny poklesla čelist. Nikdy o takovém kouzlu nikde nečetla, natož aby ho viděla. A najednou byla i zvědavá. „Pane profesore?“ zeptala se plaše.
   „Ano, slečno Weasleyová?“
   „Říkal jste, že musí být čaroděj v nebezpečí nebo ve stresu. Jak jste se tam tedy dostal Vy?“
   Starý čaroděj se na ní podíval tak zvláštním pohledem, že si až přála, aby se byla neptala.
   „Koneckonců, mohu Vám to říci. Po celou snídani mě totiž zlobilo, že jsem ráno nemohl najít ponožky, které jsem měl na dnešní den přichystané.“ S úsměvem na ní přitom mrknul a posadil se zpátky ke stolu, naznačujíc tak studentům, že se mohou začít pokusit plnit dnešní úkol.
   Ginny s Dracem odstoupili od stolu je jednoho z prázdných rohů místnosti. i když úloha nevyžadovala práci ve dvojicích, oba spolu byli rádi a neviděli důvod, proč by to teď měli měnit.
   Harry dokonce uvažoval, že by Blaise také pozval na společnou práci. Ta ale odešla rychle od stolu a zastavil a se až nedaleko Draca a Ginny. Harry si nebyl moc jistý, jestli za ní má jít a tak raději zůstal blízko jejich stolu.
   „Takže vše, co musíme udělat, je představit si... náš život?“ uvažovala nahlas Ginny a vytáhla z kapsy svou hůlku.
   Draco přikývl. „Viděl jsem svého otce...“ Najednou se mu ale na tváři objevil široký úsměv. „No jasně. On to používal, když byl na mě nebo na matku rozzlobený. Určitě se tam vždycky potřeboval uklidnit a zchladit. Zřídkakdy činil nějaké dobro, ale obvykle se vrátil o dost víc klidný, než odešel.“
   „Opravdu?“ zeptala se se zájmem Ginny.
   „Ano,“ odpověděl. „Jednou říkal, že tam byl dva dny. Bylo to zrovna tehdy, když jsem mu řekl, že nechci být Smrtijedem,“ Draco se musel začít smát, ale najednou se zamyslel. „Docela by mě zajímalo, co tam celou tu dobu dělal...“
   Blaise seděla na zemi s napřaženou hůlkou před sebou. Dívala se na ni, ale moc od toho nečekala. Pochybovala, že bude schopná zvládnout tohle těžké kouzlo. Zvlášť, když byla ve špatné náladě a nemohla si vzpomenout na žádnou šťastnou chvíli z jejího života.
   Dokonce i připustila, že se velkou většinu svého života topila v osamělosti. Teď ale měla dobré přátele, a přesto si Draca a Ginny moc nevšímala. Pravda ale byla, že se s nima cítila nesvá, když se kolem motal Harry. bylo zřejmé, že se mu líbila, ale nemohla to opětovat. Byl to podobný případ jako s Colinem, i když je pravda, že on s ní komunikuje jen přes písmenka na chatu. Bylo hodně těžké ho ignorovat. Navíc, když s ním sdílela kajutu a on čekal, že se s ním bude dělit o přátele.
   Myslela na to, jaký by byl asi její život bez nynějších přátel a bez Harryho, který se jí stále snaží nějak zaujmout, a zamumlala formulku.
   Nic se nestalo. Ani jí to nepřekvapilo, protože jí ta myšlenka moc šťastnou neudělala.
   Rozhodla se to zkusit znovu. Představila si, že je zpátky v Bradavicích, kde se mohla před ostatními snadno schovat. Představila si tajnou místnosti pod knihovnou, kde trávila skoro všechen volný čas a znovu pronesla formuli.
   Zase se nic nestalo. Stále seděla na tvrdé dřevěné podlaze se zamračeným výrazem v obličeji a s hůlkou v ruce.
   „Ještě naposledy se o to pokusím,“ řekla si sama pro sebe. „A jestliže se zase nic nestane, bude to mínus pro mě a vykašlu se na to.“ Vyčistila si hlavu od všech myšlenek a zaměřila se na její dávný život s rodiči.
   Představila si, že byli její rodiče laskaví a veselí lidé, povídali si o nejnovějších článcích v mudlovských novinách a plánovali jejich příští výlet do Příčné ulice.
   Představila si sebe jako osmiletou holčičku. Šťastně seděla s rodiči u snídaně a prosila matku, aby ji brzo přijali do bradavic. A její rodiče se tomu smáli.
   Pak si její matka vyhrnula rukáv a poškrábala se. Namísto ošklivého tmavého znamení tam měla, podle představy Blaise, jen hladkou kůži. A i když to byla nepravdivá vzpomínka, udělala Blaise šťastnou. „Temporas Portalis,“ zašeptala.
   A najednou okolo ní všechno zčernalo a ocitla se sama v úplné temnotě. Objevilo se tam ale jedno jediné světlo, které bylo pod ní a svítilo směrem nad ní.
   Vstala ze země. Když se ale rozhlédla okolo sebe, objevila jen stále stejnou temnotu.
   „Přála bych si, aby tu se mnou teď byla Ginny...“ řekla nahlas. Překvapeně ale uskočila, když se před ní Ginny objevila. Nebyla to pravá Ginny, ale jen její iluze. „Určitě se mi tu splní jakékoli přání,“ řekla zamyšleně.
   „Přeju si, aby tu bylo milion čokoládových žabek!“ zakřičela a trochu se přikrčila. Čekala, že na ní budou pršet žáby, ale nic se nestalo. „Fajn. Tak možná že ne každé přání.“ A najednou se jí v ruce objevila jedna čokoládová žabka, která ale seskočila dřív, než si z ní mohla kousek ukousnout.
   Blaise s začala smát a natáhla se po žabce. Honila ji všemi směry, až dokud neměla totálně unavené nohy. Nebyla si jistá, jak dlouho tam už byla, ale byla přesvědčená, že je to tu rozhodně lepší a to dokonce než v tajné místnosti pod knihovnou.
   Pravděpodobně ji po celou dobu sleduje Brumbál, a tak by se měla brzo vrátit. Najednou si ale s hrůzou uvědomila, že vlastně neví jak.
   „Já... přeji si, abych se mohla... vrátit?“ řekla nejistě. Zabralo to ale a o pár sekund později už seděla opět na dřevěné podlaze.
   Vypadalo to, že si nikdo nevšiml, že byla pryč a že se jí tělo trochu blýsklo. Teda nikdo až na Brumbála, který na ní přes místnost mrkl a usmál se. Byl velmi ohromený tím, jaké dovednosti měla Blaise. Už hodně dlouho nepoznal nikoho, kdo by byl jakožto začátečník v tomto kouzle tak dobrý. Je to silná dívka. Víc, než si vůbec sama uvědomuje.
   Brumbál všechny pozoroval, ale nikomu dalšímu se to zatím nepovedlo. Pohlédl na Ginny, která vypadala trochu rozhořčeně, když se jí Draco pokusil nenápadně pomáhat. Donutilo ho to, aby se usmál a přesunul zrak jinam.
   Harry vypadal, že to už dá se říci vzdal a jen znuděně mával hůlkou, zatímco Seamus s Parvaty odešli do jejich pokoje a Brumbál si jen mohl představit, jak asi tak procvičovali kouzla. Pár metrů od něho ale stála Hermiona, která v tu chvíli vypadala totálně vražedně.
   „Je všechno v pořádku, slečno Grangerová?“ Brumbálův hlas byl klidný a konejšivý.
   „Tohle není normální. Mě to nejde!!!“ odpověděla mu rozzuřeným hlasem mladá čarodějka, aniž by si uvědomila, s kým vlastně mluví.
   Skrývajíc svůj široký úsměv, pokusil se jí povzbudit. „Nevzdávejte se, Hermiono. Je to velmi obtížné kouzlo, které mnohdy nezvládnou ani dospělí a velice dobří kouzelníci. Vy toho dosáhnete, ale jedině tehdy, až se přestanete vztekat. Dnes to ale rozhodně už v této místnosti jedna osoba zvládla.“
   Hermiona vypadala překvapeně, zaraženě a šokovaně zároveň. „To je... přede mnou?“
   Brumbál se ale jen usmál a s mírnou úklonou přešel poblahopřát Blaise.
   „Blahopřeji Vám. Musím uznat, že jste na mě během tohoto výletu velice zapůsobila, slečno,“ řekl a pozoroval, jak jeho slova zvedla té náladové zmijozelce náladu snad o 50%.
   „Oh. Já... moc děkuji, pane.“ Blaise v tu chvíli vypadala dost rozpačitě.
   Brumbál ale jen s úsměvem přikývl a odešel.

   „Draco! Pusť mě. Zkusíme to teď pro změnu každý zvlášť!“ řekla Ginny a snažila se ho odstrčit, zatímco on se na ní jen zašklebil. „Kromě toho jsem neviděla, že by si se nějak mihnul. Mám pravdu?“
   Draco hrál uraženého. „Mohu to kdykoli udělat. Počkej. Temporas Portalis!“
   Ginny se jen usmála a sledovala Draca, který čekal na něco co nepřicházelo.
   „Skvěle,“ prohlásil Draco, chytil Ginny kolem pasu a přitáhl si ji blíž. „Jsme oba úplně neschopní.“
   Ačkoli to znělo trochu urážlivě, Ginny to tak ani nepřišlo. Jemně ho políbila na špičku nosu a s menším zachichotáním zašeptala: „Temporas Portalis.“
   A v tu chvíli se oba ocitli skoro ve stejně tmavé místnosti jako před tím Blaise.
   „Ginny byla dost překvapená. „Co to...?“
   Draco vypadal trochu zmateně. Obzvlášť, když rukou prohábl tmu před ním. „Ginny, ty jsi to dokázala! To je paráda... Proč jsem tu ale s tebou?“
   Pokrčila jen rameny. Stále ještě byla ohromená z toho, že se jí to kouzlo povedlo. „Možná je to tím, že jsem se tě dotýkala,“ odpověděla mu zamyšleně. Pak se jí ale na tváři objevil úsměv od ucha k uchu. „Páni! Mě se vlastně povedlo to kouzlo dřív než tobě,“ řekla nadšeně a radostí začala skákat okolo něj.
   „Kéž bys nebyla schopná tu takhle poskakovat,“ zamumlal Draco a zamračil se.
   Vypadalo to, jako kdyby se Ginny zastavila v půlce kroku a zmizely jí nohy.
   „Co jsi to udělal?“ zeptala se ho téměř hystericky.
   „Já... jen jsem si přál, abys tu nemohl poskakovat.“
   Ginny na něj chvíli nasupeně koukala, než jí to konečně došlo. „Fajn. Tak já si přeju, abys měl růžové vlasy dlouhé až do pasu,“ prohlásila a sledovala, co to udělá.
   A skutečně. Jeho dokonale plavé vlasy začaly v tu chvíli růst stejně jako s začala měnit jejich barva.
   Místo toho, aby byl Draco naštvaný, začal se dlouze a hlasitě smát spolu s Ginny.
   Po pár minutách se ale rozhodli, že se vrátí zpátky do reality, kde mohla Ginny zase normálně chodit a Draco měl zpátky své plavé lasy.
   Kromě těchto tří už ale nikdo jiný tento úkol nezvládnul. Všichni byli malinko sklíčení a zklamaní, ale na Hermioně to bylo vidět hned na první pohled. Bylo to snad poprvé, kdy byla v něčem neúspěšná. Hrozně jí to lezlo na nervy a nejbližší okolí to poznalo hned z první ruky.
   Po celý zbytek odpoledne pak už měli volno, ve kterém se skoro všichni uchýlili do jejich pokojů.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23