TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

19.kapitola - V Portportálu


     vloženo: 15.03.2007    8.649 znaků / 1.520 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahojky všichni. Jelikož původní autorka přestala z ničehož nic psát tuto povídku, rozhodla jsem se ji po naléhání některých lidí z okolí i z netu dopsat s malou pomocí od vás všech sama. Tuto kapitolu jsem napsala s menší pomocí své kámošky Fire, která mi poradila docela dobré náměty na děj, za což má mé velké díky.
No a teď mám pro vás první překvapení: ráda bych vás všechny chtěla tímto poprosit, aby jste mi do tabulky vedle komentářů psali vaše návrhy, jak by mohla tato povídka eventuelně pokračovat
Předem moc díky. Vaše Catriona Neko

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když se Draco vzbudil, uviděl kolem sebe jen černočernou tmu a uvědomil si, že vlastně ani neví, jak dlouho byl v bezvědomí.
   „Draco...“ U hlavy mu najednou zazněl velmi krásný a známý hlas. Když trochu potřásl hlavou, aby se vzpamatoval, začal konečně rozeznávat obrysy.
   „Ginny?“ zeptal se překvapeně. „Co se stalo? Jsem snad už mrtvý? Ale co tu děláš proboha ty?“ začal se zmateně vyptávat.
   „Jsme v Portportálu,“ ozval se najednou hlas Blaise.
   „Jak jsi to ale dokázala?“ zeptala se už poněkolikáté trochu zmateně Ginny.
   „No po pravdě řečeno až moc lehko. Věnoval svou pozornost Dracovi a já byla víceméně schovaná za váma. Dokázala jsem se tak nepozorovaně dostat až k vám a všech se vás tak nějak dotknout. Pak nás to přeneslo sem. Nevím... sama to pořád nechápu, protože...já...“ Blaise se v tu chvíli málem rozbrečela a sesunula se na zem vedle Ginny a Draca.
   „Blaise, my jsme ti za to vděční a moc ti děkujeme,“ řekla Ginny a sledovala Blaise, jak se zase postavila. „Teď ale musíme nějak vymyslet, co budeme dělat dál,“ začala duchapřítomně uvažovat, než se otočila k Dracovi. „Draco, jak ti je?“
   „Bylo mi už lépe, ale postavit se dokážu. A když bude třeba, tak i bojovat,“ odfrkl si Draco a trochu nemotorně se posadil.
   „To je dobře. Musíme teď ale něco vymyslet,“ řekl opodál stojící Harry, nadějně se na všechny podíval a s úsměvem zavrtěl hlavou. „Musíme teď zapomenout na všechny naše neshody a spolupracovat. Jsme v tom teď všichni až po uši... společně...“ dodal, sedl si na zem a zkřížil si ruce na hrudi.
   „Máš pravdu,“ prohlásila po chvíli Blaise a sedla si vedle něho.
   Ginny se při tom pohledu jen usmála. Pak jí ale něco napadlo. „Pamatujete si, co Brumbál odpověděl Kevinovi na otázku, co vše tu můžeme dělat?“
   „Řekl, že prý vše, co budeme chtít,“ odpověděl jí zmateně Draco.
   „No právě,“ zareagovala nadšeně Ginny. „Co kdybychom se, teoreticky vzato, mohli i odsud spojit s Brumbálem?“
   „Teoreticky by to mohlo být možné...“ zamyslela se Blaise. „Když jsem ale byla v Portportál poprvé... No, tehdy jsem si přála, aby tu se mnou mohla být Ginny. Ale objevila se tu tenkrát jen její iluze.“
   „Pokud bychom ale spojili všechny naše mysli, mohlo by to vyjít...“ řekl zamyšleně Draco. „Ginny, pamatuješ si, jak jsem ti říkal o otci a Portportál?“
   „Říkal jsi, že tu pokaždé strávil několik hodin...“
   „To ano, ale co když se tak mohl i s někým spojit? Vzpomínám si totiž, že když o tom tehdy mluvil, šel potom najisto a dělal věci, o kterých předtím jen přemýšlel.“
   „Tak fajn. Jdeme to teda zkusit?“ zeptala se nadějně Blaise.
   Všichni čtyři se teda posunuli tak, aby byly rádoby v kruhu a chytli se za ruce. Blaise se sice Harryho nabízené ruky chytla zprvu dost váhavě, ale pak jen zavřela oči a soustředila se na její úkol, stejně jak to dělali i ostatní.

   „Copak se děje? Máte být přece s ostatními studenty,“ ozval se najednou Brumbálův hlas.
   Všichni čtyři v tu chvíli nadějně vzhlédli, směrem odkud se ozval jeho hlas a uviděli pomalu se zobrazující postavu Brumbála.
   „Pane řediteli! Ono to opravdu funguje!“ vykřikla nadšeně Blaise a rychle se postavila. Ostatní hned následovali jejímu příkladu a během pár sekund před ním všichni stáli.
   „Jak vidím, jsme v Portportál,“ konstatoval situaci Brumbál, když se okolo sebe rozhlédl. „Blahopřeji, slečno Zabini,“ řekl s úsměvem, který ale následně zmizel. „Víte, co se stalo? Před malou chvílí byla roztříštěná bariéra okolo tábora.“
   „Moje zásluha to nebyla, pane. Vlastně na to přišel Draco s Ginny a díky spojení myslí jsme se s Vámi mohli spojit,“ odpověděla Blaise, načež mu všichni čtyři vylíčili, co se vlastně stalo.
   „Tak proto byl tak naštvaný a roztrhl bariéru vší silou. Nevím, jak jste to dokázala, slečno, ale změnila jste strukturu Portportál. Jak dlouho tu už vlastně jste?“
   „Asi třicet minut, pane,“ odpověděl mu Harry.
   „Takže když si to porovnáme, mimo portál uběhlo něco okolo 15 minut,“ konstatoval situaci Brumbál, zatímco si je všechny zamyšleně prohlížel.
   „Každopádně se tím ale vysvětluje proroctví o Ohni a Ledu.“
   „Další proroctví?“ zeptal se trochu nevrle Harry.
   „Až doposud jsem si myslel, že se to týká pouze vás dvou,“ řekl Brumbál a podíval se na Draca s Ginny
   „Já o něm vím, pane,“ přiznal se provinile Draco. „Slyšel jsem Vás, jak jste se o něm bavil s profesorkou McGonagallovou.“
   „Děkuji za Vaši upřímnost, Draco,“ řekl usmívající se Brumbál. „Tuším ale, že jste to už řekl i Vaší přítelkyni.“
   „Ano, pane. Řekl mi o ní před pár hodinami,“ řekla Ginny.
   „My o ní ale nic nevíme,“ řekla Blaise skoro stejně nevrlým tónem, jako předtím Harry.
   „Je to docela složitá věštba a mnoho let mi trvalo, než jsem přišel na to, koho se vlastně týká. Ta věštba je stejně stará, jako ta o Tobě, Harry,“ řekl Brumbál a podíval se na Harryho, který nepatrně ztuhnul. „A v některých pasážích je s ní i velice propojena. Měl jsem tehdy docela velké štěstí, když jsem ji získal. A kromě mě už nikdo na celém světě nezní její znění.“
   „Ale... koho se vlastně týká?“ zeptal se opatrně Harry.
   „Jsem si na sto procent jistý, že vás čtyř.“
   „Ale... jak by mohla?“ zeptala se Blaise a podívala se na Harryho.
   Brumbál si jen nepatrně povzdechl. „Vše vám povím. Nejdřív se k tomu ale posadíme,“ odpověděl a posadil se do jednoho z křesel, které se v tu chvíli vedle nich objevily.
   „Věštba byla před sedmnácti lety napsána na pergamen, který jsem ale později zničil. Doposud jsem si myslel, že o ní vím jen já, jelikož ten, kdo ji vyřkl i ten, kdo ji napsal, jsou už mrtví. Ale mýlil jsem se. Nevím, jak je to možné, ale Voldemort se o ní také dozvěděl,“ řekl Brumbál, když se pohodlně usadil.
   „Ta věštba je vcelku dlouhá, ale přesto vám mohu část prozradit.

     Když se dva čistí a dva nečistí konečně spojí, žádné kouzlo je již nerozpojí.
     Dva poznali lásku a dva jen smrt, ale budoucnost jim však přinese jiný osud.
     Dva s čistou minulostí a dva smíšení, avšak svou láskou jsou už odnedávna spojeni.
     Dva jdou bohatí a dva chudí, avšak válka je tu zpět, dvojí láskou jsou ale dávno spojeni, láskou, co zlo zapudí zpět
     Oni jsou Oheň a Led a Voda a Popel, ale spojit se musí, nechť On je tu zpět,
     na své kořeny nesmí brát zřetel, protože pokud teď prohrají, zničí to svět.

   Je to jen malá část, ale zbytek vám raději prozatím říkat nebudu. Jsem si ale jistý, že jste to vy čtyři, o kterých ta věštba mluví. Všichni čtyři jste potomci starobylých kouzelnických rodů, ale pouze dva z vás mají v sobě i mudlovskou krev, o které se v této části nepřímo píše.“
   „To ale není možné, pane,“ řekl váhavě Harry.
   „Ale je,“ prohlásila tiše Blaise. „Nevíš o mě hodně věcí, Harry. A i když jsem ze Zmijozelu, nejsem čisté krve.“
   Harry jen překvapeně zamrkal. „Omlouvám se, ale tohle jsem nevěděl,“ řekl a otočil se zpátky k Brumbálovi“Ale co to ostatní?“
   „Ginny poznala lásku své rodiny a Draco zase poznal lásku díky ní. A ty jsi zase poznal smrt rodičů, stejně jako Blaise.“
   Harry překvapeně zalapal po dechu, až mu málem oči vylezly z důlků. Zvedl se z křesla a opírajíc se o opěradla jejího křesla, si klekl před Blaise, která seděla proti němu. „Tak proto jsi se ke mně tedy ve vlaku i v autobuse tak chovala?“
   „Já jsem tě opravdu nikdy neměla ráda. Po pravdě jsem tě nenáviděla. Vždy jsi měl vše, co já ne. Nemyslím tím slávu, to fakt ne. Měl jsi přátele...“ Když se mu po chvíli podívala do očí, po tváři jí stekla slza. „Já se ti... omlouvám,“ zašeptala a sklopila oči.
   Harry se v tu chvíli předklonil, chytil ji prstem pod bradou a donutil ji, aby se na něho podívala. „Ty ale máš přátele. Draco s Ginny tě přece mají rádi takovou jaká jsi a... já také,“ dodal váhavě a trochu se stáhl.
   Když se mu podívala znovu do tváře, zda to myslí skutečně vážně, stekla jí po tváři další slza. Pak se mu ale překvapivě vrhla okolo krku, až ho málem povalila na zem, jak vyskočila z křesla. „Tolik s ti omlouvám...“ Víc toho ale říct nestačila, protože ji umlčel polibkem.
   „Teď se zase omlouvám já,“ když popadl dech. Stále ji ještě držel v náruči. Váhavě, ale přesto držel. „Od toho tvého nechtěného polibku jsem to chtěl už tolikrát udělat, ale neměl jsem k tomu dost odvahy.“
   K jeho velkému překvapení se ale na něho jen usmála a polibek mu vrátila.
   Draco s Ginny po sobě jen šibalsky mrkli, ale Brumbál se tomu zvesela zasmál. „Jak vidím, tak věštba se už začala i viditelně dávno plnit. Kdo z vás je Oheň a Led už zajisté víte. Ale teď se konečně ukázalo, kdo jsou ti zmiňovaní Voda a Popel. Jste to vy dva,“ řekl a ukázal na Harryho s Blaise, kteří se mezitím přemístili ze země do křesla. Seděli teď skoro ve stejné pozici, jako Draco s Ginny.
   Když si to v tu chvíli všichni čtyři uvědomili, začali se znenadání smát.
   Brumbál je ale po chvíli s vážnou tváří přerušil. „Teď ale musíme vymyslet nějaký plán.“


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23