TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

22.kapitola - Přeměna


     vloženo: 24.11.2007    12.851 znaků / 2.221 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Překvápko. Já vím, já vím, nová kapitola měla být už pomalu před dvěma měsíci, ale nějak nebyl čas a po pravdě jsem na to i tak trochu pozapomněla... No ale snad vám to alespoň trochu vynahradím touto kapitolou. Přeji hezké čtení
Vaše Catriona Neko

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když ušli asi deset kroků, Hermiona už to nevydržela a popoběhla k Brumbálovi. „Pane, a co máme dělat my s Ronem?“
   „Omlouvám se Vám, slečno,“ řekl s povzdechem Brumbál, když se zastavil pár metrů před vchodem do Velké síně a otočil se k nim čelem. „Je toho spousty a tak málo času. Rozdělil jsem vás takto po dvojicích, jelikož nejméně jeden z vás vždy umí otevřít portál, kde si můžete oba odpočinout a nabrat síly spolu s nejbližšími lidmi okolo vás.
   Pro vás dva budu mít ale jiný úkol. Byl bych rád, kdybyste spolu s Hagridem vyzvedli v Prasinkách příchozí skupinky Bystrozorů a kouzelníků, kteří míří do Bradavic. Kvůli bezpečnosti byly totiž všechny přístupové cesty zamaskovány a zaříkány a jen někteří z vás je vždy uvidí takové, jaké jsou. A vy je budete vždy doprovázet až sem do hradu.“
   „Dobře, pane,“ přikývla hrdě Hermiona a usmála se. „To určitě zvládneme.“
   „Děkuji, slečno. Hagrida by měli ještě doprovázet Charlie s Billem a Moody, kterým byla doručena zpráva přes letaxovou síť, a kteří již jistě čekají ve Velké síni. Nelekejte se ale, prosím, jejich podobám. Kvůli zamaskování a rychlejšímu pohybování užívají speciálně upravený lektvar, který má stejnou účinnost jako mnoholičný lektvar, ale mění pouze částečnou podobu dle vašeho uvážení a na delší dobu. Bill vám už vše jistě vysvětlí,“ řekl a mírně se usmál, když na něj oba souhlasně kývli.
   „Ještě jedna věc, pane. Než pak půjdeme dolů do Prasinek, mohu se s Ronem přemístit do portálu a vše mu vysvětlit?“
   „Já bych měla taky ještě prosbu. Můžeme s sebou vzít do Portálu i Lenku?“ pospíšil si ještě s dotazem rychle Ron.
   „Střelenku?“ zeptala se překvapeně Hermiona.
   „No... jo,“ odpověděl váhavě Ron. „My teď spolu tak nějak… no… chodíme.“ Vůbec ale nečekal, že by ho Hermiona s úsměvem objala a blahopřála mu. Měla ho svým způsobem ráda a vždy si ho vážila jako dobrého přítele a pro vše, co dělal pro Harryho i pro ni, ale po pravdě ho nemilovala, takže byla za toto docela ráda.
   „Dobře,“ přitakal nakonec Brumbál, když se na něj oba podívali. „Jak jistě víte, máte na to spoustu času, ale přesto prosím spěchejte. Nejsem si jistý, kolikery další oči nás mohou sledovat, ovlivnit váš portál a špehovat pro Voldemorta. Jsem ale velice rád, že myslíte i na toto, a oceňuji, že jste se zeptala, slečno, i když jste vůbec nemusela. Nikdo by to přece nepoznal.“ S tím se na ní vřele usmál a s hlubokým nádechem vešel do Síně.

   Všichni tam už byli, když vešel. V sálu to ale do ticha ten den už po druhé zahučelo, když ho ti v jeho závěsu následovali až k učitelskému stolu, před který se spolu s nimi postavil.
   „Na začátek bych rád přisvědčil, že to, co vám sdělili vaši profesoři, je zcela pravda. Skutečně bylo napadeno ministerstvo kouzel a chystá se útok na naši školu…“ Musel si ale pozvednutím rukou sjednat zase ticho, když se v celé Síni ozvaly vyděšené výkřiky. „Prosím, zůstaňte všichni na svých místech,“ řekl velitelským hlasem a čekal, až se všichni zase posadí. „Tak je to dobře. Jak už jsem řekl, útok na naši školu je v tuto chvíli nejvíce pravděpodobný a proto prosím ty, kdo byli na výcvikové exkurzy, aby přišli sem k nám.
   Tito studenti byli v posledních pár dnech intenzivně připravováni, aby mohli pomoci spolu s dalšími kouzelníky a čarodějkami s ochranou Bradavic právě v takové chvíli, která teď nastala. Jelikož je ale teď nemožné bezpečně přemístit takové veliké množství lidí pomocí letaxové sítě, penášedel nebo je ukrýt na jednom místě, byli vybráni studenti a kouzelníci, kteří se postarají o přípravy obrany jednotlivých kolejí i ročníků a o jejich úkryty, než přijde další potřebná pomoc.
   Prosím tedy všechny, aby se pod vedením svých kolejních profesorů a daných studentů odebrali co nejrychleji do svých kolejních místností, kde se dozvíte vše potřebné. Děkuji,“ řekl, než s kývnutím na profesory popošel pár kroků k Lupinovi. „Remusi, můžeš prosím dovést slečnu Láskorádobou do pravé chodby vedle Síně a vysvětlit jí, aby tam na nás počkala, než půjde s ostatními do kolejní společenské místnosti?" Remus rychle přikývl a odešel splnit svůj prioritní úkol, zatímco se Brumbál otočil a zamířil s Hermionou a Ronem v závěsu ke dveřím vedoucím ze Síně.
   „Dobrý den, Albusi,“ pozdravil ho Moody, když k němu vyšel vstříc ze stínu u dveří. „Domluvili jsme se nakonec s Hagridem, že bude čekat na smluveném místě v Prasinkách, než tam dorazíme.“ Nebyl to už ale ten starý pajdavý nevrlý člověk. Tentokrát měl obě nohy i obě oči, měl krátké rozčepýřené vlasy a byl hubenější. Akorát hlas měl stále stejný, díky němuž ho Hermiona s Ronem poznali a oplatili mu jeho úsměv.
   „Moc rád Vás tu vidím,“ řekl s úsměvem Brumbál. „Kde jsou prosím Charlie s Billem?“
   „Tady, pane,“ ozvaly se najednou další dva hlasy ze stínu, odkud vyšel Moody, než do popředí vyšli další dva lidé. Ron se v tu chvíli zvesela zasmál a vyšel jim vstříc, aby se s nimi objal, zatímco Hermiona jen zalapala po dechu. Vypadli sice jinak, ale když si je pořádně prohlédla, mohla konečně rozeznat, který z nich je který.
   Billovy dlouhé vlasy teď byly černé a dosahovaly mu jen po ramena, zatímco Charlie je měl prozměnu blonďaté a dlouhé až do půlky zad. Oba sundali své náušnice a zatímco Charlie byl o pár čísel větší než dřív, Bill byl zase pro změnu menší, takže teď byli oba skoro tejně vysocí. Bill měl navíc změněnou barvu očí na modrošedé a Charliemu zase zmizelo pár jizev na rukách a jizva na levé tváři. Svým způsobem však vypadali ještě lépe než dřív. Nemohla uvěřit svým vlastním očím a stále si prohlížela Charlieho. Nevěděla proč, ale jeho pozměněný vzhled jí něčím upoutal. Jako kdyby v tom nebylo jen to kouzlo, ale jako by bylo něco z toho nového Charlieho ve skutečnosti pravé.
   „Ahoj Rone,“ pozdravil Charlie, když se s ním objal a otočil se čelem k Hermioně. „Zdravím i tebe,“ usmál se na ni, až se jí málem podlomily kolena a musela si stále dokola pro sebe říkat, že je to přece jen kouzlo. „Takže jste byli vybraní, abyste s náma šli do Prasinek?“
   „Ano,“ řekl hrdě Ron. „Nejdřív se ale musím dostat s Hermionou do Portálu, aby mi všechno vysvětlila.“
   „Takže jste je to nakonec opravdu naučil jako nás?“ zeptal se s úsměvem Bill Brumbála.
   „Ano a jsem tomu velice rád,“ odpověděl s přikývnutím Brumbál. „Teď ale už neztrácejme čas. Máte s sebou potřebné množství lektvaru?“
   „Jistě. Vzali jsme ho co nejvíce. Trochu jsme se sice obávali, že toho bude málo, ale když teď vidím, že s námi půjdou jen tito dva, tak to bude bohatě stačit,“ řekl Moody, než kývnul na Billa s Charliem, kteří přistoupili blíž k Ronovi s Hermionou a podávali jim malé hrnky s jakousi průhlednou tekutinou.
   „Jako mnoholičný to moc nevypadá, co?“ řekl Bill, když se Ron zatvářil pochybovačně.
   „To teda jo. Spíš to vypadá jako veritaserum,“ zašklebil se Ron, když si vzal od Billa jeho hrnek.
   „Je to ale jeho obměna,“ řekl Charlie, když podal svůj hrnek Hermioně. „Byla objevena sice nedávno, ale musím se přiznat, že mně osobně už několikrát pomohla a teď se nám tento lektvar bezvadně hodí. Vhoďte oba do svých hrnků pár svých vlasů a uvidíte, co to udělá.“
   Když to oba udělali, jen užasle zírali, jak to v hrnku začalo vřít všema možnýma barvama, než se to ustálilo na jedné a lektvar se zase zklidnil.
   Ron nad tím ani moc nepřemýšlel a svůj tmavě modrý hustý lektvar raději rychle vypil. Moc dobře si totiž pamatoval, jak to minule chutnalo a chtěl to mít raději rychle za sebou. Překvapeně se ale zhluboka nadechl, když mu tělem přešla vlna energie. „Páni, paráda. Cítim se najednou lépe a oproti minule to nechutnalo tak zle. Vypadám už nějak jinak?“ zeptal se zvědavě.
   „Ne, stále jsi stejný Ronald jako dřív,“ řekla Hermiona s rukou v bok, když vypila svůj tmavě rudý lektvar, než se podívala na smějícího se Billa. „Jak to tedy vůbec funguje?“
   „Musíš chvíli počkat, než tebou projde nová životní síla a pak si do deseti minut pořádně rozmyslet, jakou chceš mít podobu,“ usmál se na ni Bill.
   „Počkat, takže teď si můžu silou vůle změnit svůj vzhled jak budu chtít?“ zeptal se nadšeně Ron.
   „Jo,“ odpověděl Charlie. „Pořádně si to ale rozmysli, páč jak se proměníš, musíš v té podobě vydržet pět hodin. Tak dlouho to totiž bude účinkovat.“
   „To je pravda,“ přikývl Moody. „Viděl jsem už případ, kdy se někdo změnil v takovou docela solidní obludku a pak se musel na celých pět hodin ukrýt, místo aby šel vykonat to, co měl.“
   „Dobře,“ řekla Hermiona, než se zamyslela. „A jsou nějaká omezení, jak se můžeme proměnit?“
   „Jen nepatrná, ale dobře že se ptáš,“ řekl Bill. „Jelikož to není úplná proměna těla, ale jen částečná, nesmíte změnit pohlaví a některé části těla, co jsou klasické jen pro to druhé pohlaví, než jste vy sami. A samozřejmě vám také nenarostou například rohy, nebo se vám nezmění struktura kůže do podoby draka. Stále je to z velké části Mnoholičný lektvar, takže cokoli co má jakékoli zvíře by účinek lektvaru zvrátilo.“
   „Fajn. Takže se Hermiona nezbaví prsou a nemohou jí narůst vousy,“ ušklíbl se Ron.
   „Ha ha, velmi vtipné, Ronalde,“ řekla Hermiona než zavřela oči a soustředila se na svou proměnu, zatímco jí ostatní zvědavě pozorovali.
   Chvíli se nedělo nic, ale pak… Její hnědé hustě vlnité vlasy najedou získaly nádech světlé barvy a jak se pomalu narovnávaly do lehkých vln, prodloužily se až do půli zad. Její kůže mezitím získala trochu zdravější odstín, jako kdyby strávila několik dní na přímém slunci a ne s knihami v knihovně. Maličko se jí ještě zkrátil nos a zmenšily uši, za které si hned ze zvyku dala své nové vlasy. A když nakonec s úsměvem otevřela oči, nebyly už hnědé, ale skoro stejně tak zelené, jako má Harry. „Tak co?“ zeptala se váhavě.
   „Páni,“ hvízdli všichni tři kluci, zatímco Brumbál s Moody se jen usmáli.
   „Velmi dobře, slečno. Vypadáte skutečně jinak a poznal by vás opravdu jen ten, kdo vás dobře zná,“ řekl s úsměvem Brumbál, než se podíval na Rona. „A teď Vy, pane Weasleyi.“
   „Dobře,“ řekl váhavě Ron, než také zavřel oči. Trvalo mu to sice pomalu jednou tak dlouho než Hermioně, ale nakonec se také přeměnil. Jeho zrzavé vlasy se prodloužily až na ramena a získaly hluboký černý odstín, zatímco se mu trochu zesvětlila pokožka a vypnul hrudník. A když otevřel oči, měl je čistě modré.
   Hermiona se musela sama pro sebe usmát. Ať se totiž podívala na kteréhokoli z bratrů, všichni tři dokonale překryli to, s čím evidentně nebyli spokojeni a dokonce i Ron vypadal konečně trochu k světu. „Ta černá ti docela sluší. I když máš v obličeji barvu jak Snape. Ale zase to ladí k tvým novým očím. Dobrý.“
   „Tak to ti teda pěkně děkuju,“ zasténal Ron, když se začali všichni okolo smát. Sám se tomu ale nakonec zasmál taky, když do něho Charlie omluvně strčil. „No tak, vypadáš náhodou dobře. Ta černá ti fakt sekne.“
   „Tak dík. Když tak ale koukám na tebe, mámu by asi kleplo. Vypadáš jak poloviční elf, zatímco nad Billovou podobou by zajásala. Hele kámo, bez té náušnice se zubem a s kratšími tmavými vlasy vypadáš docela dobře,“ prohodil nakonec směrem k Billovi.
   „Senza. Tak přesně tohle mi řekla i Fleur,“ zazubil se Bill.
   „Aby ses taky nevytahoval, že už jsi v této podobě někdy byl a ještě k tomu s ní,“ strčil do něj Charlie. „Kdyby máma věděla, že máš vlasy ve skutečnosti taky černý, asi by jí kleplo. I když že ses zbavil té náušnice, to by to možná vyrovnalo.“
   „Náušnice už mi nebavila. Krom toho ty máš tak co říkat. Tvoje vlasy v normálu nejsou o moc rozdílné.“
   „Ehm, tohle si můžete laskavě nechat na potom. Teď máme na starosti mnohem důležitější věci. Kdybych vás dva neznal, řekl bych snad, že jste Fred s Georgem,“ přerušil jejich pošťuchování Moody. „Hermioně s Ronem se ale jejich první přeměna velice zdařila, takže bychom mohli konečně vyrazit, ne?“
   „Dobře,“ přikývl Brumbál, když se kluci přestali smát a rozhlédli se okolo sebe po pomalu se vyprazdňující Síni. „Už tu skoro nikdo není, takže můžete jít. Až vyjdete z hradu, projděte skrz Mlátivou vrbu až do Chroptící chýše. Od ní se pak dejte po levé cestě, která vede oklikou starší částí Prasinek, dokud nedojdete k Lípové vrbě, u které se setkáte s těmi, co přijdou, a pomůžete jim se po skupinách sem dopravit.“
   Když je nakonec Moody všechny přesvědčil, že ví, kde to je, vyšel spolu Charliem a Billem k vstupní bráně hradu, zatímco Ron s Hermionou zamířili do pravé chodby. Lenka tam na ně už čekala a byla docela dost překvapená, když jí Hermiona chytila, stejně jako Rona, za ruku a přemístili se do portálu.
   Když jim Hermiona nakonec vše vysvětlila, i když ve velmi stručné podobě, úlevně si oddechla, že vše pochopili a přemístila se s nima zpět do reality. Než se ale Lenka připojila k zrovna procházejícím studentům z její koleje, stačil jí ještě Ron poprosit, aby se u nich po jejich návratu a v boji držela co nejblíže, než s Hermionou doběhli ostatní, kteří byli jen pár metrů od nich.
   Když všech pět nakonec rychle vyšlo ven z hradu, byl všude zatím klid, takže se vcelku nepozorovaně dostali až do Chroptící chýše, před kterou už na ně netrpělivě čekal Hagrid.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23