TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

23.kapitola - Úkryty


     vloženo: 05.07.2008    7.810 znaků / 1.324 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Překvápko. Já vím, já vím, nová kapitola měla být už před hodně dlouhou dobou stejně jako ta předchozí, ale snad vám to i tentokrát vynahradím touto kapitolou. Přeji hezké čtení a jako vždy se těšim na vaše komenty Vaše Catriona Neko
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harry s Blaise šli za McGonagallovou směrem k nebelvírské věži. Ani jeden z nich přitom nevěděl, co si o tom má myslet.
   „Harry?“ zeptala se tiše Blaise. Podíval se na ní. „Proč jsem s tebou měla jít já a ne Ginny?“
   „Nevím,“ přiznal popravdě. „Možná to ale nějak souvisí s tím, co nám říkal Brumbál. Že spolu budeme silnější.“
   „Já vím. Ale už vidím, jak mě u vás přivítají s otevřenou náručí,“ řekla sarkasticky. „A co teprve jak se u nás zachovají k Ginny.“
   V půlce kroku se zarazil. Ginny! Měl najednou pocit, jako by jí poslal do hadího hnízda.
   Blaise podle jeho výrazu poznala, nad čím přemýšlí a usmála se na něho. „Neboj se o ni, Draco ji ochrání.“
   „V to doufám,“ řekl napůl nepřítomně, než se jí podíval do očí a ušklíbl se. „Popravdě jsem si nikdy ani nepomyslel, že bych mu mohl někdy důvěřovat. Teď mu ale… věřím.“
   „To já jsem si o tobě myslela taky. Nenáviděla jsem tě a teď? Věci se mění.“
   „To ano. Nejsem si ale jistý, jestli k lepšímu nebo k horšímu,“ povzdechl si.
   „Nemysli teď na to,“ řekla a chytila ho za ruku, než rychle doběhli McGonagallovou k Buclaté dámě.
   „Díky.“ Věnoval jí ale takový pohled, že se jí málem zastavilo srdce a pomalu ani nezaznamenala, že se otevřel vchod do věže. „Soustřeď se na náš úkol a slibuju, že ti to vynahradím,“ zašeptal jí do ucha, než jí chytil za ruku a prošli společně portrétem.
   Užasle se dívala okolo sebe. Ale i když byla uchvácená kolejní výzdobou, stejně si připadala, jakoby vstupovala do jámy lvové.
   Kolej měla letos 48 studentů, kteří se momentálně skoro všichni jen taktak vtěsnali do společensky, ale ticho po jejich příchodu by se dalo doslova krájet. Všichni si totiž prohlíželi Blaise, obzvláště pak o to pozorněji, když zaregistrovali, že se drží s Harrym za ruku. Přesto ale nikdo nic neřekl ani nenamítal.
   „Jsem velice ráda, že jste tu všichni. Jak už jste slyšeli, chystá se útok na naši školu,“ řekla McGonagallová do ticha. „Bohužel ale není moc času, abychom vás všechny najednou přesunuli na bezpečnější místo. Proto budete vy mladší rozděleni do několika skupin a schovaní zde v hradu nebo mimo něj. Jakožto ředitelka koleje na vás budu dohlížet já, ale také pan Potter a slečna Zabini.“ Místností se v tu chvíli prohnala tichá vlna lapání po dechu a údivných hvízdnutí. „Než ale tak učiníme a pevně se dohodneme,“ pokračovala trochu důraznějším hlasem profesorka, „běžte si sbalit do připravených batohů, které vám tam už donesli skřítci, své nejdůležitější věci a převlečte se do teplých věcí. Sejdeme se zde za patnáct minut.“ S tím jim pokynula, aby tak učinili.
   Všichni ale chvíli stáli, než se po sobě podívali a vyběhli rychle ve všeobecném zmatku do svých pokojů.
   Když byli všichni pryč z doslechu, otočila se profesorka ke dvěma skoro dospělým studentům stojícím za ní. „Slyšeli jste, jaký je dosavadní plán. Máte nějaké další návrhy?“
   Oba už o tom chvíli přemýšleli a podívali se po sobě, než první promluvil Harry: „A co Chroptící chýše nebo Komnata nejvyšší potřeby?“
   „Jak to myslíte?“ zeptala se profesorka trochu nechápavým tónem.
   „No, mohli bychom skrz tajný vchod pod vrbou mlátičkou přemístit všechny mladší studenty, dejme tomu všechny do pátých ročníků, do Chroptící chýše, odkud by se mohli s pomocí někoho dospělého nebo po skupinách s pomocí přenášedla přemístit na nějaké bezpečnější místo. Je bychom pak mohli my starší zmást pár stopama ke Komnatě nejvyšší potřeby.“
   „To zní dobře,“ připustila Blaise, než se podívala na profesorku. „Nemám teda vůbec tušení, kde a jak se do toho tajného vchodu dostat, ale jelikož o něm Harry ví a sám to navrhl, myslím, že by to mohlo vyjít. Mohli bychom tak přemístit nejen studenty z Nebelvíru, ale i z ostatních kolejí.“
   Profesorka nad tím chvíli přemýšlela, než souhlasně kývla. Tou dobou už začali dolů scházet první studenti. „Dobře. Velmi dobře. Takže já zde vše zařídím a vy běžte dolů k Hlavní bráně, kde byste se měli setkat s profesorem Brumbálem a s ostatními dvojicemi.“
   Oba tím byli trochu zaražení, ale jen souhlasně kývli a prošli portrétem ven.

   Ginny šla se smíšenými pocity za Dracem, než se rozhodla přerušit to nastalé mlčení mezi nimi. Snape byl několik kroků před nimi, tak se rozhodla si s Dracem promluvit.
   „Draco? Proč s tebou nešla Blaise, ale já?“ zeptala se váhavě.
   „Taky už mě to napadlo, ale po pravdě nevím.“ Když ale viděl její váhavý pohled, s úsměvem ji vzal za ruku a políbil jí na tvář. „Zvládneme to, uvidíš. Oni ti přece nic neudělají.“
   „Tak na to bych moc nesázela. Už vidím, jak mě přijmou s otevřenou náručí,“ řekla sarkasticky Ginny, než si povzdechla. „Připadám si, jako bych šla do hadího hnízda,“ dodala tiše. Na to se Draco jen ušklíbl, protože zrovna vešli do společensky Zmijozelu.
   Když vešel Snape s Dracem, nikdo nebyl překvapený, ale když za Dracem vešla Ginny, všichni na ní zůstali otevřeně zírat a ozvalo se dokonce i pár zalapání po dechu. Tohle nikdo z nich fakt nečekal.
   Snape se po nich jen podíval, než si odkašlal, aby vzali na vědomí, že tam je taky.
   „Jak jste jistě všichni dobře slyšeli a jak někteří z vás dobře vědí z jiných zdrojů, chystá se útok na naši školu. Není ale tolik času, abychom vás přesunuli všechny najednou, proto vás rozdělíme do několika skupin. Nad dalším přesunem pak nad vámi budou dohlížet pan Malfoy a slečna Weasleyová, kteří pro tento případ prošli patřičným výcvikem.“ Trochu si v tu chvíli odkašlal, když se mezi studenty ozvalo mumlání a pár nesouhlasných a nevybíravých hlášek. „než ale tak učiníme, dojděte i sbalit své nepotřebnější věci. Máte na to ve svých pokojích už od domácích skřítků dané batohy.“ S tím jim pokynul, aby tak učinili. Všichni ale v tu chvíli stáli jak solné sloupy a všechny tři si je střídavě prohlížely. „Tím jsem myslel ihned!“
   Když Snape zvýšil hlas, najednou sebou všichni trhli a doslova úprkem prk běželi do svých pokojů.
   Snape chvíli počkal, než všichni odběhnou, než se otočil k Dracovi a Ginny. „Takže, slyšeli jste jaký je předběžný plán. Máte nějaké návrhy?“ Bylo vidět, že mluví spíše k Dracovi, ale Ginny to po pravdě ani nevadilo, než začala přemýšlet nad tím, co řekl.
   „Co Komnata nejvyšší potřeby?“ ozvala se najednou do ticha Ginny. Když se na ní ale oba trochu nechápavě podívali, pokračovala. „Mohli bychom tam schovat ty mladší a s těma staršíma bysme se pak mohli pokusit dostat někam do blízkosti Prasinek, odkud pak mohou být přemístěni na bezpečnější místo.“
   Snape nad tím chvíli přemýšlel. I když ten plán měl své mouchy a on sám by ho určitě ještě trochu poupravil, špatný nápad to rozhodně nebyl.
   „Dobře. Tak teď svůj plán běžte říct Brumbálovi, který na vás čeká u hlavní brány, než se znovu všichni setkáme ve Velké síni. Já tu nad vším zatím dohlédnu.“
   Oba tím byli docela dost překvapení, ale bez jediného slova jen přikývli a odešli.
   Snape si jen povzdechl, než se otočil čelem k prvním přicházejícím studentům. Dnešní noc bude dlouhá asi pro všechny…

   Ostatní dvojice na tom byli prakticky stejně. Všichni přemýšleli nad tím samým – nad Komnatou nejvyšší potřeby. Dost je proto zarazil Harryho návrh.
   „No jasně!“ plácl se do čela Fred. „Že nás to nenapadlo první.“
   „Teda Harry, jsi dobrej,“ dodal se smíchem George, než loktem dloubnul do Freda, aby si nenadával a dával pozor. „Geniální plán.“
   „Ale má své mouchy,“ ozval se Remus. „Kam je pak přemístíme z Chýše?“
   „A co kdyby zůstali tam? Tam si snad nikdo ze Smrtijedů netroufne,“ řekla Tonksová, která byla tou tajnou chodbou ohromená.
   „No to bych nesázel,“ ozval se znovu Remus. „Kromě toho není Chýše nafukovací a tolik studentů se tam opravdu nevejde.“
   „Zapomínáš, že jsme kouzelníci, Remusi?“ ozval se najednou s úsměvem Brumbál. „Můžeme ji pomocí kouzel zvětšit, pokud nevymyslíme lepší plán. O tomto průchodu kromě nás nikdo neví a všichni tam budou v bezpečí, zatímco budeme bránit školu.“
   „Takže je to dohodnuto,“ zazubila se Tonksová. „Takže jak to provedeme?“

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Já vím, určitě mě opět proklínáte, že jsem to ukončila zrovna v této fázi a že je tato nová kapča dost krátká, ale co nejdříve začnu pracovat na další a jako vždy předem moc děkuju za všechny vaše komenty
Vaše Catriona Neko


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23