TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od Santinan

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady

Komentáře k povídce

        

Vytvoření školy čar a kouzel v Bradavicích

 
    z originálu: The Creation of Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry
    autorka: Everett Scott
    přeložila: Santinan Black
    žánr: tajemství
    info: originální pohled na "pět" zakladatelů Bradavic a jak vytvořili nejznámnější školu kouzel

    10.084 znaků/1.639 slov - vloženo: 11.06.2011
    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Více než před tisícem let žilo pět největších kouzelníků své doby: Godrik Nebelvír, Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru, Salazar Zmijozel a Harold z Bradavic. Těchto pět kouzelníků již bylo unaveno pronásledováním ve světě. Byli unavení z upalování čarodějnic a z života v utajení. Zejména těchto pět kouzelníků to mělo horší, než ostatní, jelikož byli davem pronásledováni krajinou. Začalo to asi měsíc potom, co procházeli malou vesnicí, kde pětici potkala nehoda.
   Jak takhle jednou seděli pod hvězdami, malý oheň plápolal uprostřed jejich kruhu, Harold mluvil o místě, kde by čarodějky a kouzelníci byli chráněni před okolním světem. O místě, kam by nemohl vtrhnout žádný mudla, a kde by byla škola, ve které by se kouzelníci mohli vzdělávat ve směrech magie. Ostatní čtyři souhlasně přikývli, znělo jim to jako ráj, který se na ně jako lehký déšť začal snášet.
   „Jestliže ne pro nás, tak pro naše děti,“řekl Nebelvír. Rowena přikývla, „Kdo by mohl být tak smělý, aby postavil toto místo?“ Než promluvil Salazar, byli už všichni nějakou dobu zticha.
   „Proč někdo, Roweno, postavíme to my a lidé si budou navždy pamatovat naše jména. Zmijozel, Bradavice, Havraspár, Mrzimor a Nebelvír.“

   Mimo skupinu byl do jejich problému nejvíce zabrán Salazar, protože loni na podzim byl náhle zabit mudly jeho jediný syn, kterému bylo jen sedm. Mudlovští cikáni, byli totiž kolem Salazarovy farmy svědky toho, jak jeho syn nepřítomně sklízí obilí pouze svou hůlkou. Cikán vytáhl luk ze svého pytle ze surové kůže a jediným výstřelem zabil Salazarova syna. Poté pokračoval svojí cestou. Salazar nalezl zem vysoko a daleko od těchto cikánů, přejíc si pomstu, ale nyní jeho mysl okupovaly nové myšlenky. Škola by měla trénovat mladé kouzelníky v ochraně sama sebe a v uvědomění mudlů tak, aby se nenechali zaskočit.
   „Dokážeme to zbudovat vlastníma rukama tak, aby to stálo po tisíciletí a očarovat tak, aby mohli vstoupit pouze kouzelníci a mudlové byli odpuzováni.“ Ostatní čtyři s ním naprosto souhlasili a tato škola se stala hlavním motivem jejich konverzace.

   Hned následující den se vydali hledat vhodné místo, kde by mohla stát jejich škola. Muselo to být místo, které bude odloučené, ale přesto na pevné zemi, a kde bude dostatek surovin pro stavbu. Prohledali kvůli takovému místu kopce i nížiny. Hledali i na okrajích prvních velkých měst, zde však byli velmi opatrní a hledali na těchto místech jen v noci. Po roce hledání obrátili svou pozornost k místům opravdu velmi vzdáleným od velkých měst. Močály, bažiny, lesy. Mokřady a jezera. Anglie, Skotsko, Irsko, Wales.

   Po téměř třech letech hledání, se jim podařilo najít perfektní místo. Bylo vzdálené téměř 500 kilometrů od nově vzkvétajícího Londýna. Byly zde hory, nádherné jezero, a hustý zelený les. Byl to Salazar, kdo první spatřil toto místo. Zastavil se a pohlédl hodnotícím pohledem na jezero a útesy nad ním. „ Je to perfektní.“ Ostatní přišli a stojíce za ním hleděli na místo, které celou tu dobu hledali.
   „To je to místo, co jsem viděl ve snu,“řekl Harold z Bradavic, a nadále stál v tichosti, jako ostatní.

   Příští den se začalo se stavbou. Pokládali kámen na kámen podle vnějšího pláště za použití jen svých rukou, nikoliv hůlek. Harold z bradavic měl roli předáka, on měl ve své mysli představu, jak bude škola, báječný hrad, vypadat až bude hotový. Rowena a Helga objevili kopce, kde se dal nalézt perfektní kámen. Salazar a Godrik byli jediní dva, kteří dělali těžkou práci.
   Zabralo to celý rok, než se jim podařilo sestavit vnější plášť, ale když to bylo hotové a oni uviděli ovoce své práce, tak téměř brečeli.
   „Je to nádhera!“ Godrik nemohl víc, než souhlasit s prohlášením Helgy. Stavba shlížela na jezero a byla pouhých několik set metrů od lesa. Mohl jsi následovat cestu dolů okolo jezera směrem do nádherného místa, kde původně stálo pět zakladatelů.

   Tu noc, jak seděli u ohně, řekl Harold překvapující prohlášení: „Zítra odjíždím do Londýna.“ Nikdo ze skupiny nevěděl, co na to říct.
   „Ale proč, když tu ještě nejsme hotovi, Harolde?“ozval se Salazar. Harold se díval do rudě žhnoucího ohně.
   „Odjíždím do Londýna, a možná najdu nějaké studenty pro naši školu.“
   „Vždyť škola ještě není hotová,“nedokázala to pochopit Helga. Harold se podíval popořadě na každého z nich, než promluvil: „Budete mít možnost dokončit interiér školy sami. Je to jen na vás! Ale výběr studentů je nejsložitější a čím dřív začnu, tím lépe.“ Godric s Rowenou tomu rozumněli.
   „Proč jdeš studenty vybírat jen ty a ne my všichni?“nedokázal to pochopit Salazar. Harold z Bradavic chvíli mlčel, než se rozhodl mu odpovědět. „Nejdu vybírat studenty, jsem teprve ve stadiu, kdy se snažím vymyslet způsob jak je vůbec najít. Detaily můžeme probrat, až bude škola dokončena.“ Nezdálo se, že to Salazar přijal, ale prozatím to nechal být.

   Harold z Bradavic vyrazil k odchodu, zanechávajíc tu ostatní kouzelníky, aby dokončili školu. Na většině částí pracovali nezávisle na sobě. Godrik pracoval v horních podlažích, Rowena si vzala na starost podlaží ve středu, Helga pracovala na hlavních podlažích a Salazar se soustředil na základy a sklepení. Každou noc spolu jedli venku a hovořili o tom, jak škola bude vypadat, až ji dokončí.
   „Úplně už slyším děti, jak sedí ve třídách a učí se kouzla a lektvary.“ Godric se musel myšlenkám Helgy usmát. „Já je zase vidím, jak létají okolo a čistě hrají famfrpál.“ Rowena líčila studenty mezi hodinami, jak okolo vtipkují s ostatními a cítí se svobodní, co se užívání magie týče a žertují okolo beze strachu, že je někdo uvidí. Salazar se zle ušklíbl. „Rád bych viděl děti zítřka, jak se učí bránit proti mudlům.“ Ostatní tři, kteří seděli okolo ohně, se přestali smát a jen na Salazara zírali. Možná byl ještě rozrušený ze ztráty svého syna, ale spíše to vypadalo jako něco jiného, něco cynického.

   Netrvalo to až do příštího roku, aby se poučili o znepokojivých zprávách. Hrad byl více, než z poloviny dodělaný, když z Londýna obdrželi sovu od kouzelníka, který se s nimi chtěl setkat – Marvolo Malfoye. Harold z Bradavic byl zavražděn. Byl zadržen v Londýně a lynčován dříve, než někdo stihl něco udělat. Dav byl obrovský a Marvolo se bál, že by mohli být zraněni ostatní kouzelníci. Harold byl zabit, ale naštěstí ne dříve, než přišel na řešení jejich problému. Harold okouzlil knihu, velkou knihu, a pokaždé když se někdo z čarodějů narodí, tak se do knihy zapíše jeho jméno. Marvolo našel knihu potom, co mu Harold z Bradavic prozradil, kde ji najít. Bylo to těsně před tím, než ho chytil rozbouřený dav. Měl ji uchovat v bezpečí do doby, než bude škola dokončena.

   Čtyři zbývající kouzelníci seděli kolem ohně v tichu noci. Harold byl skvělý přítel, vystupoval v roli otce každého z nich na dlouhou dobu. Po dobu, co budou žít, ho budou velmi postrádat. Už bylo k úsvitu, jejich oheň už jen maličko skomíral, když Godrik promluvil: „Vzpomínáte, jak jsme se bavili o tom, že ve škole bude pět kolejí, které ponesou jména každého z nás?“ Trojice truchlivě přikývla. Godrik pokračoval ve své myšlence „Myslím si, že bychom měli mít jen čtyři koleje a měli bychom školu pojmenovat po Haroldovi.“ Oči vše čtyř, kteří seděli u ohně, náhle ožily.
   „Ano, Bradavice.“ Salazar se zahleděl směrem k hradu. „Sedí to dokonale.“
   „Bradavická škola čar a kouzel. Zní to nádherně,“dodala Rowena.

   Když se slunce konečně vyhouplo nad obzor, čtyři zbývající zakladatelé se dali do práce. Zabralo jim to šest měsíců, než dohotovili školu a nelitovali ani jediného dne, který uplynul. Když bylo všechno konečně hotovo, tak školu očarovali. Strávili mnoho týdnů tím, že svolávali různá kouzla. Kouzla proti mudlům, drakům, požárům a jiným magickým pohromám. Když byl tento úkol hotov, zbývala už jen jediná věc. Další úkol bylo vytvoření erbu pro školu. Každý z nich přišel s odlišným vzhledem. Salazar vytvořil erb s hadem, protože mluvil plynule hadím jazykem, což byl dar od velkého kouzelníka, jak říkal. Rowena si vybrala havrana, což bylo znamení, pod kterým se narodila, znamení jednoty, jednoty mezi všemi kouzelníky. Helga si zvolila jezevce, cítila, že to odráží její práci, kterou vložila do školy. A Godrik si zvolil svého lva, domácí zvířátko, od kterého nikdy nebyl odloučen. Cítil, že síla vyobrazení bude reprezentovat, že škola se nikdy nerozpadne. Po mnoha debatách, kdy kombinovali čtyři znaky, aby vytvořili erb Bradavic, se jim to povedlo, a oni ho mohli konečně vyvěsit na škole. To byla poslední věc, aby byl hrad v bezpečí.

   Studenti začali přicházet následující rok. Čtveřice strávila poslední léto tím, že navštěvovala nejmladší, jejichž jména byla zapsána v knize a rozhodovali se, kterým bude umožněno se účastnit. Každý ze zakladatelů si vybíral výhradně do své koleje, jestliže se jednomu z nich někdo nezdál dost dobrý pro danou kolej, byli tu ještě ostatní tři, kteří si vždy vybrali. Čtveřice učila studenty, jak uměla nejlépe. Každý v jiných předmětech. Za několik let, kdy čarodějky a kouzelníci složili závěrečné zkoušky, začali zde také učit, jak nejlépe dokázali a každý z nich si vybral nějaký nový předmět.

   Netrvalo to příliš dlouho potom, co škola začala vzkvétat, a začali se dít divné věci. Věci, které zabírali místo okolo hradu. Jednoho dne, když se Godrik procházel lesem, tak potkal kentaura, se kterým mluvil dlouhou dobu. Vypadalo to, že kentauři se stěhují do okolního lesa, stejně jako mnoho jiných kouzelných tvorů, kteří se doslechli o škole.
   „Jestliže nás kouzelníci nebudou lovit a pronásledovat, tak ani my jim nebudeme nijak škodit.“ Několik měsíců potom se rodiny a studenti, kteří dokončili studium a nestali se učiteli, založili městečko v údolí, kde Godrik a Salazar poprvé spatřili výhled na Bradavice. Městečko rostlo a rostlo, než zakladatelé stihli zakázat stavění dalších budov ze strachu, že by na ně mohli narazit mudlové.

   Změny proběhly nejen v Bradavicích, ale i v Londýně. Rowena pomáhala stavět kouzelnou ulici ve městě, která obklopovala několik kouzelnických obchodů, které zde budou ukryté po stovky let.

   A nakonec, ne všichni z pěti kouzelníků postavili školu k výuce, ale odeslali své studenty ven - do světa - aby učinili rozdíly mezi obyčejnými lidmi a kouzelníky.