TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

1.kapitola

    3.344 znaků / 599 slov    vloženo: 19.01.2008    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Simone! Dojdi pro Siriuse. Čeká na hřišti!“
   „No to v žádným případě. Dojdi si pro něj sám. Jeho chyba, že neví, jak se k nám dostat. Vždyť jsem to celou dobu říkala. Pitomec s iq na bodu mrazu,“ odsekla jsem svému bratrovi.
   Asi bych se vám měla představit. Jmenuji se Simone Potterová a je mi 16 let. To individuum co na mě momentálně křičelo je můj bratr James Potter. No bratr, jsme dvojčata. Bohužel. Právě po mně chce abych došla pro jeho nejlepšího kamaráda, Siriuse Blacka. Má u nás strávit prázdniny. A rodiče si umyslili, že od nás chtějí mít pokoj a tak na celé prázdniny odjeli k moři.
   „Chceš snad jít večer na tu diskotéku, nebo snad ne? Můžu ti to klidně zatrhnout!“ zavolal na mě a věděl, že má vyhráno.
   „Tak fajn,“ vyjela jsem na něj a práskla jsem vchodovými dveřmi, když jsem odcházela. „Do háje, ještě k tomu mám pořád mokrý vlasy,“ pomyslela jsem si, ale šla jsem dál. Na tu diskotéku jsem skutečně jít chtěla a jak jsem poznala už dřív, bylo lepší bratrovi neodporovat, protože by mi to skutečně zakázal. Rodiče mu dali nade mnou plnou moc.
   „Ale ale, Simone Potterová, nemýlím-li se?“ ozval se za mnou nějaký hlas.
   „Dělej Blacku, jdeme. Nemám na tebe celý den,“ řekla jsem mu s klidem a dál jsem ho ignorovala. Nebo jsem se o to alespoň snažila.
   „Páni, sekne ti to. Obzvlášť s těmi mokrými vlasy. A vůbec, co si dělala, že jsou mokrý? A proč nepřišel James?“ chrlil na mě zvědavé a dotěrné otázky.
   „Myla jsem si je a James nepřišel, protože se koupe. Stačí ti to?“ vyjela jsem na něj, protože mě štvalo, že James si domů mohl vzít na léto kamaráda a já ne.
   Sirius raději zmlkl, protože takovéto chování nebylo u Simone obvyklé. Většinou byla na lidi kolem sebe milá. Tedy až na něj. Ti dva se neustále hádali. Simone se Siriusovi líbila, ale sama o tom nevěděla a Sirius jí to neřekl. Nechtěl ji nějak rozčílit a poštvat proti sobě.
   Bez jakékoli další nesmyslné konverzace došli až k rodinné vile Potterových, kde Simone odemkla a vstoupila dovnitř.
   „Jamesi, jsme tady. Teď už se o něj starej pro změnu ty. Musím se jít připravit,“ oznámila jsem mu a práskla jsem za sebou dveřmi do mého pokoje.
   „Jo a ségra. Sirius bydlí v tom pokoji vedle tebe. Jinej není volnej,“ zakřičel James hlasitě akorát na to abych ho slyšela.
   „No to ani náhodou. Nastěhuj si ho kam chceš, ale vedle mě rozhodně nebude,“ ječela jsem na něj.
   Abyste rozuměli, tak ten pokoj, ve kterém má údajně Sirius bydlet, nejenom že sousedí s mým, ale také je s ním propojenej. Takže Siriuse mě bude moct neustále otravovat.
   „Smůla. Už se tam celkem uvelebil. Budeš to muset přes prázdniny vydržet. A navíc jestli chceš pustit ven…“ Schválně nechal větu nedokončenou.
   „A jestli vy chcete být bez jídla. Protože pokud vím, tak jsem jediná, kdo tu umí vařit. Tudíž by jste beze mě byli bez jídla. Co ty na to? Uděláme kompromis. Já půjdu potom pryč a udělám vám nějaký to jídlo, platí?“ oznámila jsem mu sladkým hláskem a věděla jsem, že neodmítne, protože bez jídla by ani jeden z nich nevydržel déle než několik málo hodin.
   „No tak dobře,“ odsekl mi James.
   Já mezitím vrazila do vedlejšího, nyní Siriusova pokoje a zvýšeným hlasem jsem mu oznámila: „Opovaž se vstoupit ke mně do pokoje nebo zažiješ peklo. Rozumíš tomu?“
   Sirius se ani nenamáhal s odpovědí a vystřelil někam ven.
   „Idiot,“ pomyslela jsem si a šla jsem si sednout na postel a snažila jsem si nějak urovnat myšlenky.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19