TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

3.kapitola - Radostné zjištění

    vloženo: 08.05.2008    6.445 znaků / 1.154 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Co si to dovoluješ, Jamesi? Jsi hnusnej, když to nedokážeš respektovat. Já taky respektuju, že máš rád Evansovou, a to jí zrovna v lásce moc nemám,“ vyjela jsem na něj a čekala, až přijde Sirius, který mě měl podle něj, odvést domů.
   Po chvíli přišel a tak jsme se vydali na cestu. Bylo mi jasné, proč James nešel. Potřeboval se uklidnit.
   Konečně jsem s úlevou odemkla dveře. Po celou cestu nikdo nepromluvil, až teď se můj společník rozhodl něco říct.
   „Kdo to byl?“ Zapomněla jsem, že on tam nebyl, když jsem to říkala Jamesovi.
   „Můj kluk.“ Protočila jsem oči v sloup. Tohle bylo pořád dokola.
   „To jsi se s ním dala dohromady během těch pár minut?“ Jeho hlas zněl hodně naštvaně.
   „Panebože, vy jste všichni stejní. Na tohle se mě ptal i James,“ dodala jsem, když jsem viděla jeho nechápavý výraz. „Ne, chodíme spolu už přes rok. Stačí ti to?“
   „Ne. To teda nestačí. Vždyť vypadá o dost starší než ty!“ Tentokrát to znělo, jakoby mě z toho obvinil.
   Zamračila jsem se a vyjela na něj. „Je mi 16 a jemu 18, stačí ti to? Co po mně ještě chceš? Chováš se jako žárlivej manžel. Do mě ti nic není. Tak se do Matta laskavě nenavážej!“
   Otočila jsem se a chystala se jít do svého pokoje. Sirius mě ale nečekaně chytl za paži tak pevně, že jsem vykřikla.
   „Nestačí. A je mi do toho hodně. Jsi sestra mého nejlepšího přítele! A jo! Možná máš pravdu, že žárlím. Já tě mám totiž rád, jestli sis toho nevšimla!“ křičel na mě a potom mě políbil.
   Tohle ale neměl dělat. Když se odtrhl, přistála mu na tváři pořádná facka.
   „Tohle už nikdy nedělej! Nejsem žádná coura, s kterou by jsi se jen vyspal a pak ji odhodil!“ ječela jsem na něj a po tváři mi stékaly slzy. Vykroutila jsem se a chystala se vyjít schody nahoru.
   Přišel ke mně a jemně mi je setřel. Pak udělal něco, co bych od něj nikdy nečekala, řekl: „Promiň!“
   Potom se otočil, proběhl kolem mě na schodech a zavřel se v mém, nyní jeho, pokoji.
   Zaraženě jsem stála na prvním schodu, protože omluvu od Blacka jsem ještě nikdy neslyšela. Potom jsem také vyšla schody a po nějaké té hygieně jsem zalehla do postele. Byl to vyčerpávající den.

   Ráno jsem se probudila až kolem poledne. V rychlosti jsem vstala a oblečená a upravená sešla dolu. Překvapilo mě, že tam ještě nikdo není. Asi ještě spali. Nebo se šli zase prohánět na košťatech.
   Znovu jsem zašla nahoru a otevřela dveře od Jamesova pokoje. Jeho postel byla prázdná. Pro jistotu jsem ještě jukla k Siriusovi a moje druhá myšlenka se potvrdila. Vzali košťata a šli se do lesa proletět na menší palouk, kde je mudlové nemohli vidět.
   Jelikož jsem neměla co dělat, rozhodla jsem se, že udělám oběd. Rozhodla jsem se pro zapečené brambory.
   Netrvalo to dlouho a klaply dveře od domu. Byli zpátky. Rozhodla jsem se, že se ke včerejšku nebudu vyjadřovat. Jak k tomu co se stalo v baru, tak k tomu co se stalo na schodech.
   „Jé, ségra, co to vaříš?“ přihnal se ke mně James, jakmile zavětřil vůni jídla.
   „Brambory. Jděte se umejt. Jste celí špinaví,“ pokrčila jsem nos. „Za chvíli to bude hotoví, tak jděte rovnou do jídelny. Až se umyjete!“ zavrčela jsem na ně, když se tam chystali jít rovnou v tom zabláceném oblečení.
   „No jo.“
   Za chvíli jsme už všichni spokojeně jedli a někdy uprostřed jídla se mě James zeptal: „No? Tak?“
   Jelikož jsem neměla tušení co po mně chce, tak jsem odpověděla také otázkou. „Co?“
   „Nedělej, že jsi tohle jídlo udělala jen tak. Chceš se přece omluvit za ten včerejšek, ne?“
   „Já a omluvit? Promiň, Jamesi, ale já se nemám za co omlouvat. To spíš vy. Chovali jste se jako idioti!“ vyjela jsem na ně a naštvaně odešla pryč. Šla jsem do chodby, kde byl položen telefon. Museli jsme si ho pořídit kvůli mudlovským sousedům. Vytočila jsem číslo a čekala.
   „Prosím?“ ozvalo se na druhé straně.
   „Ahoj Matte, to jsem já.“
   „Ahoj Sim. Nechceš se dneska vidět? Ale ocenil bych, kdyby tam nebyl tvůj bratr,“ v telefonu jsem slyšela něco jako uchichtnutí.
   „Ráda. V kolik?“
   „Co takhle za hodinu před kinem? Dávaj ten novej film.“
   „Jasně, takže zatím ahoj. Uvidíme se,“ řekla jsem mu a zavěsila jsem.
   Na různé filmy jsem chodila ráda. Ještě když Matt nevěděl, že jsem čarodějka, tak mě pozval do kina. Koukala jsem na to jako na zjevení. Potom se mi to ale zalíbilo.
   Byl tu jen jeden problém. Vypadnout nepozorovaně z domu. Naštěstí mi to James se Siriusem usnadnili. Šli zase lítat na koštěti.
   Pohlédla jsem na hodiny a zděsila se. Za pět minut jsem měla vyrážet, abych to stihla. Ale nebyla jsem vůbec připravená.
   Stoupla jsem si před zrcadlo a vzala do ruky nějaký ty šminky. Najednou jsem byla namalovaná a učesaná aniž bych něco udělala. Velmi mě to překvapilo.
   „Že by?“ pomyslela jsem si a zavřela oči. Chvíli jsem se soustředila a potom je zase otevřela. Najednou jsem měla vlasy černé a dlouhé. „Páni! Já jsem metamorfomág!“ Nadšeně jsem si zavýskla.
   Vlasy jsem si vrátila do normální podoby a vyrazila jsem. Přitom jsem si v duchu slibovala, že o tomhle až budu zpět, napíšu mamce. Protože tato schopnost se dědí.
   Přesně na čas jsem stála před kinem. Jako vždy. A on jako vždy přišel o několik minut později.
   „Ahoj lásko,“ řekla jsem a políbila ho.
   „Půjdeme?“ zeptal se mě, počkal, až mírně přikývnu a s rukama okolo pasu toho druhého jsme vyšli ke kinu koupit lístky. Schválně jsme si vzaly místa úplně nahoře. Bylo nám oběma jasné, že film moc sledovat nebudeme.
   Jak rychle film začal, tak rychle i skončil.
   Matt se nabídl, že mě doprovodí k domu. Celkem vášnivě jsme se loučili a on se potom omluvil, že už musí jít. Bylo půl jedenácté večer.
   Co nejnenápadněji jsem otevřela domovní dveře a vklouzla dovnitř. Když jsem stála u dveřích do svého pokoje, tak jsem si oddechla. Už nehrozilo, že by mě James nachytal. Sice už určitě věděli, že jsem byla pryč, ale nemusí vědět, v kolik jsem se vrátila.
   Zavírala jsem dveře a otočila jsem se čelem k posteli. Na ní ale seděl můj bratr se Siriusem.
   „Doprdele,“ zaklela jsem a radši stála na místě.
   „Kde jsi byla?“ ptal se mě James naštvaně.
   Nechtělo se mi lhát a tak jsem jednoduše řekla: „Na rande.“
   „Fajn. To bylo tvoje poslední. Ty už ven sama nepůjdeš!“
   To už jsem se ale naštvala a ani jsem si nevšimla, že vlasy, které mi spadají do obličeje, nabraly rudou barvu.
   „Dvanácteráku? Co to má s vlasy?“ ptal se Jamese Sirius zmateně.
   „Nevím.“
   „Ale já jo. Dnes jsem se zvěděla, že jsem metamorfomág. Tak se radši kliďte nebo budete mít třeba vlasy křiklavě růžový,“ varovala jsem je a pobaveně je sledovala, když s vyděšenými výrazy na tvářích couvaly ke dveřím do sousedního Siriusova pokoje.
   S pocitem výhry jsem se umyla a šla si lehnout.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19