TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

5.kapitola - Je to hajzl

    vloženo: 18.06.2008    5.300 znaků / 937 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Jamesi, jsem doma. A vedu návštěvu, která tu se mnou bude celý prázdniny!“ vykřikla jsem, když jsme se Sydney doplazily ke mně domů.
   Předtím jsme se totiž zastavili ještě v domově, kde se Syd zeptala vychovatelky jestli může být na prázdniny u kamarádky. Veronika, tak se jmenovala ta vychovatelka, s radostí souhlasila. Prý bude mít alespoň o jeden hladovej krk míň. Sydney totiž vyrůstala v dětském domově. Její rodiče ji tam jako malou položili s dopisem, že se o ní nemohou starat. Také tam stálo její jméno. Sydney Peintnová.
   „Cože?“ slyšela jsem jenom shora a potom se můj úžasný bratr objevil na schodech. „Jé, čau Sydney.“
   „Ahoj, Jamesi,“ odpověděla mu a mírně se usmála. Nevěděla jsem proč, ale Sydney s mým bratrem vycházela vždy dobře.
   „Siriusi. Pojď dolů!“ zavolal James na Siriuse. Se Syd jsme se po sobě podívaly. Nevím proč, ale panovala mezi nima nějaká nevraživost.
   Najednou dolů seběhl Sirius. Když spatřil kdo tam je, jenom řekl: „No nazdar, Peintnová. Tebe sem tu teda nečekal. Kdy zase odcházíš?“
   „Pro tvou informaci, Blacku, jsem tu na prázdniny. Takže se mi radši kliď z cesty.“ S tím Sydney vyšla schody a zapadla ke mně do pokoje. Omluvila jsem se a vydala se za ní. Nemohla jsem ji nechat dlouho o samotě. Stejně jako já měla velmi výbušnou povahu.
   „No ták, Sydney. Vždyť víš, že je to idiot. Víš co? Vem si plavky. Na začátku prázdnin jsem se tak toulala po okolí a objevila jedno menší jezero. Není nijak daleko, ale pochybuju, že o něm někdo ví. Je skrytý za takovym hustym porostem. Tak honem do plavek,“ vyhrkla jsem na ni, protože jsem věděla, že velmi ráda plave a skáče do vody celkem z vysoka. Ovšem v Bradavicích tuto zálibu provozovat nemohla.
   Všimla jsem si, že se jí okamžitě rozzářily oči. Neváhala a okamžitě vytáhla své bílé plavky, které podtrhávaly její štíhlou vysokou postavu a také její opálení. Vzala si přes ně jen lehké šaty a obě dvě jsme mohly vyrazit.
   Jelikož jsem se soustředila na to, abych našla správnou cestu lesem, tak jsem si nevšimla dvou postav plížících se za námi. Po deseti minutách bloudění jsme konečně stály na skále pod kterou bylo nádherné ne nijak extra velké jezero. Jelikož už jsem se tam koupala, věděla jsem, že možná není velké, ale velmi hluboké. Jednou sem se pokoušela doplavat na dno, ale nepovedlo se mi to. A to pod vodou vydržím celkem dlouho.
   Slezla jsem dolů do vody, ale Sydney stále stála na místě. „Jen skoč. Je to hodně hluboký. Nemusíš se bát. Na dno určitě nenarazíš.“
   „No tak dobře,“ řekla a radostně se usmála. Potom se vyškrábala ještě na skále o něco výš a skočila salto, které zakončila ukázkovou šipkou.
   „Páni. Už několikrát jsem tě viděla skákat, ale tohle se ti vážně povedlo,“ řekla jsem jí, jakmile se vynořila na hladinu.
   „Díky,“ usmála se, ale pak zpozorněla. „Neslyšíš něco?“
   „Moment,“ odpověděla jsem, protože jsem taky něco zaslechla. Potom mi to došlo a zakřičela jsem: „Jamesi! Siriusi! Okamžitě vylezte!“
   Syd se na mě překvapeně podívala a šeptem se zeptala: „Jak víš, že jsou to oni?“
   „Kdo jinej,“ odpověděla jsem a ušklíbla se. Tohle mi bylo jasný. Kdo jiný by nás taky špehoval.
   „Jak si to věděla?“ zeptal se mě James a společně se Siriusem opatrně slézali dolů do vody.
   Protočila jsem oči a řekla jsem jim: „Nejsem pitomá.“
   „Teda Peintnová, co to mělo znamenat? Ta kravina do vody?“ zeptal se Sirius a zle se ušklíbl.
   „Do toho tobě nic ničeni, Blacku. A pro tvou informaci, je to skok do vody a není to žádná kravina!“ odsekla mu a já s Jamesem jsme si vyměnili vše říkající pohled. Tohle jim bylo podobný. Jenom se hádat.

   „Sydney?“ zeptala jsem se, když jsme večer leželi v postelích u mě v pokoji.
   „No?“
   „Povíš mi někdy, proč se s Blackem tak nenávidíte?“ ptala jsem se opatrně. Věděla jsem jenom, že o tomhle nechce mluvit.
   „Někdy jo. Ale až někdy jindy. Nevadí? Já o tom nechci mluvit. Promiň.“ Převalila se a podívala se na mě.
   „Jasně, tak dobrou. Co budem zítra dělat?“
   „Nevim. Co třeba jít do města? Kouknout se po obchodech a tak.,“ navrhla Syd a pokrčila rameny.
   „Dobře,“ řekla jsem pouze a po chvíli jsem usnula.

   „Už jsem úplně hotová, ty ne?“ ptala jsem se Sydney po náročném chození po všech možných obchodech.
   „Já taky. Tak se vrátíme, ne?“ odpověděla a sedla si na lavičku.
   „Jo, ja…“ nedopověděla jsem, protože jsem spatřila něco, co mi vyrazilo dech. Aniž bych si to uvědomila, vyhrkly mi slzy do očí. Kousek opodál stál Matt s nějakou holkou a líbali se.
   „Simone? Co se děje?“ ptala se mě okamžitě Sydney. Téměř na nic jsem se nezmohla a ukázala na ty dva.
   „To je tvůj kluk?“ zeptala se překvapeně. Celkem dobře uměla hádat.
   „Jo,“ odpověděla jsem jí a pak ještě rychle dodala: „Pojď, půjdeme domů. Já si to s ním potom vyřídím.“
   „Tak dobře.“
   Celou cestu mi tekly po tvářích slzy a Sydney se mě snažila utěšit. Moc se jí to ale nedařilo.

   „Co se stalo?“ ptal se James se Siriusem hned, jakmile jsem otevřela dveře od domu.
   „Do toho vám nic není!“ odsekla Syd a vedla mě do mého pokoje, kde složila veškeré tašky s nákupem na podlahu. Sedla jsem si na postel a hlavou se mi honilo spoustu myšlenek.
   Proč mi to udělal? Copak pro něj nic neznamenám? Všechny ty naše společné chvíle. Vykašlu se na něj. Rozejdu se s ním a hotovo. Musím se sebrat. Žádný truchlení pro něj. Je to hajzl.
   Proto jsem vstala a vyndala věci, které jsem si koupila. Potom jsem tašky s jídlem odnesla dolů a začala připravovat večeři.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19