TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

6.kapitola - Nepříjemné setkání

    vloženo: 19.07.2008    5.200 znaků / 947 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Simone? Stalo se něco?“ zeptal se mě u večeře James a Sirius při tom zpozorněl. Jen Sydney se v klidu dál věnovala jídlu.
   „Ne nic. Mělo by?“ dělala jsem jakoby nic a snažila jsem se vypadat klidně.
   „No, když jste přišly, tak jsi brečela,“ pokrčil rameny a dál se v tom nerýpal.
   Ale já jsem byla úplně na dně, proto jsem se omluvila a šla jsem se projít. Všichni tři se po sobě udiveně podívali, ale nic neříkali.
   Vyšla jsem ven a rozhodla se jít k jezeru. Našla jsem si jeden kámen a jen tak jsem na něm seděla a přemýšlela. Seděla jsem tam asi deset minut, když ke mně přišel Sirius.
   „Simčo, co se stalo?“ zeptal se mě tiše.
   „Proč se o to zajímáš?“ Byla jsem překvapená a Sirius to dobře poznal.
   „Copak sis toho ještě pořád nevšimla? Já tě mám rád, Simone. Moc rád. Rozhodně víc než bych jako nejlepší kamarád tvého bráchy měl.“ Nečekal, jestli něco namítnu nebo ne, jemně mě políbil na rty.
   Ztuhla jsem a na malou chvíli jsem mu dokonce začala polibky vracet. Pak jsem se zarazila. To jsem přece nemohla. Odtrhla jsem se a lehce jsem zašeptala (na víc jsem se nezmohla): „Siriusi, ne.“
   „Sim, prosím tě, mlč. Alespoň teď.“ V jeho hlase byla slyšet prosba. Bohužel pro něj zůstala nevyslyšena.
   „Ne,“ tentokrát zněl můj hlas rozhodně. Vstala jsem a bez jediného pohledu směrovaného na Siriuse jsem odešla.

   Došla jsem k domu a u dveří stál ten, který mi dnes tolik ublížil. Matt. Rozhodla jsem se hrát jako že o ničem nevím.
   „Ahoj zlato,“ pozdravil mě hned, jak mě uviděl.
   „Ahoj,“ sladce jsem se usmála. „Nechceš se jít projít?“
   „Ani ne,“ odvětil, přitáhl si mě k sobě, přičemž si sednul na nízkou zídku za námi a vášnivě mě políbil.
   Po chvíli jsem jen tak mimochodem poznamenala: „Dnes jsem byla ve městě a viděla jsem celkem zajímavé věci.“
   Bylo vidět, jak okamžitě ztuhl. Potom se opatrně zeptal: „Co jsi viděla?“
   „Tebe.“ Jednoduchá a výstižná odpověď ho zarazila.
   „Zlato, já ti to vysvětlím,“ snažil se.
   „Vysvětlíš? Tak do toho,“ zatím jsem si stále udržovala klidný tón.
   „Já, byl to jen úlet. Už se to nestane,“ sliboval a já na moment zaváhala.
   Pak jsem na něj ale vyjela: „A kolikrát si mi tohle sliboval? Už několikrát jsem ti odpustila. Několikrát! Ale teď už to prostě nedokážu, Matte! Už ne! Miluju tě, ale ty mě očividně ne! Jdi pryč! Už tě nechci vidět!“ Ani jsem si nevšimla, že jak jsem na něj křičela, začalo přihlížet několik sousedů a hlavně ve dveřích stál James se Sydney a Siriusem, který se zjevně už vrátil.
   Matt mi ještě šeptl: „Já to takhle nenechám!“ S tím se otočil a odešel. Rychlostí blesku jsem se mihla okolo Jamese a práskla za sebou dveřmi mého pokoje. Potřebovala jsem být sama. Ale ani to mi nebylo dopřáno. Do pokoje vtrhl James.
   „Co to mělo znamenat? Sydney mi to všechno řekla!“ zaječel na mě a já vrhla po Syd vyčítavý pohled. Ta se na mě jen omluvně usmála.
   „Jamesi, mlč prosím tě a odejdi,“ poprosila jsem ho klidně a on kupodivu odešel.
   Svalila jsem se na postel a přemýšlela: Udělala jsem dobře, že jsem se s ním rozešla. Určitě. Kolikrát už mě podvedl? Třikrát? Víckrát? Chjo, kdyby alespoň nevyhrožoval. Nakonec jsem usnula s hlavou přeplněnou myšlenkami.

   „Sim? Mrzí mě, že jsem to vykecala. Ale když ono to nešlo mlčet. Promiň.“ Probudila mě v noci, ne zrovna šetrně, Sydney.
   „To nevadí. Stejně by to zjistil.“ Smutně jsem se usmála a znovu usnula.
   „Sim! Simone! Vstávej konečně!“
   „Co je? Nech mě spát,“ zavrčela jsem a přetočila se na druhý bok.
   „To teda ne. Už je dávno po poledni. Dělej.“ S tím mi vzala peřinu a odešla i s ní, pryč.

   Byl to asi týden po mém rozhovoru s Mattem, když mi Sydney navrhla jet se podívat za Joice, kamarádkou z Bradavic, která se letos stěhuje do Francie a bude chodit do Krásnohůlek.
   S radostí jsem souhlasila.
   Jely jsme se Syd metrem, když mi do ucha pošeptala: „Sim, hlavně se neotáčej. Za náma sedí Matt s nějakým kamarádem.“
   Na chvíli jsem ztuhla, ale potom jsem dělala, jako že se nic neděje. Celkem mi to i šlo. Když jsme vystoupily, tak jsme si ani jedna nevšimly, že oni vystoupili taky.
   V průchodu mě někdo chytl za ruku. Okamžitě jsem se otočila a stála jsem tváří v tvář Mattovi. Sydney pro změnu chytil ten jeho kamarád.
   Zachvěla jsem se strachem a Syd taky.
   „Pusť mě, Matte. Co po mně chceš?“ snažila jsem se, aby zněl můj hlas pevně a rozhodně. Bohužel pro mě se mi to nepovedlo.
   Ucítila jsem jeho dech na mé tváři, který mi zašeptal do ucha: „Ty víš, co chci. Já chci tebe.“
   Slyšela jsem, jak se Sydney rozesmála a směrem k Mattovi poznamenala: „Tak to máš hodně vysoký nároky. To totiž určitě nedostaneš.“
   Ani jsem se nenadála a Sydney přilétla facka.
   „Pusť jí,“ sykla jsem mu do tváře.
   „Tak to ne.“
   „Proč to děláš? Proč?“
   „Protože jsi mě opustila. Proto. Já tě totiž mám rád,“ řekl tiše a hrubě mě políbil.
   Odtáhla jsem se. „To ty jsi mě podved, víš? Jen já byla blbá, že jsem tě neopustila už loni, když jsem tě načapala poprvý. Bůhví kolikrát jsi mě vůbec podved. Nech nás jít, Matte. Takhle to nevyřešíš.“
   „Víš co? Jdi si. Ty se ale ke mně ještě vrátíš. To ti slibuju.“ Pustil mě a nechal nás se Sydney odejít.
   „Sydney?“ začala jsem. „Nikomu o tom neříkej, ano? Já si to s ním vyřídím sama.“
   „Někdo by to měl vědět,“ řekla, ale nakonec slíbila, že to nikomu neřekne.
   Zapomněly jsme na náš původní plán, jít za Joice a vydaly jsme se zpět domů.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19