TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

11.kapitola - Další den

    vloženo: 14.02.2009    3.816 znaků / 685 slov      

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Klesla jsem na postel a hlavou mi začaly vířit myšlenky. „Co se mi stalo? Co to bylo za sen? Proč jsem spala tak dlouho? A doprčic proč a s kým jsem propojená?“ Nic nedávalo smysl. Alespoň ne pro mě. Byla jsem z toho totálně zmatená. Pak také to chování Malfoye.
   „Simone,“ rozezněl se ošetřovnou hlas Sydney. Ošetřovatelka vystrčila hlavu ze svého kutlochu a napomenula ji, že má mluvit potišejc. Tiše jsem se zasmála a pozdravila jsem ji.
   „Kluci říkali, že už jsi vzhůru, tak se jdu na tebe podívat,“ oznámila mi jen tak mimochodem a sedla si na vedlejší postel.
   Pozorně jsem se rozhlédla po ošetřovně a zjistila jsem, že tam kromě mě nikdo jiný není. Nevím proč, ale ulevilo se mi.
   „Co se stalo mezitím ve škole?“ zeptala jsem se.
   „Nic zvláštního, pořád je tam nuda. A bez tebe ještě větší,“ odpověděla. „Hele, co se ti tam v pokoji vlastně stalo?“
   „Syd, já ani pořádně nevím, ale profesor Brumbál říkal, že bych mohla být s někým propojená a tudíž vnímat jeho pocity nebo tak. Ale nějak se mi to nezdá. Taky proč by někomu zapichovali jehly do těla. To je trochu nesmysl,“ pověděla jsem jí, co si skutečně myslím.
   „A máš nějakou teorii?“
   „Ani nejmenší. Zatím. Ale však my na něco přijdem ne?“ mrkla jsem na ni a Syd svitlo.
   „To jo, ale bude nějakou dobu trvat, než tě pustí. Rozhodně nehodlám bejt v zakázaným oddělení jen tak sama. To ne,“ řekla mi a usmála se při pomyšlení, že znovu podnikneme cestu do zakázaného oddělení knihovny.
   „Ale budu muset šlohnout Jamesovi plášť,“ poznamenala jsem a ta představa se mi líbila. Vplížit se znovu ke klukům do pokoje a vzít nevidetelnej plášť. „Při tom by neuškodilo udělat nějaký fotky. Byla by sranda. Ty by jsme potom rozvěsily všude možně.“
   „Ale když jim bude chybět plášť, tak poznaj, že sme to byli my. Sou sice blbí, ale ne až tak.“
   „O to větší legrace, když budou vědět, kdo to udělal,“ řekla jsem jí a v očích se mi ďábelsky zajiskřilo. Kdežto Sydney se na mě podívala jako na cvoka.
   „Ty patříš na psychiatrii, víš o tom?“ zeptala se mě a já kývla. To, že jsem cvok, vím už dlouho. Není první, kdo mi to říká. Například od bratra to slyším pořád. I když ten mi většinou nadává, než aby mě někam poslal.
   „Jasně.“
   Ještě nějakou dobu jsme kecaly a potom Syd odešla, protože mě přišla zkontrolovat madam Pomfreyová.
   „Už můžu na kolej?“ zeptala jsem se, když mi sundala obvazy, protože ranky už byly ve větší míře zahojené.
   „Ne,“ odsekla mi. Není divu, ptala jsem se jí na to už nejmíň pětkrát.
   „Prosím,“ škemrala jsem. „Já budu hodná, uvidíte. Nic se mi nestane.“
   „Už jsem řekla ne.“
   „Ale vždyť…“
   „Jste snad ošetřovatelka, že víte tak dobře jak na tom jste? Ne, nejste. Tak buďte laskavě zticha, protože já vás odsud pustím tak nejdřív za dva dny. Tím si buďte jistá. A už od vás nechci slyšet ani slovo!“
   Zarazila jsem se. Madam Pomfreyová byla většinou klidná. Ještě nikdy jsem ji neslyšela křičet. Nabylo divu, že jsem se zachumlala do peřiny, až mi koukala pouze hlava a tiše jsem řekla: „Ano.“
   Od dveří se ozval smích, který ale rychle utichl. „Pánové, okamžitě si dejte odchod. Slečna musí spát a žádné návštěvy dokud se neuzdraví, rozumíte?“
   Kluci se okamžitě ztratili a já měla ve tváři nešťastný výraz. „Žádné návštěvy? Dva dny se tu kousat nudou? Vždyť to se nedá vydržet.
   Po chvíli jsem usnula. Znovu se mi objevila postava v černém. Tentokrát se ale dívala přímo na mě. Přešla ke mně a chladnou rukou se dotkla mé tváře. Nic víc. Jen konečky prstů toho neznámého muže spočívaly na mé tváři. Potom postava zmizela. Bez jediného slova.
   Probudila jsem se a nic jsem si nedokázala vybavit. Jen jsem stále cítila dotek na mé tváři. Ten ale po chvíli odezněl.
   Bála jsem se znovu usnout. Ačkoli jsem o svém snu věděla jen to, že se mě někdo dotýkal na tváři, poznala jsem, že to není nic dobrého. Spíše noční můra. Přesto netrvalo dlouho a já se znovu ponořila do neklidného spánku.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19