TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

12.kapitola - Sourozenecké hašteření

    vloženo: 14.02.2009    2.727 znaků / 483 slov      

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Po dvou nekonečně dlouhých dnech bez přátel mě ošetřovatelka konečně pustila z toho vězení, které se má nazývat ošetřovnou. Do společenské místnosti jsem přímo utíkala. Tak jsem se na všechny těšila. Byla jsem hold společenský člověk. Ne, že by mi samota nějak extra vadila. Čas od času musí být každý sám.
   „Čus lidi!“ zakřičela jsem na celou společenku jakmile se odklopil portrét. Všichni se po mně ohlídli a usmáli se. Evidentně jsem jim chyběla. Sydney vyjekla a běžela mě obejmout. Pobertové se nad tím jen ušklíbli.
   Nedalo mi to a zamířila jsem k nim. „Čus kluci, jak se máte?“
   „Dobře, teda doteď jsme se tak měli. Ale ty se máš asi výborně, co? Vrátila ses zpět ke své práci a to buzerování nás,“ řekl James naštvaně.
   Přešla jsem k němu a posadila se mu na klín. „Ale bratříčku, přece na mě nebudeš tak zlej.“ Ještě jsem mu dala pusu na tvář a o vteřinu později už uhýbala facce, kterou mi chtěla dát. Cvik je cvik.
   Ale plán vyšel. Celá společenská místnost se dala do smíchu. Tohle jim chybělo. Věčné škádlení dvojčat Potterových.
   Společně se Sydney jsme se vydaly na večeři. Bohužel jsme si ani jedna nevšimli, že společně s náma se zvedli i poberti a vydali se tiše za námi.
   Celou cestu jsme si povídali o tom, co se dělo ve škole a o nejnovějších drbech. No co, jsme taky holky.
   Kluků jsme si všimly až ve Velké síně, kde byla už téměř celá škola. A to až potom, co jsme skončily se Syd na zemi, protože nám podkopli nohy. Rychle jsme se zvedly a začaly jsme je nahánět po celé Síni. Studenti i většina učitelů se smála. Tedy až na profesorku McGonagallovou, která se snažila udržet si důstojnost. Ale i tak to na ní bylo vidět. Pořád dokola přežvykovala v puse jeden a ten samý kus masa.
   Nakonec jsme je stejnak nedohonily a radši jsme si dřeply na lavici a snažily se popadnout dech. Kluci na tom byli podobně.
   „Vidím, že je zde dobrá nálada a abych ji ještě vylepšil, tak ode dneška za týden se bude konat ples. Výběr partnerů určí los. Proto bych byl rád, kdyby jste všichni napsali své jméno na kousek pergamenu a hodili ho do těchto pohárů. Dívky do růžového a chlapci do modrého. Dobrou chuť,“ řekl jim Brumbál a na všechny kolem sebe se usmíval. Zcela ignoroval veselost při oznámení plesu a brblání studentů při oznámení o výběru partnera.
   Po večeři jsme se všichni zvedli a začaly házet svá jména do pohárů. Když už tam byla všechna, Brumbál si vzal hůlku a přivolával si lístečky. Vždy okamžitě řekl jméno dvojice.
   „Kleiová a Snape.“ „Borová a Thruman.“ „Evansová a Potter.“ Lily na protest zahuhlala. „Peintnová a Black.“ Sydney se na Blacka podívala dost ošklivě. Sklonila hlavu a nevybíravě klela. Začala jsem jí uklidňovat.
   Tak to pokračovalo ještě nějakou dobu, až se ozvalo moje jméno. „Potterová a Malfoy.“


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19