TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

10.kapitola - Zázraky nejsou zadarmo


     vloženo: 22.02.2008    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Esme!“ Edwardův hlas byl slyšet až do zahrady, kde jsem seděla a užívala si svěžího vzduchu. Když jsem zvedla pohled, stál už přede mnou s radostným pohledem v očích. To ve mně vyvolalo vlnu plnou díků. Takto šťastného jsem ho už dlouho neviděla a byla jsem si na 90% jistá, že se jeho zprávy budou týkat Belly: můj syn je konečně zamilovaný. Na jistotu jsem pohlédla ze strany za Edwarda a podívala jsem se na Bellu, která s ostýchavým úsměvem vylezla zpoza jeho zad. Také jsem se na ní usmála a podívala jsem se opět na Edwarda, sledujíc jeho zvyšující se vzrušení.
   „Bella je těhotná! Esme, budeme mít dítě“ Samou radostí ale zapomněl na svou sílu, že to zakřičel tak nahlas, až Bella leknutím o krok ustoupila a se zakopnutím se posadila na zem. Sledovala jsem, jak jí Edward pomáhá rychle na nohy a vypadá, jako by ho něco znepokojovalo. Bella se ale jen zahihňala. Dítě. Vždycky jsem ho chtěla a přejela mnou vlna žárlivosti. Byla jsem kvůli nim tak šťastná, ale já už nikdy nebudu mít dítě a to připomenutí mě bolelo. Pokusila jsem se usmívat, ale nepodařilo se mi to a Edward se na mě zmateně podíval.
   „Esme?“ Bellin hlas pronikl do mých citů. Cítila jsem se hrozně.
   „Omlouvám se, Bello. Blahopřeji,“ zamumlala jsem. Snažila jsem se mluvit s útěchou, ale i mým vlastním uším to znělo falešně.
   „Esme, můžeme se o něj podělit. O dítě myslím.“ Dívala jsem se na její rozzářenou tvář a mohla jsem se jen usmívat. Ona byla tak báječná. Změnila mou rodinu a teď se mi pokusila nabídnou šanci si užít znovu mateřství. Bylo to ale něco, co už nikdy nemůžu mít a s úsměvem jsem jí objala.
   „Děkuju ti, ale je to tvé dítě.Nemůžeš se o ten svazek dělit.“ Znovu jsem se ale usmála, když mě také objala. „Jsi jako moje druhá matka,“ zašeptala při tom.
   „Děkuju,“ zašeptala jsem, když jsem se jí podívala do tváře. Cítila jsem se, jako bych byla blízko vlastního dítěte a byl to nejlepší dárek, co sem kdy mohla dostat. A tu šanci mi dala právě Bella.
   „Co jsi to jen provedla s naší rodinou?“ zeptala jsem se se smutným úsměvem, než jsem ji znovu objala a pohladila po líci. Kdo by si kdy pomyslel, že rodinu vampírů tak drasticky změní jeden pouhý člověk.

   Prohlížela jsem si své tělo, kontrolujíc rostoucí bouli na mém břiše. Doprčic. Bylo dvakrát věší než včera. Tiše jsem si povzdechla a hladila rukama své břicho, jako kdybych se pokoušela ho udělat co nejméně viditelným. Edward mě zezadu objal, přičemž si položil ruce na mé břicho.
   „Budeš mu to muset nakonec říct. Jsou to už tři měsíce, co jsi zjistila, že jsi těhotná a dokonce ještě déle, co jsem tě požádal o ruku,“ zamumlal, zatímco mi políbil na tvář.
   Trochu jsem zanaříkala. Charlie. Bála jsem se mu říct něco takového, co by se týkalo vztahů, svateb a dětí už od doby, co mi bylo šest. Tehdy totiž Charlie rozhodl, že už jsem dost stará na to, abych věděla, proč žijí s René odděleně. Jasně jsem mohla ještě cítit bolest v jeho hlase, když mi vysvětloval, co se stalo. Z jeho hlasu byla cítit touha. Když se tehdy brali, byl si tak jistý, že spolu budou navždy.
   „Dobře. Řeknu mu teda, že jsme se vzali. Nejspíš by měl ale infarkt, kdybych mu řekla, že jsem těhotná,“ zamumlala jsem, zatímco si mě Edward spekulativně prohlížel.
   „Dobře… mám už nějaký plán…“ Přešel k mé komodě a z horní zásuvky vytáhl skoro o tři čísla větší košili, kterou mi podal a řekl, ať si ji vezmu. Musím připustit, že v tom něco bylo, protože dokonale zakryla mé břicho tak, že nebylo skoro nic poznat.
   „Dobřý,“ usmál se Edward. „Tak teď jdi dolů a řekni Charliemu, že jsme se vzali a že se stěhuješ do našeho domu.“ Povzdechla jsem si a klopýtavými kroky jsem došla až dolů do kuchyně k Charliemu, který zrovna jedl vajíčka.
   „Ehm, tati?“ začala jsem a dodávala jsem si odvahy. Podíval se na mě a přikývl na souhlas, že jsem získala jeho pozornost.
   „Vdala jsem se,“ řekla jsem, když jsem šahala po krabici s obilnými lupínky. Tři… dva… jedna…
   „Cože?“ zakřičel Charlie, když vyskočil od stolu s vražedným pohledem v očích. Trochu mě to vyděsilo, ale pokusila jsem se zachovat klid.
   „Edward mě požádal, abych si ho vzala. A já jsem řekla ano. Odpoledne přijede, aby mi pomohl sbalit mé věci,“ řekla jsem prostě a chtěla odejít, nenechajíc mu tak prostor pro žádný argument. Ale jak by to asi tak mohlo Charlieho zastavit.
   „Tvé věci?“ zakřičel a já si byla dokonale jistá tím, jakou si asi o tom udělal představu. Rozhodla jsem se mu to teda pro jeho dobro vysvětlit.
   „Ano. Nastěhuju se k Cullenovým.“ Pár minut jsem ho nechala, aby si to přebral v hlavě a uklidnil se.
   „Cože chceš udělat?“ Charlie vypadal, jako by mě chtěl spíš uškrtit, než abych odešla. Znovu jsem si povzdechla.
   „Přibrzdi – tati, je mi osmnáct!“ připomněla jsem mu pevným hlasem.
   „Přesně, Bello! Je ti jen osmnáct!“ Pak se ale Charlie posadil zpátky na židli a opřel se zády o opěradlo. Cítila jsem se hrozně. Bylo to ale nic proti tomu, kdybych Charliemu řekla, že jsem těhotná. Nad tou myšlenkou mi až přejel mráz po zádech.
   „Zlato, prosím!“ Nad smutkem v jeho hlase jsem se až přikrčila. Neustoupím. Podívala jsem se mu do očí, kterými mě doslova prosil. Potřásla jsem hlavou a nenáviděla jsem se za to. Po chvíli si ale povzdechl, když z něj ta zlost už trochu vyprchala.
   „Myslím, že jsem si měl uvědomit, že se tohle jednou stane.“ Na to jsem jen přikývla a snažila jsem se neusmívat. „Za jak dlouho přijede Edward?“ Neměla jsem vůbec ponětí a tak jsem náhodně plácla nějaký čas.
   „V pět,“ řekla jsem s falešnou autoritou.
   „Přijdu ve čtyři,“ řekl prostě Charlie, vstal a odešel do práce. Chvíli jsem tam tiše čekala, až dokud se nezavřely dveře a neucítila jsem Edwardovy ruce na svých zádech.
   „Mohlo to být horší,“ zašeptal mi do ucha a táhnul mě ke schodům do mého pokoje.

   O čtyři měsíce později

   Bella mumlala ze spánku mé jméno a já s úsměvem sledoval, jak se trochu přetočila. Prsty jsem jí přitom hladil přes její břicho. Mé dítě. Bůh snad musí být v tyto dny k vampírům nadmíru štědrý. Tři zázraky ve třech letech. Všechno, o čem jsem si dřív myslel, že je nemožné.
   Jak jsem ji sledoval, otevřely se pomalu její oči, odhalující její krásné duhovky. Usmála se na mě nahoru, než mě obalila paži okolo mého chladného krku a políbila mě. Sledoval jsem, jak si na gauči klekla, aby mi mohla znovu a pohodlněji políbit. Pozoroval jsem svou ruku na jejím břichu, kde jsem cítil tlukot dvou oddělených srdcí, který vibroval mezi mými prsty. Najednou ale Bella ztěžka vydechla. Tázavě jsem se na ni zadíval.
   „Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se, když jsem rychle stáhnul ruce. Ona ale jen potřásla hlavou a chytila se za břicho. „Edwarde!“
   Její výkřik byl vynucený a roztřesený. Začal jsem mít strach, když se natáhla a sevřela křečovitě mou ruku.
   „Carlisle!“ zakřičel jsem a modlil jsem se, aby přišel brzy.
   „Co je… Bello?“ Carlisle byl bezprostředně po jejím boku a vytrénovanými prsty ji prohlížel, než se na mě podíval s naléhavým pohledem v očích.
   „Musíme jí dostat do nemocnice… HNED!“

   Nemohla jsem se pohnout, mluvit, dýchat. Mohla jsem jen cítit bolest. Nekonečnou bolest. Edward stál nade mnou se strachem zaplňujícím jeho zlaté oči. Ach můj bože, Edwarde, ať to přestane!
   Do mého utrpení pronikl jeho hlas. „Carlisle, bude v pořádku?“
   „Už nastal její čas,“ říkal Carlisle, když mě pokládal na zadní sedadla Edwardova Volva. Před očima mi probleskla Edwardova tvář, která vypadal dost vystrašeně.
   Bello? Chtěla jsem mu říct, aby neměl strach, že bude vše v pořádku, ale nemohla jsem přes tu bolest, která mě stahovala čím dál níž. Rozhodně by to ale byla lež. Věděla jsem, že zemřu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11