TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

6.kapitola - Rozhovor


     vloženo: 14.01.2006    5.678 znaků / 1.020 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Hermiona přemýšlela nad tím, co má prozradit těmto lidem, které začínala považovat za svou druhou rodinu. Nechtěla jim ublížit a ani to, aby ji litovali. Co jen má dělat?
   Zrovna se chystala něco říci, když se najednou otočila ke dveřím, které hlasitě bouchly a polekaly tak každého v místnosti. překvapeně se zarazila, zatímco sledovala Siriuse, který kráčel směrem k ní a nespustil jí z očí. Jejich oči se setkaly v tiché bitvě, ve které nebyl ani jeden z nich ochotný ustoupit.
   „Potřebujeme si promluvit, Hermiono,“ zašeptal tak, aby ho slyšela jen ona.
   „Opravdu si nemyslím, že spolu máme o čem mluvit,“ odbyla ho hbitě a snažila se od něho odvrátit. On byl ale rychlejší. Chytl jí za paži a zabránil jí tím, aby utekla od jeho pronikavého pohledu.
   „Můžeme si promluvit v soukromí nebo před ostatními,“ varoval ji. „Kterou z těchto možností si chceš vybrat?“
   Hermiona byla rozčílená, že ji teď nutí do rozhovoru. To je tak slepí a nevidí, že si to vše potřebuje přebrat první ve své hlavě?
   „Ginny,“ řekla nakonec Hermiona a přerušila oční kontakt se Siriusem. „Můžeš na chvíli pohlídat Sirinu? Musíme si se Siriusem o něčem promluvit.“
   Ginny e na ně na oba podívala. Pak ale pohlédla na Sirinu a najednou jí to vše došlo! „Jistě,“ souhlasila téměř ihned.
   Hermiona se zvedla ze židle a následovala Siriuse do obývacího pokoje. Tam ji ale pokynul, aby ho následovala a prošel dalšími dveřmi, které vedly do nově zrekonstruované knihovny. Zavřel za ní dveře. Zapečetil je kouzlem a obrátil se k ní. „Tohle je jediná místnost v domě, do které se nikdo nedostane, když chci,“ informoval ji a znovu se jí podíval do očí, stejně jako předtím v kuchyni.
   Nicméně ona odmítla být vtáhnuta do další oční bitvy a místo toho si začala prohlížet tu „novou“ knihovnu. Docela ji zajímalo, proč ji zrenovoval a uklidil, když přitom moc nerad četl.
   „Proč jsi chtěl, aby se knihovna uklidila a nakoupily se sem nové knihy? Moc dobře vím, že nerad čteš,“ řekla tiše a pomalu se k němu otočila čelem. Viděla, že zaváhal.
   „Nebylo to pro mě,“ odpověděl.
   „A pro koho?“ Trochu se jeho odpovědi bála. Napadlo ji totiž, že za tu dobu, co byla pryč, si našel někoho jiného, kdo to měl rád. Podívala se stranou, aby neviděl strach v jejích očích.
   Přešel k ní blíž tak tiše, že si to ani neuvědomila. Teda až do chvíle, kdy ucítila jeho prst na své bradě, kterými jí nutil, aby otočila hlavu a podívala se na něho. „Bylo to pro tebe,“ zašeptal láskyplně a naklonil se k ní.
   Pomalu se mírně dotkl jejích rtů. Zprvu zaváhala, ale s prohlubujícím se polibkem mu ho oplatila s potěšením, o kterém si myslela, že ho už nikdy nezažije.
   Sirius ji chytil jednou rukou okolo pasu, přitáhl si ji k sobě a druhou jí pohladil jemně po tváři, zatímco se ho Hermiona chytla oběma rukama okolo krku.
   Náhle si ale vzpomněla kde je a s kým tam vlastně je vymanila se z jeho objetí a s menším odstupem se na něj podívala. Snažila se přes to vše popadnout dech a Sirius v tu chvíli vypadal, že má stejný problém.
   „Ne,“ zvládla říct, když s nakonec mohla normálně nadechnout.
   „Proč ne?“
   „Protože když jsem se nakonec začala smiřovat s tvou smrtí, tak jsi najednou tady. Já... nevím čemu mám věřit.“
   Sirius se na ni prosebně podíval. „Věř ve mně. Věř v nás. Věř v naší lásku.“
   „Pro tebe je to tak snadné říct. Ty jsi nemusel celý uplynulý rok žít s tím, že osoba, kterou jsi miloval, je mrtvá,“ řekla mu hořce.
   „Ne,“ prohodil stejným tónem jako ona. „Měl jsem celé roky, zatímco dívka, kterou jsem miloval, vyrostla. Nemohl jsem jí říct o své lásce k ní a o tom, jak se mi o ní každou noc zdá. Já... nedokážeš si ani představit, co jsem prožíval, když si se na mě dívala jen jako na Harryho kmotra místo na muže, se kterým jsi mohla žít.“
   Hermiona cítila slzy, které jí tekly po tvářích, když poslouchala, co říkal. Co to bylo v porovnání s její malou částí života, když on ji mohla celé ty roky jen sledovat a nemohl jí říct o svých pocitech. Cítila se teď provinile, ale nemohla ještě důvěřovat jeho ani svým zraněným pocitům. Jak moc toužila být s ním. Jednou už ho ale ztratila a kdo jí může zaručit, že o něho nepřijde znovu?
   Já tě miluju, Hermiono. Vždy to tak bylo a bude. Prosím, dej nám ještě šanci. Já chci být mužem, na kterého se budeš dívat a který tě bude držet v náruči, když budeš smutná. Já chci být mužem, vedle kterého se budeš každé ráno probouzet a každou noc usínat. Já...“ Na chvíli se mu zadrhl hlas, zatímco se mu v očích objevily slzy a musel se zhluboka nadechnout. „Já chci být otcem té malé holčičky tam venku a dát jí šťastnou rodinu. Prosím, Hermino, dej nám šanci.“
   Hermioně tekly stále slzy, ale neudělala nic pro to, aby je setřela. Podívala se mu těžce do tváře a smutně potřásla hlavou. „Omlouvám se, Siriusi... já ale nemůžu.“
   „Proč ne?“ Sirius udělal krok k ní a chytil jí za ramena. „Já tě miluju a vím, že ty mě taky. Proč nemůžeme být spolu a vychovávat společně naši dceru?“
   „Protože když jsem tě ztratila, málem jsem umřela a nemyslím si, že bych to zvládla, kdybych tě ztratila znovu!“ zakřičela na něho, odstrčila ho od sebe a odešla z místnosti.
   Sirius ztěžka dýchal, když odešla zpátky do kuchyně, kde si vyzvedla Sirinu a se všemi se rychle rozloučila. Když ale uslyšel zavírající se domovní dveře, dovolil všem jeho pocitům vydrat se na povrch.
   Vztekle popadl vázu, která byla v jeho rodině už po mnoho generací a vší silou jí mrsknul o zeď. Váza se rozbila na tisíc kousků, mezitím co Sirius klesl k zemi se slzami v očích. Z úst mu při tom unikl zoufalý sten.
   Harry stál ve dveřích a s těžkým srdcem sledoval svého kmotra. Ach Hermiono, pomyslel si. Proč jsi tak strašně tvrdohlavá!
   V tichosti ale nakonec přešel k jediné otcovské postavě, kterou kdy poznal a sevřel Siriuse v klidném objetí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25,
       26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, epilog