TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› jednorázovky
      ›› slash/yaoi

Komentáře k povídce

        

Zlé sny


    z originálu: Bad Dreams
    autor: Demon-panda
    přeložila: Catriona Neko

    vloženo: 25.11.2008
    aktualizováno: 15.05.2010
    postavy: Remus/Sirius
    žánr: romantika/humor
    info: co vše se může stát, když někdo někoho vzbudí uprostřed noci kvůli zlému snu, jehož byl součástí

    6.370 znaků / 1.120 slov   
    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Remusi.“ Někdo ho budil ze skvělého snu, zatímco s ním znovu zatřásla ruka na jeho boku. „Remusi.“
   Otevřel pomalu své světlé oči a podíval se na Siriuse, který jednou rukou svíral závěs u jeho postele, zatímco druhou měl stále položenou na jeho boku.
   „Co potřebuješ, Tichošlápku?“ zeptal se ospale, než se posadil a promnul si oči. Sirius se na něj díval se směsicí hanby a úzkosti.
   „Já… no… to je…“ Remus se díval na svého koktajícího přítele, který se zdál být i přes měkké měsíční světlo dost bledý. O to víc se v tu chvíli probral a podíval se na jeho potem slepené vlasy a jasné oči. Místo úsečné otázky, kterou měl už na jazyku, proto zvolil jinou.
   „Siriusi, co se děje?“ Sirius přestal koktat a podíval se na něj. Remus ho povzbudivě chytil za ruku. „Tak co?“
   „Já… měl jsem zlý sen,“ odpověděl mu tiše.
   Cože? Remus na něj chvíli zíral. Otevíral pusu, že mu na to něco řekne, když se zarazil a s povzdechem jí zase zavřel. Muselo v tom být i něco jiného.
   „Můžu… já…“ Remus viděl, jak rukou nervózně ještě víc sevřel závěs postele. „Můžu… můžu spát tady?“ zeptal se nervózně a ukázal na Remusovu postel. Remus jen zlehka zdvihl obočí.
   „Samozřejmě,“ odpověděl automaticky a přesunul se k jedné straně postele. Sirius se v tu chvíli uvolněně nadechl, než zatáhl závěs a lehl si vedle svého přítele.
   Remus horlivě přemýšlel a udělal nakonec první věc, která ho napadla. Měl jen jeden polštář, tak si lehl na bok a strčil ho mezi ně, aby se o něj podělili. Sirius ale jen pevně zavřel oči, když přes ně přes oba přehodil Remus přikrývku. „Tichošlápku,“ řekl přitom pokusně, „jsi v pořádku?“ Sirius přikývl.
   „Byl to jen zlý sen. Děkuju, Moony.“ S tím se jeho tělo uvolnilo a přestal vnímat upřený pohled svého přítele.
   Remus si pomyslel, že je to zvláštní a zábavné zároveň, že přišel Sirius zrovna za ním. I když to dávalo smysl: nebyl si jistý, co přesně by udělali James nebo Petr, ale rozhodně by neudělali to co on. Navíc byl docela rád, že slyšel jejich tiché chrápání a že se ani jeden z nich neprobudil. Z víc než jednoho důvodu…
   Po dalších pár minut si prohlížel Siriuse, který se od něho pomalu nenápadně odsunoval. Kdyby byl ale víc vzhůru, všiml by si, že Siriusovo pravidelné hluboké dýchání není od spánku. Místo toho ale Remus přemýšlel, proč přišel Sirius zrovna k jeho posteli.
   Pokusil se zavřít oči, ale ukázalo se, že je pro něj velice těžké spát v jedné posteli s dalším chlapcem. Otevřel tedy zase frustrovaně své oči, aby se následně podíval do šedých očí Siriuse.
   „Jsi v pořádku, Moony? Vypadáš dost rozrušeně,“ zeptal se s utrápeným výrazem v očích Sirius.
   „To bude zas dobrý. Nemůžu jen spát.“
   „Chceš, abych odešel? Nechci…“
   „Ne!“ řekl rychle Remus, což je oba dost překvapilo. „Nemusíš. Nemá to s tebou nic společného.“
   Pár minut bylo mezi nimi ticho…
   „O čem se ti zdálo?“ zeptal se najednou zvědavě Remus. Sirius se v tu chvíli nepatrně začervenal a byl v té temnotě vděčný za zatažené závěsy. Přesto ale… „Já…“
   „Řekni mi to,“ zašeptal Remus. „Prosím,“ dodal, když si Sirius povzdechl.
   „O tobě.“
   „O mně?“
   „Jo. Zdálo se mi o tobě,“ odpověděl těžce Sirius. Remus se zamračil.
   „Neříkal jsi, že to byl zlý sen?“ řekl po chvíli s mírným úsměvem Remus.
   „To byl.“
   „A?“
   „Ty…“ Sirius zaváhal.
   „Já co?“ řekl Remus, snažíc se ho nějak povzbudit.
   „Byl jsi mrtvý,“ odpověděl mu tiše Sirius. Remusovi se zadrhl dech v hrdle, když se díval do přítelovi bezvýrazové tváře. Sirius to ale potřeboval lépe vysvětlit, tak rychle pokračoval.
   „Ztratil jsi nad sebou při své přeměně kontrolu. Šel jsi po Petrovi. Zabil jsi ho a utekl.“ Sirius musel zavřít oči, aby se nemusel dívat na jeho bolestivý výraz. „Běžel jsi do vesnice. Pokusili jsme se tě tam zastavit, ale přemohl jsi nás.“ Zhluboka se nadechl. Stále měl zavřené oči, aby se nemusel dívat Remusovi do tváře plné hrůzy. Moc dobře si uvědomoval, že vyjádřil jeho nejhorší obavy z toho, že nad sebou jednou ztratí kontrolu a zraní své přátele.
   „Zabil jsi Jamese a šel jsi po mně. Ve vesnici tě ale viděl jeden muž a…“ otevřel zprudka oči, „…zabil tě, Moony!“
   Remus byl zticha a dýchal ztěžka přes rozpraskané rty. Zavřel oči, aby nad sebou znovu získal kontrolu, než je znovu otevřel a zažil další šok. Sirius brečel. Nevzlykal ani nefňukal. Ne. Ze zavřených očí se mu vytekla zbloudilá slza, která za sebou zanechávala mokrou stopu na jeho tváři.
   Remus automaticky zvedl ruku a setřel mu ji. V půli pohybu stažení ruky zpět se ale zarazil a prohlížel si svého přítele. Nepatrně se zamračil a dal mu za ucho zbloudilý pramen vlasů. Bylo to divné ho vidět bez úsměvu v očích a bez vtipů na jazyku. Bylo vůbec poprvé, kdy viděl Siriuse brečet a možná proto udělal to, co udělal. Pohled na jeho zranitelnost ho dost překvapil a udělal první věc, která mu přišla na mysl.
   Rychle pokryl prostor mezi nimi a přitiskl své rty na ty jeho. Sirius překvapeně vydechl a šokovaně vytřeštil oči nad Remusovou smělostí. Remusova ruka přitom putovala dál po jeho hlavě, než ho chytil mírně za vlasy. Uvolnil své rty z těch jeho a maličko se odtáhl. Přesto ale svou hlavu neměl od té jeho moc daleko.
   „Moony,“ zašeptal udýchaně Sirius. A to bylo jediné pozvání, které Remus potřeboval slyšet. Předklonil se a tentokrát víc odhodlaně ho znova políbil. Od jeho rtů se ale s polibky následně pohnul přes jeho tvář až k lince podél jeho čelisti. Stále ho držíc rukou mírně za vlasy se přitom pohodlněji opřel o loket, aby nepřišel o svou stabilitu.
   Když se od něj nakonec odtrhl, podíval se na něj dolů. Sirius si ho prohlížel stejným neústupným pohledem, který jakoby říkal: co to děláš a proč jsi toho nechal? Znatelná pochybnost v jeho očích ale donutila Remuse zaváhat. Začal se od něj odtahovat, ale Sirius ho rychle chytil pažemi okolo krku. „Nedělej to,“ zašeptal a Remus ho poslechl.
   Díval se na svého nejlepšího přítele, který mu jeho pohled oplácel. Stále ho ale Siriusův pohled mátl. Byla v něm totiž jasně cítit směsice zmatku a prosby. Jaké ale, na to nemohl za živého boha přijít. Chvíli si pak oba hleděli do tváří, než se k němu Remus zlehka přitiskl a lehl si mu po boku. Ani jeden z nich nevěděl, co by v tu chvíli měl říct, než se Remus pomalu zašklebil.
   „Co myslíš… co tomu asi řekne James?“ Sirius se na něj usmál. Než ale stačil něco říct, odpověděl za něj z temnoty pokoje ospale pobavený hlas.
   „Je mi jedno, co tam vy dva děláte a jak dlouho v tom hodláte pokračovat, ale nebuďte mě.“