TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Ztracená povídka

 
    autorka: Temná Hypnoty
    postavy: děti Rowlingové (Jean, Jessica, David), GW a DM
    žánr: romantika
    info: co když Rowlingová pro své děti napsala jiný konec celého Harryho Pottera a hlavní roli hrají oblíbené postavy jejích dětí

    6.022 znaků/1.013 slov - vloženo: 04.12.2010
    počet zobrazení: - klasifikace: 70%

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Jessicko,“ volala na ni matka. Dívka se otočila.
   „Copak, mami? Už musím jet do školy,“ popoháněla starší ženu a nazouvala si boty.
   „Jela bys bez eseje na anglickou literaturu?“ zeptala se maminka potutelně a podávala dceři desky s několika papíry.
   „Ještě že tě mám,“ usmála se Jessicka a vzala si desky. Krátce matku objala a vyběhla ven před dům.
   „Copak jsi dnes zapomněla?“ zeptal se o šest let mladší bratr a vzal malou sestřičku za ruku.
   „Jednu esej,“ úsečně odpověděla nejstarší, ale do šály se potutelně usmála.

   „Dnes jste mi měli odevzdat esej na téma Shakespeare a jeho Hamlet. Doufám, že ji máte všichni,“ začal, jen co zazvonil zvonek, profesor anglické literatury.
   Dva studenti ze zadních lavic se zvedli a sbírali eseje, co jim dávali jejich spolužáci. Hnědovlasá dívka se zastavila u blondýnky.
   „Počkej, Marristo, mám to tady,“ vytáhla první papíry z desek a podávala je Marisse.
   „Jsi si jistá?“ zeptala se udiveně její spolužačka a ukazovala papíry, co jí dala. Jessicka je rozpačitě vzala a podívala se na titulek DRACO A GINNY.
   „Co to je?“ zašeptala zděšeně.
   „Slečno Rowlingová, nezdržujte,“ ozvalo se vztekle od katedry. Úkosem pohlédla na profesora a podala Marisse správný úkol.

   „No, že jdete!“ zvolala Jessicka, když se její sourozenci objevili ve východu ze školy.
   „Dostala jsem za A,“ rozběhla se k ní malá Jean.
   „Vážně? Jsi šikulka,“ usmála se na děvčátko a upravila jí copy.
   „Jen z kreslení,“ zahučel bráška a kriticky se podíval na sestru.
   „No tak, Davide,“ pokárala ho nejstarší a malá Jean na něj vyplázla jazyk.
   „Jen uvádím věci na pravou míru,“ nonšalantně prohlásil David a použil oblíbenou matčinu větu.
   „Mimochodem, hádejte, co jsem dnes našla v deskách, co mi dala matka,“ nadšeně málem vykřikla Jessicka.
   „Co?“ zeptala se dychtivě malá Jean. Milovala matčiny knížky.
   „Ještě jsem na to nekoukala, ale je to něco o Dracovi a Ginny,“ odpověděla a začala se přehrabovat v batohu. Vytáhla desky a vyndala sešpendlených několik papírů.
   „Ukaž,“ natáhl ruku David a dívka mu je dala. Postavil se tak, aby obě jeho sestry viděly na hustě popsané řádky s titulkem DRACO A GINNY, kde bylo ještě matčiným rukopisem vepsáno „Úsvit naděje v Dracově duši.“
   „Co to znamená?“ zeptala se nejmladší a s nechápavým výrazem koukala na své dva sourozence.
   „Asi to nedopsala,“ zachmuřil se chlapec a prolistovával další stránky, na poslední se zarazil, „tak to dopsala?“
   „Asi jo, když je tam napsáno konec,“ pokrčila rameny Jessicka.
   „Přečteš nám to?“ zeptala se nadějně malá Jean.

   „Tak půjdeme do parku a přečtu to,“ usmála se její sestra a vyrazili.
   „Už začni,“ byla netrpělivá Jean potom, co konečně nějakou lavičku obsadili.
   „Neruš,“ setřel jí David. Nechtěl připustit, že se mu taky líbí, co objevili, ale věděl, jak si vždycky Jean přála, aby Ginny skončila s Dracem.
   A Jessicka začala předčítat:

   Malá rusovlasá dívka seděla na okenní římse v astronomické věži. Dívala se na večerní pohasínající oblohu a hledala první zářící hvězdy na obloze. Byla smutná, jinak by se neuchýlila k této samotě. Milovala ruch kolem sebe, starý zvyk z početné rodiny.
   Sklonila hlavu a dívala se dolů na pozemky Bradavic. Stromy z té výšky vypadaly zvláštně. Chvilku přemýšlela, k čemu by je přirovnala a jediné, co jí napadlo, byl otočený kornout zmrzliny. Nad tím bláznivým nápadem se pousmála.
   Koutkem oka postřehla slétávající se postavy k zemi. Trénink Zmijozelu už končil a jejich famfrpálové družstvo odcházelo na večeři. Ginny se zachmuřila. Měla hlad, ale nechtělo se jí pryč.


   „Co se jí stalo?“ přerušila Jeana Jessicku.
   „To nevím, dozvíme se to,“ uklidňovala malou rozmrzelou dívku její sestra.

   Postavy zmijozelských se stávaly zřetelnější, jak přicházely blíž. Ginny je z té výšky pozorovala. Jeden z nich se zastavil a pohlédl nahoru k ní. Ginny se zatajil dech a rychle slezla z římsy. Opřela se o zeď u okna a čekala nějakou dobu. Když pak vykoukla z okna, už byli pryč. Sedla si zpět a dál se dívala na houstnoucí tmu.
   „Dobrý večer, Weasleyová,“ ozvalo se od dveří. Ginny zbledla a otočila se.
   „Co tu chceš, Malfoyi?“ zeptala se a raději slézávala z okenní římsy.
   „Co jsi tak civěla na náš trénink? Poslal tě Potter, abys mu vykládala naše nové taktiky?“ vyštěkl a nehnul se ze svého místa. Pozoroval Ginny, jak slezla dolů a ani se nepohnul.
   „Ty si myslíš, že civím na vaše tréninky? Nejsem ničí špicl,“ ucedila.
   „Ani Pottříkovi bys ho nedělala?“ vrhnul se blíž k ní. Zastavil se dva kroky od Ginny a tvrdě na ní shlížel. Byla menší než on.


   „Neublíží ji, že ne?“ strachovala se Jean. Jessicka na ni jen pohlédla a předčítala nahlas dál.

   „Nesleduju vaše treninky a teď uhni,“ odsekla Ginny a odstrčila Malfoye od sebe. Ten zavrávoral a snažil se něčeho zachytit, aby neupadl. Drapl po Ginnině hábitu a strhl ji tak se sebou na zem. Spadla kosusek od něj.
   „Jsi pitomec,“ otočila se na ležícího chlapce za ní.
   „Neměla jsi do mě strkat,“ zavrčel a nadzvedl se na lokty. Ginny se na něj zaraženě podívala. Nakrčil obočí, když viděl její pohled.
   „Co je?“ zeptal se.
   „Nic, co asi?“ odsekla a začala se zvedat. Draco ji napodobil. Stáli proti sobě a oba se rozpačitě dívali někam jinam.
   „Jen jsem chtěl vědět, kdo to byl v tom okně,“ začal znenadání Draco.
   „Tak teď to víš,“ stále pozorovala podlahu Ginny.
   „Jistě,“ tiše odpověděl zmijozelský chlapec.
   Ginny se na něj udiveně podívala. Draco zalétl pohledem ke dveřím a pak zase na dívku. Oba byli trochu zaskočení z té nenadálé blízkosti. Poprvé se někoho dotkli a zrovna jeden druhého.


   „Co bylo dál? Tak čti, čti,“ vykřikovala nadšená Jean. David vedle ní se taky usmíval.

   Rusovláska vykročila ke dveřím.
   „Počkej, Ginny,“ tiše poprosil Draco. Dívka se na něj zaraženě otočila.
   „Ano?“ zeptala se. Oříškovýma očima si ho udiveně měřila.
   „Ještě něco,“ postoupil blíž k ní.
   „Co?“
   „Tohle,“ naklonil se k ní a rychle jí políbil. Jemně a zároveň drsně. Ucukla a odtáhla se.
   „Zbláznil jsi se?“ zamračila se na něj.
   „Ne, celkem jsem si tu neznámou postavičku v okně oblíbil. Taková moje malá štěstěna při každém tréninku. Doufám, že jí budeš i při zápase,“ ušklíbl se a přitáhl si ji blíž. Ginny ohromením ani neprotestovala.